Český vnitropolitický spor o tzv. "fiskální kompakt" není pouhým sporem o finanční disciplínu. Nikdo se přece dnes nestaví - ani nemůže - proti úsporné politice veřejných financí. Dokonce už i ČSSD je pro (byt´ není jasné, zda si uvědomuje, jaký bič si tím na sebe sama plete). Ve skutečnosti jde o víc. Je to stále stejný spor o budoucnost Evropské unie, který se tady odehrával již okolo tzv. euroústavy nebo její následovnice, Lisabonské smlouvy. A stejně jako dřív jsou tu dva základní pohledy na evropskou integraci.
Na přednášce ve Velké Británii český ministr zahraničí Schwarzenberg „vyslovil obavu z důsledků dvourychlostní Evropy, tedy různého vývoje a rozhodování v zemích eurozóny a mimo ni“(citace dle ČTK). Je příznačné, že k témuž názoru se již dlouho hlásí bývalý předseda ČSSD J. Paroubek.
Německý Der Spiegel oznámil s odvoláním na utajované zdroje, že Řecko prověřovalo možnost opuštění společné měny. Mělo se tak stát na tajné schůzce s Evropskou komisí a některými státy eurozóny. Všichni údajní účastníci to - samozřejmě, jak jinak - popřeli, kurs eura se nicméně trochu otřásl.Není divu, to je skutečně revoluční zpráva. A nezáleží na tom, zda je pravdivá nebo zda je to jen mediální senzace.
Na druhé straně je mu vytýkán údajný nedostatek charismatu, jisté „sucharství“ a jakási opatrnost či dokonce nedostatek kuráže. To je ale podle mého názoru omyl. Doporučuji všem, aby si pustili na videu některý z Nečasových projevů třeba na kongresech či ideových konferencích ODS. Nejen že jsou po formální i obsahové stránce profesionálně vystavěny, ale mají v sobě i patřičný náboj a nutné mediální zkratky, které jsou s to přimět publikum ke spontánnímu potlesku třeba i uprostřed řeči. Sice nedělá vtipy a la Mirek Topolánek, to ale vůbec neznamená, že neumí být zábavný – ovšem spíše „anglickým“ typem humoru, než českou „lidovkou“.
Pan Paroubek se natolik bojí vlastních členů, že raději zrušil možnost přímé volby předsedy ČSSD celou členskou základnou. Proto bych považoval za vhodné, kdyby se pan Paroubek věnoval raději tristním poměrům ve vlastní straně. O dalších skandálních praktikách ČSSD se lze dočíst na www.cssdprotivam.cz.
Čeští socialisté se proto svých voličů bojí. A to naprosto oprávněně, vždyť výše uvedená čísla dokazují prostý fakt: totiž, že ČSSD nereprezentuje názory svých voličů. To navíc umocňuje skutečnost, že tato rétoricky tak proevpropská strana ani nemá žádnou vlastní evropskou politiku. Bez ohledu na to, zda to je či není pro Českou republiku výhodné, naši socialisté pouze kopírují a papouškují programové teze svých přátel z nadnárodní Strany evropských socialistů - PES.
Stejně jako komunisté věřili, že konečným produktem vývoje lidstva je „beztřídní společnost“, mnozí novodobí euronacionalisté věří, že konečnou fází vývoje Evropy je zánik národních států a jejich přetvoření do jakéhosi amalgamu typu Spojených států evropských.
Takhle totiž v dnešní EU leckdo uvažuje. Nešťastní Irové byli ke svému NE domanipulováni americkými agenty, protože jinak by se svobodně rozhodli pro jásavé ANO. To dá přece rozum. A na agenty je třeba si pořádně posvítit, takže na Declana Ganleyho už se usilovně svítí. Zavřít ho za nedostatek evropského myšlení sice ještě nelze, ale kdoví? Třeba se najednou objeví nějaké nesrovnalosti v jeho podnikání – a máme ho, holoubka.
Čím méně je EU oblíbená u lidí, o to pevněji se vámi zmiňované politické elity drží svého přesvědčení, že všemu rozumějí lépe. Jinak by se totiž na svém projektu, který je ve své podstatě správný, uzoufali. Proto sami sebe stále více a více chápou jako exekutivu-vychovatele, který ať už s podporou obyvatel nebo bez ní, v evropských záležitostech prosazuje, co je podle jeho mínění pro občany správné.
Měli bychom mít totiž na paměti, ze archetypy chování evropských mocností mají značnou setrvačnost a nemizí jen tak lehce. Ve změněných dějinných souřadnicích si osvojují jinou, okolnostem přizpůsobenou podobu, tradiční geopolitické obsahy však přetrvávají.
15 článků (2 stránky)