Otázkou je, do jaké míry – a zda vůbec – mají současný růst na svědomí právě vládní politici. Ekonomové se často pozastavují nad nejedním jejich krokem, sociální stát je stále více neotesaný, penzijní reforma zůstává neřešená stejně jako sílící veřejné zadlužení.

Pražská burza se vyšplhala na desetiletá maxima, český národní produkt roste nejrychleji za poslední čtyři roky. Co se týče ekonomiky, můžeme být optimističtí. Tato nová čísla, ukazující současnou zdravou dravost našeho hospodářství, si jistě budou rádi přivlastňovat politici, zejména před volbami. Je to vzájemná závislost: politici mohou „chytrými“ rozhodnutími ve fiskální oblasti změkčit dopad recese, či naopak posílit expanzi, výkyvy ekonomiky na druhou stranu nezřídkakdy míchají politickými kartami.

Z tohoto hlediska nemohl Stanislav Gross se svým týmem nastoupit v lepší dobu. Ač se o to zapříčinil maximálně zcela zanedbatelnou měrou, může nyní sklízet sladké plody ekonomického růstu. Toto chutné ovoce, ve spojení s Grossovým „uměním vládnout“, dá vyniknout celé koaliční sestavě. Během dvou let, do příštích voleb, si celkem pravděpodobně polepší na preferencích vedle ČSSD též lidovci a unionisté. Naopak výtky opozice najdou za tohoto stavu méně přikyvujících hlav.

Otázkou je, do jaké míry – a zda vůbec – mají současný růst na svědomí právě vládní politici. Ekonomové se často pozastavují nad nejedním jejich krokem, sociální stát je stále více neotesaný, penzijní reforma zůstává neřešená stejně jako sílící veřejné zadlužení.

Proto buďme před volbami ostražití. Růst HDP není úspěchem vládnoucí sestavy, je spíše dán příznivými okolnostmi, pro politiky je do velké míry – slovy ekonomů – „pozitivní externalitou“, tedy kladem, o nějž se nezasloužili a z jehož přínosů mohou, a jistě i budou, profitovat. Ani sebelepší tržní analytik nedokáže odhadnout, zda růst nemohl být za vlády odlišné kompozice a jiných programů třeba ještě o něco znatelnější.