Právně jde upravit všechno. Právo umí říci ”Měkké drogy jsou neškodné”, ”Měkké drogy jsou povolené k léčebným účelům” i ”Měkké drogy jsou nebezpečné a návykové.” A politik se umí rozhodnout kteroukoliv z daných tezí přijmout za svou.

Byl jsem požádán o právní pohled na problematiku legalizace měkkých drog. Tzv. měkkých drog. Téma má jeden háček – debata kolem měkkých drog a jejich legalizace je debata politická, nikoliv právní.

O tom, zda se Česko rozhodne některé návykové látky legalizovat, rozhodují politici. Právníci-legislativci politickou vůli promítnou do návrhu právních předpisů. Tomu musí předcházet několik kroků. Vláda nebo některý člen parlamentu si musí vzít téma legalizace drog za své a při přípravě návrhu právních změn zapojit do debaty odbornou veřejnost – lékaře, psychology, policii, spolky pomáhající narkomanům. Argumenty se následně musí snažit přesvědčit zákonodárce o správnosti navrhované úpravy.

Právně jde upravit všechno. Právo umí říci ”Měkké drogy jsou neškodné”, ”Měkké drogy jsou povolené k léčebným účelům” i ”Měkké drogy jsou nebezpečné a návykové.” A politik se umí rozhodnout kteroukoliv z daných tezí přijmout za svou.

Ve skutečnosti už v jeho mozku některá z tezí sedí. Drogy považuje obecně za špatné a chce je potírat, jak to půjde. Nebo si slastně vzpomene na poslední narozeninový večírek a na drogy má úplně jiný názor. Názor na to, co s nimi, v obecné rovině budují informace sedící někde mělko nebo hluboko v politikově hlavě, přesvědčení na základě informací sedících někde hluboko v jeho mozku. Tyto informace v sobe skrývají trochu faktu a mnoho pocitů. S takovým pocitem přijme politik nápad svůj nebo ministerského úředníka na legalizaci nebo zvýšenou represi v oblasti drog. Do práce legislativce, především standardního loajálního legislativce, pocity nepatří. Ty zůstávají v jeho hlavě nebo ve vzduchu při rozhovoru s kolegy, ale do úhozu na klávesnici počítače se při koncipovaní ustanovení zákona nebo nařízení nepromítnou.

Právní pohled na legalizaci měkkých drog, nebo drog vůbec, ale nemusí být nestranný vždy. Právník se samozřejmě může stát politikem, ať si o tom myslíme, co chceme. (Nebo se politik může stát právníkem – viz jistý český premiér. O tom si myslí své především jeho spolustudenti a premiér sám. Pokud své studium zaregistroval.)

Právník – advokát, statní zástupce, vyšetřovatel – může mít pohled na měkké drogy a jejich (i)legalitu dán více či méně bohatou zkušeností s výrobci, distributory nebo konzumenty drog. Právník může být výrobcem, distributorem nebo konzumentem drog i rodičem takového konzumenta. A jeho názor na drogy je hned posunut o kus dál. A občas zazní nahlas na straně odpůrců nebo příznivců změn v oblasti právní úpravy. A na takového právníka pozor – pozitivní pozor, protože o věcech dost ví, a přestože se může mýlit – jeho pohled je omezeny pravě zkušeností, může být při legislativních změnách nápomocen. Nejaktivnější z takových právníků se zapojí do tlaku na politické rozhodnutí o změně, nebo mohou být použiti pro podporu setrvání současného stavu.

A na konec dvě upozornění. Jednak upozornění politicky korektní – slovo ”politik” je v tomto zamyšlení užíváno v mužském rodě jen a pouze pro jednoduchost vět. V každém případě se jím myslí i politička. A upozorněni politicky neméně korektní – autor tohoto článku si své názory na legalizaci měkkých drog nechal pro sebe stejně jako legislativci, o nichž píše.

autor působí jako advokát