V tomto roce rostl HDP o 3,3 procenta, což bylo nejvíce za toto sedmileté období. Jinými slovy, hranice kolem 3,3 procenta růstu ekonomiky je hranicí, kdy se nezaměstnanost začíná (ovšem pouze velmi mírně) snižovat. Současná vláda však této hranice není bohužel schopna dosáhnout.

Doslova šokující jsou výsledky lednové míry nezaměstnanosti v Česku, která vylétla o půl procentního bodu na historicky nejvyšších 10,8 procenta. Tyto výsledky mimo jiné ukazují, že současná vláda si s nezaměstnaností nedokáže poradit, a že za levicových vlád nezaměstnanost roste navzdory teorii, podle které se levicové strany údajně starají o sociálně slabé.

Příčiny vysoké nezaměstnanosti
Jaké jsou příčiny tohoto stavu a jak ho odstranit? Vyjděme z triviální úvahy: pokud má vzniknout pracovní místo, je nutné, aby jej jednak někdo vytvořil (poptávka po práci) a jednak musíme mít někoho, kdo bude ochoten na tomto místě pracovat (nabídka práce). Interakcí nabídky a poptávky vzniká rovnovážná mzda. Tato mzda je pro pochopení fungování trhu práce naprosto klíčovým bodem – bude-li překročena, musí nutně nastat nedobrovolná nezaměstnanost, ať se to někomu líbí, nebo ne.

Existují v České republice tlaky za zvýšení mezd nad rovnovážnou úroveň? Odpověď zní: samozřejmě ano. Neustále se zvyšuje minimální mzda – právě k 1. lednu 2004 stoupla na 6700 korun měsíčně, což při odvodech na sociální a zdravotní pojištění ve výši 35 procent znamená celkové pracovní náklady 9045 Kč. Jinými slovy, pokud přidaná hodnota, kterou firma najmutím dalšího zaměstnance získá, bude nižší než 9045 korun, zůstane tento pracovník nadosmrti nezaměstnaný. Nízkou produktivitu práce mají především lidé s nízkým vzděláním, zdravotními problémy atd., prostě sociálně slabí. Jsou to tedy právě ti, jimž má být pomoženo, a kterým se ve skutečnosti jejich životní situace ještě zhoršuje.

Můžou za to odbory?
Dalším faktorem, který tlačí mzdy nad jejich rovnovážnou úroveň, mohou být odbory. V České republice nejsou odbory příliš silné a jejich vliv je ve většině podniků zanedbatelný. Na druhou stranu, v podnicích, které existovaly ještě za socialismu, působí odbory téměř vždy. V minulých letech rostly reálné mzdy značně rychleji než HDP – zatímco reálné mzdy rostou již dva roky průměrným tempem 6 až 7 procent ročně, HDP rostl jen o 2 až 3 procenta ročně. Pokud tak zaměstnavatelé činili dobrovolně, k nezaměstnanosti to nevedlo. Ale pokud byly v mnoha podnicích na nátlak odborů zvýšeny mzdy více, než o kolik vzrostla produktivita práce, muselo dříve či později dojít buď k omezení počtu pracovních míst nebo podnikových investic (což jinými slovy znamená omezení produkce, a tedy i počtu pracovníků v jiných podnicích).

Nepřeceňujme roli sociálních dávek
Co se týče nabídky práce, je část nezaměstnanosti zcela nepochybně způsobena existencí podpory v nezaměstnanosti. Mnoho mých známých si po střední škole nejdříve vybralo svou půlroční „rentu“ a teprve pak začalo pracovat. Nepřeceňujme však dopad sociálních dávek na výši nezaměstnanosti. Jednak nevysvětlují, proč nezaměstnanost dlouhodobě roste, dále na trhu práce je zoufalý nedostatek pracovních míst, takže mnozí nezaměstnaní ani nemají na výběr mezi dávkami a platy. Tyto dávky jsou také časově omezené a nedokáží vždy vysvětlit dlouhodobou nezaměstnanost. Konečně, výše dávek v nezaměstnanosti se od dob pravicových vlád prakticky nezměnila, a přesto tehdy byla nezaměstnanost minimální. Každopádně však podpory způsobují velkou část krátkodobé nezaměstnanosti.

Zbývá nám poptávka po práci. Proč podnikatelé nenajímají nové zaměstnance? Celkem racionální úvaha je, že s každým dalším zaměstnancem vyprodukujeme, a tedy i vyděláme, více. Přesto podnikatelé najímají jen málo nových pracovníků. Jedním z důvodů může být příliš nepružný trh práce. Pokud je ochrana pracovníků příliš vysoká, nenajímají podnikatelé nové pracovníky dokonce ani v případě, kdy produktivita tohoto zaměstnance je vyšší než jeho mzda. Podnikatelé totiž žijí ve světě nejistoty – v budoucnu mohou přijít o zakázky, ekonomická situace se může zhoršit atd. Pokud je obtížné, ba přímo nemožné, pracovníka propustit, podnikatelé jich raději najímají méně. Menší ochrana pracovníků tedy znamená nižší nezaměstnanost a naopak. Tak např. v USA a Velké Británii s liberálním pracovním zákonodárstvím je nezaměstnanost poloviční ve srovnání se „sociální“ západní Evropou.

Tříprocentní růst HDP, nulový růst nezaměstnanosti
Konečně posledním faktorem, který má na výši nezaměstnanosti značný vliv, je růst ekonomiky (HDP). V České republice za posledních sedm let klesala nezaměstnanost pouze v roce 2000, a to jen velmi mírně. V tomto roce rostl HDP o 3,3 procenta, což bylo nejvíce za toto sedmileté období. Jinými slovy, hranice kolem 3,3 procenta růstu ekonomiky je hranicí, kdy se nezaměstnanost začíná (ovšem pouze velmi mírně) snižovat. Současná vláda však této hranice není bohužel schopna dosáhnout.

Vyšlo v Portálu 2/2004