Nevole většiny studentů k zavedení nového maturitního předmětu je něco jiného než lenost, jak se nám snaží někteří zastánci maturity z matematiky vnutit. Tato nevole vychází zejména z přesvědčení, že by bylo opravdu lepší se věnovat něčemu užitečnějšímu než-li po večerech biflovat pro budoucí studium naprosto nepotřebný předmět.

Poslanecká sněmovna nedávno schválila novelu školského zákona, která mimo jiné zavadí na všech českých gymnáziích povinnost maturovat z matematiky. Pravdou sice je, že za současného stavu je maturitní zkouška, zejména díky povinnosti maturovat z cizího jazyka, příliš humanitně zaměřena, ale to nic nemění na nesmyslnosti a nevyváženosti tohoto připravovaného kroku. Školní a k tomu ještě navíc státní maturitní zkouška, a aby toho nebylo málo tak i maturita z matematiky, povedou bezesporu ke snížení nároků na studenty a k poklesu celkové úrovně jejich znalostí.

Uvědomme si fakt, že gymnázium dnes plní pouze funkci přípravky na vysokou či vyšší odbornou školu a jeho absolvent na trhu nemá, pokud nevyniká nějakými zvláštními schopnostmi, de facto žádné uplatnění. V lavicích vedle sebe sedí budoucí studenti medicíny, práv, jaderné fyziky, politologie, přírodovědy, filologie, teoretické matematiky atd. a každý z této budoucí elity národa má své specifické nároky a potřeby. „Všeobecnost“ všeobecného středoškolského vzdělání by neměla být rozhodně chápána tak, že by student měl umět od všeho něco, tj. vlastně z ničeho nic, ale naopak by mu měla být dána od určité doby studia co možná nejširší možnost výběru specializace a rozvoje vlastní osobnosti.

Matematika coby maturitní předmět by pro gymnazisty znamenala již třetí povinný vyučovací předmět, na který by se museli ke „zkoušce z dospělosti“ učit. Je jasné, že čas každého studenta je omezený a čas strávený učením se předmětu, ke kterému nemá sebemenší vztah, si prostě musí najít někde jinde. Kde? Nejspíš zkrácením doby učení se předmětu, který k přijímacím zkouškám i ke studiu na VŠ potřebuje a o který navíc jeví zájem. Jelikož jsou čeští gymnazisté povětšinou opravdu inteligentní mladí lidé, tak by za cenu této oběti maturitu z matematiky nakonec v drtivé většině případů složili.

Nevole většiny studentů k zavedení nového maturitního předmětu je něco jiného než lenost, jak se nám snaží někteří zastánci maturity z matematiky vnutit. Tato nevole vychází zejména z přesvědčení, že by bylo opravdu lepší se věnovat něčemu užitečnějšímu než-li po večerech biflovat pro budoucí studium naprosto nepotřebný předmět.

Ať se nám to líbí nebo ne, tak další nezpochybnitelný důsledek tohoto špatného nápadu by se, jak si i někteří osvícení učitelé matematiky sami uvědomují, dotkl úrovně maturity z matematiky samotné, která je v současnosti na úrovni docela slušné. Myslí si snad někdo, že se zvýší tím, že se stane masovou záležitostí? Já bych o tom více než pochyboval.

Byť jsem přesvědčen, že význam středoškolské matematiky je již dnes silně přeceňován a její zastoupení v rozvrzích hodin je zbytečně vysoké, tak proti tomuto předmětu osobně nic nemám. Stejně jako bych však nesouhlasil s tím, kdyby se snažil někdo budoucímu jadernému fyzikovi vnucovat maturitu z dějepisu či společenských věd, tak považuji za naprosto nevhodné, když se dnes někdo snaží všem vnucovat právě matematiku. Jestli nám zastánci jejího zařazení mezi maturitní předměty z řad středoškolských profesorů tvrdí, že je to naprosto báječný předmět, který prostupuje všemi oblastmi lidské činnosti a je o logickém uvažování a chápání vztahů a nikoliv o biflování nepotřebných vzorců, tak se opravdu divím, že o této samozřejmosti nejsou schopni přesvědčit tak velkou řadu stávajících studentů.

Abych zde jen nekritizoval špatné nápady některých našich legislativců a středoškolských pedagogů, tak bych jim chtěl touto cestou navrhnout vcelku zajímavý model školní maturity pro gymnázia. Jediným povinným předmětem by byl český jazyk a z třech zbývajících volitelných předmětů by musel být aspoň jeden předmět humanitně zaměřený a aspoň jeden zaměřený přírodovědně.