Kradl jako utržený z řetězu a současně nešetřil obviňováním a urážením ostatních. Bylo až neuvěřitelné s jakou rychlostí a lehkostí jej jeho adoptivní ČSSD hodila přes palubu. Jak snadno různí Sobotkové či Dienstbierové uvěřili, že když se okázale zbaví jednoho lumpa, bude celá ČSSD, která se zloději Rathova ražení jen hemží, očištěna.
Jako vždy ráno poslouchám ČT24. Nevím co mne k tomu pudí, snad určitá forma masochismu. A dnes jsem si nabral pořádnou porci dalšího veřejnoprávního zvěrstva jímž byl živý rozhovor s Janem Májíčkem někdejším mluvčím iniciativy Ne základnám, který je členem komunistické Socialistické solidarity (SS), která podporuje vyvlastnění výrobních prostředků a vytvoření takzvané samosprávné společnosti.
Je legrační poslouchat nářky, že obyčejní lidé za dluhy států nemohou, že za vše můžou zlí bankéři, politici, bohatí, vlády, přistěhovalci, menšiny, pravičáci, podnikatelé, kapitalisté (* nehodící se škrtněte). Tito lidé si nejsou ochotni přiznat, že za to mohou z valné části oni sami.
Můžeme se i u nás v České republice dostat do situace, kdy bude otěže přebírat radikální levice? Předvolební průzkumy by tomu sice odpovídat mohly, nicméně je třeba dle Robejškových slov brát v potaz, že průzkumy se často od volební reality liší.
Kritizují bohaté, lobbují za chudé a proti vládě. Sami na tom ale nejsou ani zdaleka špatně. Kritika už se opřela do luxusních hodinek Bohumíra Dufka a teď i šéf Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jaroslav Zavadil konečně přiznal, jak vysoký má vlastně plat.
No, zas tak dlouhé ty proslovy nebyly. Všimli jste si toho také? Oranžoví a třešňoví poslanci mají plná ústa řečí o ochraně práv občanů před zlovůlí vládní koalice, ale jen do pátečního odpoledne. Pak se na obyčejné občany pěkně zvysoka…
Vedení odborů v poslední době jaksi pozapomělo, co je smyslem jejich činnosti, tedy vyjednávání se zaměstnavateli o platových a pracovních podmínkách a staly se v podstatě politickou stranou. Po úspěchu poslední demonstrace ale nad jejich výzvami mnohdy zůstávává rozum stát.
Státní rozpočet přeci můžeme naplnit jen penězmi ze zisku firem. Z tohoto hrubého zisku pak firmy zaplatí i svoje zaměstnance, kteří zase eráru odvedou část své mzdy na chod státu. V normálním světě. V tom našem pokřiveném už to nestačí, tak se tvoří dluhy a tisknou se bezcenné nekryté papírky, kterým se říká peníze jen ze zvyku. A daní se již zdaněné, a znovu zdaněné.
Přečíst si rozhovor s odborářským šéfem Dufkem vydaný v posledním čísle Reflexu je dokonalá léčba nízkého tlaku. O živnostnících pravil tato moudra: „Vláda jen řekla, že už nebudou vyžírat státní rozpočet. Zaměstnanec s průměrnou mzdou v ČR 25 tisíc korun zaplatí na dani 4500 korun, OSVČ se stejným příjmem a výdajovým paušálem neplatí daň žádnou. To je nelogické, nemorální.“
Je podivuhodné, jak málo stačí k tomu, aby se z pravicového ministra stala vyplašená rosolovitá hmota, prohlásil komentátor Týdne.cz Martin Fendrych na adresu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Popularita ODS podle průzkumů klesá, a proto se podle komentátora Pospíšil překotně snaží u voličů sbírat body. Zřejmě ale na špatném místě.