Rozhovor s Danielem Kotulou, předsedou Pražského klubu Mladých konzervativců

Rozhovor s Danielem Kotulou, předsedou Pražského klubu Mladých konzervativců

Jste znám jako člověk, který lidi rád překvapuje. Chystáte teď nějaké překvápko?
Ani ne. Spíš hodnotím minulost. Náš klub ztrojnásobil množství aktivit, kvalitativně jsme se dostali také výš. Přemýšlím, jak udržet současné tempo.

Takového Vás neznáme. Netajíte nám něco?
Nevím, na co narážíte. Pokud se v budoucnu stane nějaké překvapení, budu překvapen i já. Připravuji dvě větší konference. Po úspěchu akce „Prostředí pro podnikání“ se ozvalo několik institucí a politiků se zájmem o spolupořadatelství, vybral jsem dvě lákavá témata.

Co je pro Vás vrchol činnosti?
Když se něco podaří. Může to být třeba semináříček, nebo velká přednáška, nebo konference. Je to celkem jedno, musím vidět zájem lidí, je to pro mě jistá forma uspokojení. Rád spolupracuji se schopnými lidmi, to mě baví.

Koho si nejvíce vážíte?
Toho, kdo má vlastní názor a stojí si za ním, a ještě lépe, pokud se ho nebojí prosazovat. Kvalitních lidí potkáte za život málo, sám jich znám jen několik. Většina lidí se snaží někde zuby nehty udržet, a to je jejich jediná aktivita. Intrikují a zapomínají pracovat.

To vypadá, jako by jste měl k většině lidí averzi.
Averze to není, jen si jsem vědom faktu, že pracovitých a schopných lidí je na světě málo.

Jaká byla Vaše největší chyba?
Bylo jich víc a ještě určitě přibudou. Člověk neustále opakuje stejné chyby, to je zaručené. Musím si dávat pozor na svojí uraženou ješitnost. Ta mě zbytečně přivodila spousty komplikací. Když chce člověk něco dokázat, musí potlačit osobní vlastnosti, je to můj největší životní boj.

Doslechl jsem se, ze nerad prohráváte, je to pravda?
Poslední dobou to koriguji, ale občas mi něco ujede. Například když hraju Člověče, nezlob se! a náhodou to vypadá, že prohrávám, neudržím se a smetu figurky na zem. Zejména má přítelkyně mi to vyčítá. Ale opravdu: smetu je všechny! Úplně všechny.