Jméno Ratmíra Ratha lze nalézt v Cibulkových seznamech jako důvěrníka, tajného spolupracovníka a agenta STB s krycím jménem Ras. Z toho lze jednoduše usuzovat, že David Rath nikdy netrpěl nějakou nouzí a nějaký "boční přivýdělek" kromě oficiálního platu je v této rodině něčím naprosto normálním. O to větší musí být Rathův dopad na samé dno společnosti. Jedno je jisté. Nikdo ho k tomu nenutil. Dostal se do této situace svou vlastní přičinlivostí a svým přebujelým egem, pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti.
Co tedy dělají? Část podporuje většinou nějakou zvrácenou socialistickou agendu. Například boj za „práva menšin“ se specifickým důrazem na homosexuály a lesby, či „globálnímu oteplování“. Většina ale nedělá nic a chápe svůj pobyt jako dlouhodobou luxusní dovolenou za peníze daňových poplatníků.
Kdo z ČSSD se bude distancovat od distancování? To by mohl být podtitul mého krátkého zamyšlení. Nedivím se totiž zatčení jednoho politika, nedivím se odhalení další korupční aféry. Co mi však nejde na mysl, je okamžité a bezvýhradné distancování se celé socdemácké strany od svého dlouholetého čelního představitele.
Kradl jako utržený z řetězu a současně nešetřil obviňováním a urážením ostatních. Bylo až neuvěřitelné s jakou rychlostí a lehkostí jej jeho adoptivní ČSSD hodila přes palubu. Jak snadno různí Sobotkové či Dienstbierové uvěřili, že když se okázale zbaví jednoho lumpa, bude celá ČSSD, která se zloději Rathova ražení jen hemží, očištěna.
Někteří blogeři a vyniká v tom hlavně Zdeněk Steinbauer nehorázně lžou o tom, že prý za komunistů byla kvalitní zdravotní péče pro všechny. Takovému nesmyslu však věří jenom hlupáci a ideologičtí zaslepenci, fakta svědčí o něčem jiném.
Jako vždy ráno poslouchám ČT24. Nevím co mne k tomu pudí, snad určitá forma masochismu. A dnes jsem si nabral pořádnou porci dalšího veřejnoprávního zvěrstva jímž byl živý rozhovor s Janem Májíčkem někdejším mluvčím iniciativy Ne základnám, který je členem komunistické Socialistické solidarity (SS), která podporuje vyvlastnění výrobních prostředků a vytvoření takzvané samosprávné společnosti.
Schopnost postarat se výdělkem sám o sebe a svou rodinu státy kriminalizují. Státům nestačí, že od nich nic nechcete, když si jdete vydělat nějaké peníze vlastní prací. Státy požadují, abyste v takovém případě nepracovali na základě svobodné dohody (u nás například Švarcsystém), ale abyste byli zaměstnanci, kterým pak mohou legálně vzít polovinu výdělku pro přerozdělení ostatním.
Je legrační poslouchat nářky, že obyčejní lidé za dluhy států nemohou, že za vše můžou zlí bankéři, politici, bohatí, vlády, přistěhovalci, menšiny, pravičáci, podnikatelé, kapitalisté (* nehodící se škrtněte). Tito lidé si nejsou ochotni přiznat, že za to mohou z valné části oni sami.
Můžeme se i u nás v České republice dostat do situace, kdy bude otěže přebírat radikální levice? Předvolební průzkumy by tomu sice odpovídat mohly, nicméně je třeba dle Robejškových slov brát v potaz, že průzkumy se často od volební reality liší.
Myslím, že standardní demokracie má své mechanizmy. A tím jsou volby. Implantovat do toho systému osoby které neprošly volbami, osoby které vybere skupina hlav pomazaných, je už několikátý havloidní pokus o nepolitickou politiku, kdy se skupina intelektuálů cítí být povolána ukázat nám, že jenom oni jsou ti správní a hodní co nám nalajnují cestu ke světlým zířkům.