Krabicové víno. Tohle sousloví má od minulého týdne - alespoň na čas - trochu posunutý význam. Už nikoli levný patok, nápoj gymnazistů, co randí na lavičkách, či bezdomovců, co obývají zase jiné lavičky, ale výmluva dost možná kamuflující multimilionový úplatek. Verdikt v Rathově případu vynese soud, ctěme presumpci neviny. I kdyby však byli Rath, Pancová, Kott a spol. nevinni, je takřka jisté, že v tuzemsku ilegálně operují jiné obdobné skupiny pseudopodnikatelů napojených na erár a politiků, co jim tak či onak přihrávají zakázky či eurodotace. Nedivme se, je to potenciálně skvělý zdroj obohacení - vždyť ročně dosahují veřejné zakázky sumy několika set miliard korun.
Miroslav Kalousek loni na podzim shledal, že spořicí státní dluhopisy lidu „šmakují". Ministerstvo financí jich nakonec udalo za více než dvacet miliard korun, což přibližně dvojnásobně předčilo jeho očekávání. Žádný div, že nyní je tu emise jarní. Kalousek věří, že od občanů a dalších subjektů (třeba měst či veřejných institucí typu České televize, jimž budou bondy nově nabízeny též) vybere nejméně tolik jako v říjnu. Z několika typů dluhopisů jsou nejpozoruhodnější ty sedmileté, protiinflační, které se budou zhodnocovat podle míry inflace a jejich držitel tudíž reálně zůstane „na svém", i kdyby trakaře padaly. Proč jsou pozoruhodné?
Jak autor blogu nedávno poukázal, dokonce už i ikonický inovátor Apple vrací část své hotovosti akcionářům místo toho, aby ji investoval do nových projektů. Nejspíš proto, že není do čeho investovat. Chybí kreativita, chybí neotřelé, potenciálně slibné a výnosné nápady. Mnozí mají i finanční krizi za důsledek krize kreativity: finančníci neměli do čeho investovat, a tak začali vymýšlet spletité produkty, jimž málokdo rozuměl, jejichž hlavním cílem bylo uměle vyvolat zdání stále velmi dobrých výnosů (i když se v zásadě jen přelévaly peníze).
Český zemědělec je dnes vymírající druh, hlásal v minulém týdnu jeden z titulků listu tuzemské komunistické strany. Rudá redakce po něm ráda sáhla nejspíše z toho titulu, aby ve čtenářích utvrdila dojem, že za starých časů bylo tak fajn - bez trhu, bez korupce, bez manažerů, bez demokracie, ale zato se zemědělci!
Pohřbí Apple sám sebe? Několik měsíců po smrti spoluzakladatele Jobse činí firma Apple kroky, které ji podle expertů mohou přivést až do záhuby. Což byl přesně ten důvod, proč se jich Jobs vyvaroval.
Plešatí nemají šanci! Nemají šanci stát se vrcholným politikem, ať už americkým prezidentem či třeba britským premiérem. Mívali ji. Zhruba do té doby, než se masově rozšířila televize. Jenže na obrazovce vypadají lépe vlasatí.
Ženy berou v průměru méně než muži, to je známý fakt. Nebýt osmdesátých let minulého století, mohl být ovšem tento rozdíl ještě propastnější. Alespoň tedy v USA.
Je to malé, nepotřebné, ba na obtíž, nevydělá si to na sebe - co to je? Kanadský jednocent! Výroba této mince stojí 1,6 centu - zejména kvůli rostoucím cenám kovů, z nichž je vyráběna.
Harold Demsetz, proslulý americký ekonom, říká: „V podstatě mě nepřekvapuje, že rozdělení příjmů ve společnosti je stále více nerovné. Je to vlastně přirozené.“
Krize podle Cogana totiž nastávají tehdy, když dlužníci nejsou dále s to splácet své dluhy. Jelikož jsou jejich zájmy vtěleny právě do povahy peněz, finanční systém musí být v takové fázi zásadně přetvořen. Proto velká hospodářská krize 30. let dala definitivní sbohem plnohodnotnému zlatému standardu a neblahá kombinace stagnace a infl ace, známá jako stagflace, zapříčinila, že finanční svět opustil v 70. letech zlatý standard zcela - v jeho neplnohodnotné podobě.