Jméno Ratmíra Ratha lze nalézt v Cibulkových seznamech jako důvěrníka, tajného spolupracovníka a agenta STB s krycím jménem Ras. Z toho lze jednoduše usuzovat, že David Rath nikdy netrpěl nějakou nouzí a nějaký "boční přivýdělek" kromě oficiálního platu je v této rodině něčím naprosto normálním. O to větší musí být Rathův dopad na samé dno společnosti. Jedno je jisté. Nikdo ho k tomu nenutil. Dostal se do této situace svou vlastní přičinlivostí a svým přebujelým egem, pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti.
Vysílat současně přenos pietního aktu k uctění památky obětí rudého teroru vlády mrzké lůzy a sjezd vykonavatelů a fanatických zastánců těchto zvěrstev může pouze zločinecká instituce, kterou Česká televize bezesporu je.
Někteří blogeři a vyniká v tom hlavně Zdeněk Steinbauer nehorázně lžou o tom, že prý za komunistů byla kvalitní zdravotní péče pro všechny. Takovému nesmyslu však věří jenom hlupáci a ideologičtí zaslepenci, fakta svědčí o něčem jiném.
Jako vždy ráno poslouchám ČT24. Nevím co mne k tomu pudí, snad určitá forma masochismu. A dnes jsem si nabral pořádnou porci dalšího veřejnoprávního zvěrstva jímž byl živý rozhovor s Janem Májíčkem někdejším mluvčím iniciativy Ne základnám, který je členem komunistické Socialistické solidarity (SS), která podporuje vyvlastnění výrobních prostředků a vytvoření takzvané samosprávné společnosti.
Schopnost postarat se výdělkem sám o sebe a svou rodinu státy kriminalizují. Státům nestačí, že od nich nic nechcete, když si jdete vydělat nějaké peníze vlastní prací. Státy požadují, abyste v takovém případě nepracovali na základě svobodné dohody (u nás například Švarcsystém), ale abyste byli zaměstnanci, kterým pak mohou legálně vzít polovinu výdělku pro přerozdělení ostatním.
Myslím, že standardní demokracie má své mechanizmy. A tím jsou volby. Implantovat do toho systému osoby které neprošly volbami, osoby které vybere skupina hlav pomazaných, je už několikátý havloidní pokus o nepolitickou politiku, kdy se skupina intelektuálů cítí být povolána ukázat nám, že jenom oni jsou ti správní a hodní co nám nalajnují cestu ke světlým zířkům.
Vyrábět „pravicové extremisty“, „radikály“ a „neonacisty“, nejlépe vše v jednom, je tak snadné. Němečtí policisté v Bavorsku provedli razii, jejíž výsledky by, v očích vrtěti psem neznalých, mohly vzbudit dojem, že rozprášili armádu žoldáků, připravených rozbít demokracii.
Máme za sebou 1. máj, jenž díky laskavosti matky přírody patřil k nejkrásnějším, které jsem kdy zažil. Podle jeho odrazu v mediích jej národ promrhal houfováním na nesmyslných shromážděních stoupenců politických stran a různých hnutí, ze všeho nejvíc dokládajících roztříštěnost společnosti.
Obskurních stánků a míst se tam ostatně našlo spousta. Od vcelku vtipného stánku levicových žen (ne, nemohl jsem si odpustit myšlenky na žižkovské ženy, na dopisy kolektivu dělnic ČKD, požadující trest smrti pro Štěpničkovou), přes více či méně militantní mládežnické ultras až po oslavu kovbojů a vrahů od drátů, klubu českého pohraničí. Na jednom z mládežnických stánku visel rudý hadr, ze kterého na účastníky moudře a laskavě shlížel sám Vladimír Iljič Lenin.
Vzpomněl jsem si na Havlovo "Nejsme jako oni", heslo z listopadu 89. Zásadně chybné heslo. Měli jsme být. Více než 20 let po převratu se tu rozkřikují a kdyby mohli, tak my, co jsme představovali opačnou stranu, bychom ozdobili větve stromů v parku. Ale zpět k mému pocitu, že dneška by to šlo.
57 článků (6 stránek)