"Vážený pane Jakle, rád bych se zeptal, co říkáte na ostrou kritiku místopředsedů Sněmovny Lubomíra Zaorálka a Jiřího Pospíšila v souvislosti s neochotou odhalit autory amnestie (článek zde). Je reálné, že se lidé skutečně dozvědí, kdo amnestii připravovoval?", ptá se Václav Lang z Novinky.cz
Proč se těšit na r.2013? Ze zoufalství, protože po kouscích, jež předvedla vláda Petra Nečase ve spojení s poslanci vládní koalice v závěru roku, nám nezbývá nic než doufat, že už snad ta jízda do pekel nebude v novém roce dále pokračovat.
Kolega grafoman Bohumil Doležal (kdysi mě současně s Radko Kubíčkem, leč nezávisle na něm, označil za drzého grafomana, na což oba měli svaté právo) občas píše o věcech, o nichž má jen povrchní znalosti. Protože má pověst autority, ohlupovací účinek jeho článků je značný.
Od odvolání Jiřího Pospíšila z funkce ministra spravedlnosti ve středu 27. června 2012 se z médií řinou potoky rozčilujících zpráv a také nesmyslů, zavádějících veřejnost k mylnému pohledu na dění v resortu spravedlnosti. Samo jeho odvolání navzdory pouličním demonstracím nevyvolalo nakonec takový mediální hluk, jako přímo „rachot“ kolem předvídaného, domněle odmítaného a nakonec uskutečněného jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze.
Způsobem sesazení Jiřího Pospíšila prokázal Petr Nečas vůdcovskou nezpůsobilost. Nešikovným vysvětlením důvodů k odvolání se připravil o zbytek důvěryhodnosti v očích veřejnosti. Pak zapomněl na obecný poznatek, že mrtvý soupeř je lepší než poraněným zhrzením. Nešel do důsledků, neudělal z Jiřího Pospíšila politickou mrtvolu, ale ponechal mu prostor, z kterého se může vrátit na scénu jako smrtelně nebezpečný nepřítel. Je pravděpodobné, že za omyly zaplatí zmizením v politickém propadlišti.
„Válka žalobců“, v které státní zástupce rozděloval postoj ke „kauze Čunek“, již jen občas dohřmívá jako vzdalující se bouřka. Ve veřejném prostoru ji s rostoucí silou nahrazuje „válka o žalobce“. Předmětem sváru je budoucí uspořádání a pravidla vnitřního řízení státního zastupitelství a obsazení klíčových vedoucích funkcí v něm.
Jako populista tímto článkem u mě pan Okamura skončil a začal být politikem, který se nebojí říci svůj názor, za který mu jeho příznivci nebudou tleskat a provolávat slávu...
Nebliká vám kontrolka, když se skoro celá naše milá mediální fronta zařadí do jednoho šiku a hystericky zvedá davovou náladu? Nebliká vám kontrolka, když jedním z nejhlasitějších řvounů je zelený kmotr Liška? Nebliká vám kontrolka z toho románového příběhu, kde role padouchů a hrdinů jsou předem rozdány?
V každém případě je dobře, že Pospíšil, byť po neuvěřitelně dlouhé agónii, odchází. Jde totiž o to, že zásadním problémem české justice byli vždy ve své podstatě ministři spravedlnosti. Lidé malí, bez vize, svázaní s profesní lobby, lidé bez schopnosti nadhledu, pohledu na celek a bez vůle a touhy měnit systém k lepšímu.
Jasně, že to není ani rozpočet, ba ani Bradáčová. Když chvíli počkáme, tak uvidíme, protože jak známo, u nás co vědí dva vědí za chvíli všichni. Spíš bych věřil větě disidenta Johna Boka : "Idioti. Nevěřte, že Pospíšil končí kvůli Bradáčové".