A zatím co naproti přes ulici téměř výlučně bílí antidemonstranti nadávali EDL do rasistů, Robinson - se svým bodrým akcentem dělnické třídy vyrůstající v charismatického řečníka citujícího Martina Luthera Kinga - předal mikrofon bývalému vojákovi, jehož černou tvář fotografové a kameramani hladově hltali do svých objektivů, aby jim ji nakonec šéfredaktoři nedovolili otisknout.
Otázku nepřekonatelných rozdílů mezi jednotlivými kulturami, jež mnohdy zapříčiňují nemožnost jejich pokojného soužití, si v dnešní době pro sebe prakticky úplně přivlastnili multikulturalisté, kteří jakoukoliv opozici označí za rasisty a xenofoby a jejich argumentaci za zločinnou. Diskuze o problémech soužití Romů a většinové české společnosti tak není možná, protože se v podstatě odehrává v atmosféře strachu a očerňování. Je nejvyšší čas vzít si toto téma zpět.
Británie je stále v šoku. V šoku z vraždy vlastního občana - bílého Brita rukou muslimských přistěhovalců z Nigérie. Dva muslimští násilníci za bílého dne přepadli na londýnské ulici neozbrojeného a nic netušícího L. Rigbyho a brutálně ho zavraždili. Vrahové následně ještě nechutně pózovali nad tělem nevinné zmasakrované oběti. Šokovaná britská veřejnost se oprávněně ptá, co bude dál…O to trapnější je reakce části britského politického establishmentu a politicky korektního tisku.
EU stále tvrdí, že přistěhovalci jsou obohacením místní kultury. Pokud toto obohacení má mít podobu ničení majetku jiných, ničení užitečných a veřejných staveb, jakými bezpochyby školy a školky jsou a podobu útoků na policii, pak děkuji, takové obohacení si rád odpustím.
Nemohu se zbavit dojmu, že přistěhovalci z arabských zemí působí převážně potíže a pro evropskou kulturu a společnost nejsou žádným přínosem. Normální je, pokud se někam přistěhuji, abych respektoval místní pravidla a zvyklosti. Co si dělám doma je mým soukromím.
Rasismus proti Evropanům je médii a multikulturními organizacemi tolerován, ale běda jestli tento rasismus někdo bude parafrázovat proti neevropanům. Přesvědčil se o tom finský politik za stranu Praví Finové Jussieg Halla-aho.
Poslanci Paroubkovi vyhovují politické projevy. Když si troufne na náboženství, žádná sláva. První zprávy otiskly 2.5.2013 jeho příspěvek o americké politice v Sýrii. V ní se orientoval obstojně. O problematice radikálního islámu pan poslanec napsal věty, které tak docela nesedí. Např.:„Radikální islám, někdy označovaný jako islamismus, je nebezpečnou deviací jednoho z největších, kulturně a vědecky nejtvořivějších světových náboženství v lidských dějinách – islámu.“
"Je naším neštěstím, že máme špatné náboženství. Proč nemáme náboženství jako Japonci, kteří považují sebeobětování za vlast za nejvyšší ctnost? Také náboženství mohamedánů by nám vyhovovalo lépe, než křesťanství, které je poddajné a ochablé."
Britská novinářka v převlečení za muslimku se vydala k islámskému soudu, jenž v Anglii již soudí dle islámského práva, a to se souhlasem britské vlády. V převleku za muslimku se dožadovala rozvedení svého fiktivního manželství.
Zbožní muslimové se asi natolik integrovali, že se rozhodli oslavit svátek práce stylově, tedy pracovně. Evropské bezpečnostní služby zažívají v posledních dnech hyperaktivitu. Nejprve zahájilo Rusko zásah proti zbožným muslimům plánujícím teroristické akce, poté se přidala Itálie hledající šest muslimů toužících po osobním setkání s Alláhem a následně Anglie soudí skupinku muslimů za zpackaný teroristický útok.