My všichni jsme společně s politiky oběťmi tuzemských médií, která proti představitelům levicových i pravicových stran pořádají pravidelné štvanice. Nyní je v kurzu prezident Klaus a celá ODS. Před pár lety byl stejným oblíbencem Paroubek a ČSSD. Kdo další přijde na řadu?
Na rádoby volnou, otevřenou, demokratickou a upřímnou diskusi s ním mohli jen vybraní unijně uvědomělí, kteří prošli sítem novodobých politruků. Nic nenechali náhodě. Vždyť z toho byl dokonce i přímý přenos ve státní televizi a na excesy v podobě předem neschválených dotazů dnes není místo. Jo, zejména po roce 1968 se u nás děly věci. A jsou tu zas. Skoro bych řekl, že i po tom roce 68 měli na akademické půdě více odvahy.
Renesance pravice nepřijde sama. Pokud chceme zabránit tomu, aby nám trvale vládly socialistické či polosocialistické vlády, musíme proto něco udělat. Musíme vytvořit aktivní opozici vůči stávajícímu levicovému systému. Musíme lidem vysvětlovat, že je lepší, když se člověk stará sám o sebe, než když se o něho stará stát. Musíme znovu vybudovat důvěryhodnou a volitelnou pravici. Takže vzhůru do práce…
Historická představa o ekonomicky významném společenství se už dávno rozešla s naší realitou socialistické továrny na smlouvy a normy. Malá země jako Česká republika nemá podle eurofanatiků jinou možnost, než slepě se vším souhlasit. No bodejť by ne. Na pořadu dne totiž není spolupráce moderních ekonomik, nýbrž vybudování umělého soustátí neurčité chuti a zápachu, pod kontrolou jednoho supervedení.
Němci reprezentovaní Merkelovou říkají, že za krizi mohou dluhy a proto se musí šetřit a toto se snaží vnutit fiskálním kompaktem ostatním. Francouzi geniálně reprezentovaní bývalou ministryní financí a dnes šéfkou MMF Christine Lagardeovou říkají, že příčinou krize je to, že "Němci moc pracují". Pokud by dle této logiky Němci pracovali méně, tak by problém neexistoval.
Je známou zálibou tzv. intelektuálních elit stavět se do role arbitrů správnosti názorů a postojů a vehementně vnucovat své představy o světě všem ostatním z pozice neomylné autority, která se nemusí obtěžovat s nějakým vysvětlováním nebo snad dokonce dokazováním. Jen zřídkakdy se však stane, že by se angažované autority z řad umělců, filozofů, sociologů aj. postavily skutečně za správnou věc.
Při pohledu na mapu Evropy zjistíme, že Angela Merkelová má volné pole působnosti. Italským předsedou vlády je zapřisáhlý eurohujer. Nicolas Sarkozy hraje druhé housle a s největší pravděpodobností se bude muset odporoučet z prezidentského paláce. Velká Británie dala jasně najevo, že takto ne a všeobecně se očekává, že Londýn EU opustí, protože nebude souhlasit se vznikem federace. A zbytek? Zbytek států reprezentují lidé, kteří zaprodají svou vlastní zemi za jednu fotku s Angelou Merkelovou.
Sarkozy nechápe proč, Merkelová potichu cedí mezi zuby, co si to dovoluje? Premiér Petr Nečas za Českou republiku nepodepsal bruselské fiskální okovy. A tím také samotnou podstatu slovního spojení Česká republika zachránil.
"Je to velká chyba, která ještě více znevěrohodní Českou republiku v EU a ve svém důsledku povede naší zemi do izolace. Hlavní otázka byla, zda Česká republika zůstane v hlavním integračním proudu a tímto rozhodnutím se dostáváme na periferii," říká socialista Hamáček.
Vláda premiéra Petra Nečase odsouhlasila půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu ve výši 38 miliard korun. Tato částka je primárně určena na záchranu eura. Rád bych se ctěných pánů ministrů dotázal, zda jsou skutečně přesvědčeni o tom, že hlasovali v souladu se zájmy České republiky?