I letos tedy asi budeme svědky známého přetahování mezi Komisí a Parlamentem na jedné straně a Radou na straně druhé o celkovou výši rozpočtu. Já osobně i moji kolegové z ODS hlasujeme o evropském rozpočtu v souladu s tím, co si přeje Rada. Nepodporujeme snahy Komise a Parlamentu rozpočet zvyšovat a naopak vyzýváme k přijetí kompromisu, který chce Rada a který je pro státy přijatelný. Tak tomu bude i letos. Snaha nafouknout rozpočet nakonec podle mne neprojde.
Nebojme se, bruselští úředníci už nás z ní vylížou. Potřebují k tomu jen trochu víc času na “dlouhodobé přemýšlení, interní diskuse a celoživotní sebevzdělávání”. Vysvětlují to v programu organizace, kterou si založili k tomuto účelu. Pojmenovali si ji zkratkou GRASPE. A protože grasp znamená v angličtině pochopit a uchopit, můžeme jít klidně spát s vědomím, že za nás všechno moudře pochopili a statečně uchopili. Na zkratky jsou evropští úředníci mistři. A vytvořit zkratku anglickou z názvu francouzského je projevem obzvláštního génia prozrazujícího u bruselských úředníků vysokou kvalitu mnohojazyčného vzdělání.
Pokusím se v tom článku poukázat na dva největší politické bludy naší doby a seznámím Vás s novým předsedou parlamentu EU a internacistou Martinem Schulzem, který zcela argumentačně vyhořel v duelu proti Richardovi Sulíkovi, předsedovi spřátelné slovenské strany Svoboda a Solidarita. Jediný Schulzuv argument zněl: Jste členy EU? Dostávali jste dotace? Tak teď plaťte!
Nabízí se otázka, kdy si Řecko řekne o další pomoc, případně kdy se řecký tunel stane neúnosnou zátěží pro věřitelské státy. Nějaké odpovědi už známe. Řecko si říká o další finanční injekce opakovaně a za soustavného a spolehlivě pokračujícího postupného chudnutí státní kasy. Proč se ale nebouří věřitelé? Vždyť tunelem přes Řecko vysaje ekonomika Německa i Francie i jejich státní pokladny.
V EU žije celkem půl miliardy lidí, kteří se více méně skládají na dluh pro 11 milionů Řeků. Pomoc Řecku dosáhla na úroveň 240 miliard eur, takže de facto každý obyvatel států EU včetně důchodců a nemluvňat přispěl Řecku částkou 480 eur (12000 korun). Jak dlouho bude trvat, než EU bude chtít příspěvek na pomoc i od států eurem neplatících? Řecko je bezednou černou dírou.
Lichva je nemravná, když někomu dlužíme my. Když ale někdo dluží nám, stane se šmahem bohulibá. Místo abychom nechávali banky tisknout peníze a půjčovat je na úrok nám, tiskněme si je my a půjčujme je bankám. Z úroku si financujme, co potřebujeme. Daně můžeme zrušit. Banky ať si na sebe vydělávají a půjčují naše peníze dál. Když nebudou, neuživí se, nechme je zkrachovat, nepotřebujeme je.
A co snad nejvíc rozčiluje mé ctihodné oponenty, kteří obdivují Václava Havla za disidentsky osamělý démon nesouhlasu? Když euroodpůrci upozorní na vzdálenou analogii unie s pozdně totalitním režimem, jak to nedávno učinila mladá spisovatelka Petra Hůlová, když napsala: „že starší ségra Evropa, je sice pořád mnohem lepší než starší brácha Rusák, ovšem tohle dnes už dojme málokoho.“
Malá česká připodělanost opět slaví vítězství. Vláda rozhodla, že zůstaneme s Evropou solidární a pošleme Mezinárodnímu měnovému fondu 38 mld. z našich devizových rezerv.
Nový rok spoustu z nás subjektivně očistil. Změna v kalendáři, jiná poslední cifra v číselníku roků je pro mnoho z nás jakousi psychologickou hranicí, kdy si řekneme: „Teď začnu nanovo.“ Z roku loňského si s sebou přesto neseme nemálo problémů, které budeme chtě nechtě letos vyřešit. Jednou z nich je bezesporu krize Eurozóny. Krize, která je již tak vleklá, že spousta z nás už před ní zavírá oči. Z únavy, zklamání, znechucení.
V minulém týdnu proběhl summit Evropské unie, který byl označován za přelomový. Nechci zde vypočítávat summity, kterým byl za poslední rok dán obdobný přívlastek. Česká média se bohužel více věnují názvu toho či onoho summitu než samotnému výsledku. Jen doufám, že v tom není záměr. Poslední setkání unijních politiků přineslo hned několik zásadních informací, které nelze ponechat bez komentáře. Samozřejmě mám na mysli žádost, aby Česká republika půjčila MMF 90 miliard korun a faktický vznik fiskální unie.
15 článků (2 stránky)