Jméno Ratmíra Ratha lze nalézt v Cibulkových seznamech jako důvěrníka, tajného spolupracovníka a agenta STB s krycím jménem Ras. Z toho lze jednoduše usuzovat, že David Rath nikdy netrpěl nějakou nouzí a nějaký "boční přivýdělek" kromě oficiálního platu je v této rodině něčím naprosto normálním. O to větší musí být Rathův dopad na samé dno společnosti. Jedno je jisté. Nikdo ho k tomu nenutil. Dostal se do této situace svou vlastní přičinlivostí a svým přebujelým egem, pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti.
A velmi pravděpodobně mohou trefit i mnohem větší rybu, než je David Rath. Protože ať se nám to líbí nebo ne, Středočeský hejtman se svými usmolenými sedmi miliony, ani zdaleka nehrál nejvyšší ligu.
Kdo z ČSSD se bude distancovat od distancování? To by mohl být podtitul mého krátkého zamyšlení. Nedivím se totiž zatčení jednoho politika, nedivím se odhalení další korupční aféry. Co mi však nejde na mysl, je okamžité a bezvýhradné distancování se celé socdemácké strany od svého dlouholetého čelního představitele.
Největším viníkem, a to nejen Rathovy kauzy, ale naprosté většiny přinejmenším sporných kauz, možné korupce, rozkrádání a naprosto děsivého plýtvání, je systém dotačního financování, deformující ekonomiku celé EU. Systém dotačního financování v EU je snad ještě větší zrůdnost, než celý systém plánovaného hospodářství v komunistickém režimu. Tento způsob financování je naprosto zvrácený a nejen že deformuje, ale přímo likviduje přrozené ekonomické a tržní mechanismy.
Mnoho našich spoluobčanů totiž, dle reakcí v různých diskusích, stále věří, že víno v 7 miliónů proměnil zřejmě Íčko Langer, náčelník Lessy a jejich prodloužená ruka Kubice. Snad i tomu, že pod podlahou domu zapomněli nějaké drobné stavbaři. Prý tak pravicová mafie likviduje křišťálově čisté sociálně demokratické politiky, kteří poctivě pracují na budování šťastných zítřků. Jak je možné tyto idealistické představy vyvrátit?
Kradl jako utržený z řetězu a současně nešetřil obviňováním a urážením ostatních. Bylo až neuvěřitelné s jakou rychlostí a lehkostí jej jeho adoptivní ČSSD hodila přes palubu. Jak snadno různí Sobotkové či Dienstbierové uvěřili, že když se okázale zbaví jednoho lumpa, bude celá ČSSD, která se zloději Rathova ražení jen hemží, očištěna.
Ale ani Palas není ten nejkřiklavější případ. Jedním z nich je pro mě Gross. Samozřejmě vím, že zloději – možná větší – jsou i mimo struktury ČSSD, tak ať mi nikdo nepředhazuje, že to nechci vidět. Ale Grossův případ je mimořádný tím, že byl premiérem. A také tím, že všichni vědí, že zbohatl trestuhodným způsobem. Přitom jeho případ je docela dobře zdokumentovaný a není promlčený! Takže by měl být dalším pánem na holení.
Paradoxem celého příběhu je, že David Rath padl kvůli evropským dotacím, které socialisté považují za hlavní zdroj pro budování sociálního státu. Česká strana sociálně demokratická je přesvědčena, že díky dotacím z Bruselu nastartuje hospodářský růst a zvýší zaměstnanost. Řada z nás si je dobře vědoma, že dotace jsou jen ideálním prostorem pro korupci. Současně řada z nás věří, že hospodářský růst je možný pouze v tržní ekonomice bez přívlastků, dotací a regulací. Něco takového však z Lidového domu nikdy neuslyšíte.
To dá přeci rozum, že v krabici od bot bude čekat boty, ne? Chtěl pomoct s bojem proti Goliáši, a místo toho ho takhle neprávem chytí. Někteří ho budou mít za mučedníka a za oběť vládnoucí kasty, další za tralaláčka a osobu, kterého semlely ty „pomalu-ale-jistě“ boží mlýny.
Na této situaci je doslova komická jedna věc. Mnozí si určitě vzpomenou na Rathova plamenná a ničím nepodložená slova, jak ODS uplácela při volbě prezidenta miliony v igelitkách. Paradoxně byl právě David Rath přistižen s takovou igelitkou. Kdo s čím zachází...
102 článků (11 stránek)