Narazila však kosa na kámen. Po volbách se ukázalo, že euroservilní politici, kteří jsou ochotní s Evropskou unií hrát tuto hru na úkor budoucnosti Řecka, nemají většinu. Marně budou posilujícím – dříve okrajovým – stranám nadávat do extrémistů. Opakované volby revoltu Řeků ještě více odhalí.
Co tedy dělají? Část podporuje většinou nějakou zvrácenou socialistickou agendu. Například boj za „práva menšin“ se specifickým důrazem na homosexuály a lesby, či „globálnímu oteplování“. Většina ale nedělá nic a chápe svůj pobyt jako dlouhodobou luxusní dovolenou za peníze daňových poplatníků.
Největším viníkem, a to nejen Rathovy kauzy, ale naprosté většiny přinejmenším sporných kauz, možné korupce, rozkrádání a naprosto děsivého plýtvání, je systém dotačního financování, deformující ekonomiku celé EU. Systém dotačního financování v EU je snad ještě větší zrůdnost, než celý systém plánovaného hospodářství v komunistickém režimu. Tento způsob financování je naprosto zvrácený a nejen že deformuje, ale přímo likviduje přrozené ekonomické a tržní mechanismy.
Krize, kterou dnes překonává EU, není jen ekonomická či finanční. Je to krize
systémová Je to unáhlené rozšíření o země, jež nebyly stoprocentně připraveny na
vstup do EU. Proto nespočívá dnes otázka v tom, jestli eurozóna přežije, ale v tom,jestli základy evropské integrace zůstanou životaschopnými.
Maastrichtská smlouva ve skutečnosti neobsahuje žádné mechanismy, jak opustit eurozónu a přitom zůstat v EU. Jednoduchým důvodem je to, že její architekti věřili ideologickým domněnkám „globalizace“, že stále rostoucí jednota liberálních států přinese Evropě prosperitu.
Paradoxem celého příběhu je, že David Rath padl kvůli evropským dotacím, které socialisté považují za hlavní zdroj pro budování sociálního státu. Česká strana sociálně demokratická je přesvědčena, že díky dotacím z Bruselu nastartuje hospodářský růst a zvýší zaměstnanost. Řada z nás si je dobře vědoma, že dotace jsou jen ideálním prostorem pro korupci. Současně řada z nás věří, že hospodářský růst je možný pouze v tržní ekonomice bez přívlastků, dotací a regulací. Něco takového však z Lidového domu nikdy neuslyšíte.
Za zvuků afrických bubínků slaví Francie vítězství socialistického populisty Hollanda. Ano, byla to těžká volba. Buď on nebo protivná figurka s napoleonským komplexem a podobnou rétorikou. Je to stejné jako téměř v celé Evropské unii. Volba probíhá žaludkem, nikoliv rozumem. A co hůř, o výsledku již nyní rozhodují ti, kterým žaludky absolutně plní eurobolševiky glorifikovaný sociální stát.
Minulý víkend byl u mne po delší době na návštěvě kamarád ze studií. Dnes manažer jedné velké telekomunikační společnosti. Byla to zvláštní návštěva. Místo abych po jeho odchodu měla pocit pohody a mentálního obohacení, zůstal ve mně po zbytek dne jen pocit těžko definovatelného neklidu.
Nebojme se, bruselští úředníci už nás z ní vylížou. Potřebují k tomu jen trochu víc času na “dlouhodobé přemýšlení, interní diskuse a celoživotní sebevzdělávání”. Vysvětlují to v programu organizace, kterou si založili k tomuto účelu. Pojmenovali si ji zkratkou GRASPE. A protože grasp znamená v angličtině pochopit a uchopit, můžeme jít klidně spát s vědomím, že za nás všechno moudře pochopili a statečně uchopili. Na zkratky jsou evropští úředníci mistři. A vytvořit zkratku anglickou z názvu francouzského je projevem obzvláštního génia prozrazujícího u bruselských úředníků vysokou kvalitu mnohojazyčného vzdělání.
Islám do Evropy nepatří. Pokud ale Irán, nebo kterákoliv z dalších islámských zemí získá jaderné zbraně a připomeňme si, že je má i Pakistán, pak v ohrožení bude nejen Izrael, ale celý neislámský svět.