Je to smutný obrázek o tom, kam až dospěl dříve opěvovaný „investigativní novinář“ TV Nova. Myslím, že by John měl dostat ještě jednu, speciální cenu TýTý. A to za větu, kterou celé toto téma završil: „všem musí být jasné, že čím hůře se bude o vnitru psát, tím lépe svoji práci dělám“. S tím nelze ani polemizovat, autora lze jen politovat.
V materiálu se hovoří také o podílu sociální demokracie na růstu státního dluhu. Dobrá. Ale proč autor nezdůrazní, že z téměř 1,4 bilionu Kč státního dluhu ke konci tohoto roku pravicová vláda v letech 2007 – 2010 způsobila deficit 600 miliard (!). Tedy za pouhé čtyři roky. Plus stamiliardové transformační náklady vlád V. Klause (!). Je na první pohled vidět, že v týmu M. Haška není žádný dobrý makroekonom.
Vrcholem této kampaně, jejímž cílem bylo rozbít jednotu ČSSD a její volební potenciál ve sněmovních volbách, byla kauza tzv. Kubiceho zprávy. Za všemi těmito podrazy a neférovými politickými útoky vůči ČSSD jsou také pohnuté osudy lidí, kteří jen pro svou příslušnost či kontakty s lidmi z ČSSD v čele s mojí osobou, museli často lidsky trpět. Trpěli jejich rodiny, v nejhorším případě byli dokonce neoprávněně připraveni o část osobní svobody, jako tomu bylo například v případě Věry Jourové.
Pokud odboráři nebudou ve svých akcích, ve svém tlaku na vládu úspěšní, bude to znamenat snížení jejich reálného vlivu ve společnosti. Odborům dnes tedy jde o jejich budoucí existenci jako organizace hájící zájmy zaměstnanců. Jejich oslabení jistě není v zájmu zaměstnanců, ani ve veřejném, ani v soukromém sektoru.
Vláda pod Kalouskovým (nejen ideovým) vedením zcela podlehla škrtmánii. Vidí kolonky a v nich čísla státního rozpočtu a vůbec za nimi nevidí lidi. Pro stromy nevidí les. Tenhle účetní pohled je pro vládu asi velmi osvobozující. A tak veřejní zaměstnanci – jedná se o cca 650 tisíc lidí – snížením svých mezd zaplatí za rozmařilosti vládní koalice, které jsem výše uvedl. A samozřejmě ještě za mnohé další.
Když tato antikampaň vyvrcholila v červnu minulého roku jakýmsi pučem s cílem vyškrtnout jej z kandidátky, a to v době, kdy jsem byl mimo ČR, považoval jsem za nutné se proti tomu zásadně postavit. Výsledkem bylo, že se David Rath stáhl, minimalizoval svá veřejná vystoupení, nefiguroval ani ve volební kampani. Přesto dostal nejvyšší počet preferenčních hlasů z kandidátů ČSSD ve Středočeském kraji, což zpětně považuji za důkaz toho, že jsem měl pravdu já a nikoliv jeho kritici.
ČSSD jako jediná učinila prohlášení, ve kterém se zavazuje nezvyšovat zadlužení země, naopak ho chce stlačit pod 3% podílu na HDP a ke každému výdaji se zavázala najít odpovídající příjem rozpočtu – tyto čtyři artikuly rozpočtové stability ODS odmítá. Namísto toho přichází s úspornými opatřeními, které budou stát desítky miliard korun ty nejpotřebnější. Ať to rozvrátí českou společnost, jak chce.
Když jsem před dvěma lety byl na kongresu SPD v Hamburku, byl jsem oslněn některými skvělými projevy - G. Schrödera, F. Münteferinga, K. Becka a dalších a dalších. Říkal jsem si, že SPD má nejméně dvacet vynikajících osobností. Když jsem to ale srovnal s českou sociální demokracií, pak ČSSD má vynikajících řečníků, politických osobností možná polovinu, což ovšem pro ni zdaleka není špatné vysvědčení. Německá SPD totiž působí v podmínkách osmdesátimilionového národa.
Sama Demokratická strana USA se tak vnímá také. Na což lze usuzovat z faktu, že udržuje kontakty s Evropskou socialistickou stranou (PES) sdružující sociálně demokratické strany v Evropském parlamentu. Američtí demokraté často zařazují do svých evropských cest také návštěvu bruselské centrály PES a jsou zváni jako hosté na klíčová jednání.
Pan Kocáb při svém zvolení chce vsadit na „osvědčenou“ antikomunistickou kartu. Demagogicky blábolí cosi o velezrádných piklech sociální demokracie při setkání s ruským generálem, který na běžném semináři v Lidovém domě seznámil především soc. dem. odborníky v bezpečnostní oblasti s ruským pohledem na protiraketový štít USA ve střední Evropě. Já jsem se od této věci distancoval, bylo tu nevhodné datum, když zrovna přijela do Prahy americká ministryně zahraničí Condoleeza Rice.
18 článků (2 stránky)