Narazila však kosa na kámen. Po volbách se ukázalo, že euroservilní politici, kteří jsou ochotní s Evropskou unií hrát tuto hru na úkor budoucnosti Řecka, nemají většinu. Marně budou posilujícím – dříve okrajovým – stranám nadávat do extrémistů. Opakované volby revoltu Řeků ještě více odhalí.
Co tedy dělají? Část podporuje většinou nějakou zvrácenou socialistickou agendu. Například boj za „práva menšin“ se specifickým důrazem na homosexuály a lesby, či „globálnímu oteplování“. Většina ale nedělá nic a chápe svůj pobyt jako dlouhodobou luxusní dovolenou za peníze daňových poplatníků.
Krize, kterou dnes překonává EU, není jen ekonomická či finanční. Je to krize
systémová Je to unáhlené rozšíření o země, jež nebyly stoprocentně připraveny na
vstup do EU. Proto nespočívá dnes otázka v tom, jestli eurozóna přežije, ale v tom,jestli základy evropské integrace zůstanou životaschopnými.
Maastrichtská smlouva ve skutečnosti neobsahuje žádné mechanismy, jak opustit eurozónu a přitom zůstat v EU. Jednoduchým důvodem je to, že její architekti věřili ideologickým domněnkám „globalizace“, že stále rostoucí jednota liberálních států přinese Evropě prosperitu.
I letos tedy asi budeme svědky známého přetahování mezi Komisí a Parlamentem na jedné straně a Radou na straně druhé o celkovou výši rozpočtu. Já osobně i moji kolegové z ODS hlasujeme o evropském rozpočtu v souladu s tím, co si přeje Rada. Nepodporujeme snahy Komise a Parlamentu rozpočet zvyšovat a naopak vyzýváme k přijetí kompromisu, který chce Rada a který je pro státy přijatelný. Tak tomu bude i letos. Snaha nafouknout rozpočet nakonec podle mne neprojde.
Ano, je to tak: Hlavní smysl existence EU, totiž vytvoření jednotného trhu, selhal. Stále existují trhy národní. A co víc, jsou stále „národnější“. Protože zatímco Německo si svou 7% DPH na potraviny patrně podrží i třicátý rok, my své DPH na potraviny ještě víc zvýšíme.
V EU žije celkem půl miliardy lidí, kteří se více méně skládají na dluh pro 11 milionů Řeků. Pomoc Řecku dosáhla na úroveň 240 miliard eur, takže de facto každý obyvatel států EU včetně důchodců a nemluvňat přispěl Řecku částkou 480 eur (12000 korun). Jak dlouho bude trvat, než EU bude chtít příspěvek na pomoc i od států eurem neplatících? Řecko je bezednou černou dírou.
Opět se ukázalo, že Miroslav Kalousek není mužem na správném místě. Odpovědný ministr financí by nikdy nemohl bojovat za to, aby jeho země vyhazovala peníze oknem. Jak jinak si vyložit jeho nejčerstvější nápad, aby Česká republika půjčila MMF na záchranu eura v podobě (ne)návratné půjčky místo 90 „jen“ 38 miliard korun? Máme mu teď snad za tu sníženou částku děkovat?
Euro – pro řadu lidí symbol pokroku, trvalého hospodářského růstu, stability a demokracie – oslavilo 1. ledna letošního roku 10. narozeniny. Je velmi pravděpodobné, že pro řadu lidí je tato zpráva novinkou. Ptáte se proč? No protože se žádné bujaré oslavy na počest eura nekonaly. Přiznám se, že jsem byl zvědav, zda eurozóna zainvestuje a uspořádá masivní oslavy projektu, který je momentálně ve stavu klinické smrti.
Rok 2012 byl označován za magický či zlomový ještě dávno před svým narozením. S nadsázkou lze říci, že jako první nás na příchod roku s dvanáctkou na konci upozornili tvůrci filmu „2012“. 21. prosince letošního roku nastává konec Mayského kalendáře a tudíž i konec světa. Uvidíme. Osobně však na podobné zvěsti nevěřím. Snad každý má v živé paměti katastrofické scénáře s příchodem roku 2000. Letošní rok proto nehodlám nazývat rokem magickým, ale rokem zlomovým.