„Oblékni se víc, musí ti být zima, nastydneš!“ Tak tahle věta mě umí spolehlivě nadzvednout. Nejen proto, že jsem ji v dětství slýchala třicetkrát denně – spíš pro její manipulativnost. Cítíte také tu její arogantní nelogičnost? Jak může někdo jiný vědět lépe než vy, že je vám zima?
Francouzské zklamání z Unie, jež měla navždy ukončit problém německé hegemonie v Evropě, připomíná fiasko alžírské války, kdy si Francouzi uvědomili konec své velmoci. Místo impéria měli Evropu vést v Unii (a získat tím I mezinárodní prestiž) a unijní mašinérie měla pod jejich dohledem a pozdějším svazkem společné měny zaručit, aby Německo zůstalo po dvou válkách pevně ukotveno v pevných strukturách kolektivního rozhodování a nehrozila už nikdy Evropa německá.
Oskar Lafontaine byl jedním ze spoluzakladatelů společné měny a jedním z nejhlasitějších zastánců zrušení národních států, čímž si v Británii vysloužil pověst nejnebezpečnějšího muže Evropy. Dnes tentýž Oskar Lafontaine volá po zrušení eura a návratu k národním měnám.
Je známo, že se politici ekonomickým zájmem své země často neřídí, ale u Zemana mě to přece jen trochu překvapuje. Na kariéru v Bruselu jistě nepomýšlí a popularitu může získat nanejvýš u eurofilní sociálně demokratické inteligence, na níž mu nikdy moc nezáleželo. Že by byl natolik věřícím integristou?
Že je nový prezident Miloš Zeman eurofederalistou jsem věděl. Stále ho považuji za menší zlo pro naši zemi než kdyby se prezidentem stal Karel Schwarzenberg, ale to neznamená, že budu neochvějně stát za každým jeho slovem a že je nekritizovatelný.
Tohle nemá být šíření poplašné zprávy. Tohle je míněno jako dání si dvou a dvou dohromady. Tak tedy první střípek: Před pár dny jsme se v našich kancelářích bavili „kvízem“, který jsme si dávali sami mezi sebou. „Je to evropská země. Dnes po náhlém a prudkém nárůstu nabízí své státní dluhopisy za výnos o plných pět procentních bodů vyšší, než je výnos srovnatelných dluhopisů německých. Jaká země to je?“
„Projekt Demagog.CZ má za cíl kontrolu tvrzení, která zazní v politických diskuzích.“ Byla by to jistě záslužná činnost, kdyby ji neměli v rukou studenti politologie a sociologie, placení Evropskou komisí, tedy kdyby byla nestranná a měla za svůj cíl skutečně jen studenou kontrolu tvrzení.
500 mld do České republiky připutuje za cenu nových státních dluhů a zvýšených daní občanů jiných členských států. O dalších cca 200 mld budeme muset zadlužit sami sebe na kofinancování a k tomu přiložit další desítky miliard na následný provoz něčeho, o čem jen ti, co dotace dostanou, jsou bezpečně „přesvědčeni“, že to opravdu potřebujeme.
Polský premiér v závěru minulého týdne oznámil, že Polsko bude usilovat o rychlé zavedení eura. Hlavním důvodem je prý touha být částí srdce Evropy. Opět tak vítězí naivita před zdravým rozumem.
Urychlená politická integrace se tedy nekoná a zbyde jen rostoucí nevůle německé vlády platit jižanské dluhy bez protihodnoty. Berlín to sice neřekne otevřeně, ale snaží se zpomalit proud peněz do problémových zemí; tím je však nepřímo nutí k opuštění eurozóny.