Kritizovali jsme komunismus. V něm si byli, jak známo, někteří „rovnější.“ Chtěli jsme demokracii a svobodu, protože jsme si ji spojovali s rovností všech občanů před zákonem. Bohužel, v současné době tu máme bolševicko-nacistický princip znovu. Zase jsou si někteří „rovnější,“ zase jsou tu „nadlidé,“ kteří si mohou dovolit to, co jiným (v tomto případě chudším) neprojde. To není vzdech frustrovaného bolševika, ale frustrovaného reaganovského konzervativce, který podporuje svobodu, ale uvědomuje si povinnost odpovědnosti. Nemáme právo vyčítat lidem vysoké preference komunistů. My, nekomunisté a antikomunisté, jsme dosud prokázali, že bolševické a nacistické zásady nerovnosti před zákonem platí i v současnosti. Mnozí to mohou považovat za důkaz, že jsme stejné zlo, jako bolševici.
Svoboda bez práva a spravedlnosti je jako tělo bez duše – umírá a smrdí.
Kouzelným šémem Západu byl liberální stát, naplněný lidmi s konzervativním duchem. Nyní však zvláště Evropa zadupala liberálnost státu přemírou zvláště ekonomických regulací, ale důsledně likviduje také konzervativní morální principy v řadách svých občanů relativizací čehokoli nesobeckého. Je prostou náhodou, že právě vliv Evropy má dle prognóz v budoucím světě klesat?
Může se zdát, že ministryně bez portfeje, Džamila Stehlíková, má kompetence pro členství v „evropsky progresivní“ vládě jasné: je žena, je Zelená, a je Džamila (docela perspektivní jméno). Ale je tu ještě něco. V 80. letech přednášela v Moskvě na katedře psychiatrie. Nelze se ubránit dojmu, že její odbornou péči budou členové české vlády moc potřebovat. A ještě více zbytek národa.
V článku „Hle, náš národní zájem“ (HN 4. 1. 2007) se europoslanec Zieleniec pouští do kritiky textu Václava Klause „Byl to opravdu promarněný rok?“ (HN 29. 12. 2006). Pomiňme možnost, že by se Zieleniec z nepříliš úspěšného, o to však aktivnějšího Sdružení nezávislých kandidátů chtěl za každou cenu zviditelnit jakoukoli kritikou prezidenta. Vezměme jeho slova o „argumentačním suterénu“ V. Klause jen jako svébytný formální projev jednoho z eurofilních, a tedy zajisté nejcivilizovanějších českých politiků.
Nevím, co se stalo, že se v tomto týdnu sešikovala široká fronta lidového (přesněji řečeno "intelektuálně" mediálního) odporu proti Klausovi. Ale snaha skandalizovat na faktech postavený, neemotivní výrok o euroústavě, která objektivně zhoršovala postavení ČR v EU, snaha skandalizovat zcela oprávněné (a nanejvýš vhodné, ne-li morálně povinné) varování v souvislosti s energickou snahou Německa tento dokument oživit, to se mi zdá být už opravdu trochu mimo rámec výměny názorů.
Těsně předvolební výrok Mirka Topolánka o „zcela oprávněných požadavcích homosexuálů,“ přes vskutku odvážný dodatek, že „co se týče adopce dětí, podporuju jejich výchovu v úplných rodinách,” byl jen potvrzením konzervativního zklamání. Autor výroku o “chlapovi s gulemi” své gule ztratil. A spolu s nimi nejméně jeden voličský hlas.
Se zájmem jsem si přečetl článek Petry Sokolové “Papež: Bližší Alláh než antikoncepce?” (ePortál, 8. 4. 2005). Petra Sokolová má své kouzlo, protože ve svých článcích nešetří upřímností a – z mužského pohledu trochu roztomile urputnou – bojovností za “správnou věc.” Jenže ona a s ní asi i mnozí jiní mohou podléhat v souvislosti s Janem Pavlem II. a úlohou církve některým nesprávným dojmům.
Reakce Jiřího Zahrádky na rozhovor s feministkami Janou Štěpánovou a Věrou Sokolovou, jenž vyšel na ePortalu 4. 11. 2004 pod názvem "Feministky: Je nutné bourat stereotypy!"
Reakce Jiřího Zahrádky na článek Pavla Křepelky "Dobrá zpráva: Lidovci vydědili Karase"
Reakce na článek Tomáše Munziho "Mýtus drogového harakiri"