Případ Romana Smetany vejde do dějin českého trestního řízení díky neuvěřitelnému
souběhu úspěšnosti kverulace odsouzeného vandala, náklonnosti předsedkyně Českého
helsinského výboru Anny Šabatové k podivným existencím a bezbřehého populismu
ministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila.
Není zvykem, že se čte celý rozsudek. Obvykle se po výrocích o vině a trestu uvádí jen krátké odůvodnění, zatímco plný rozsah úvah soudu se strany dovědí až z písemného vyhotovení rozsudku. Odchylkou od zvyklostí pan soudce zjevně vyšel vstříc zájmu veřejnosti, představované houfem novinářů, fotografů a kameramanů.
Advokátka Hana Marvanová byla vždy tvrdou bojovnicí za své názory. Protiprávní režim ji za jejich neohroženou obranu odměnil podmíněným trestem odnětí svobody. Pro neochotu dělat kompromisy nakonec odešla z politiky, ačkoli získání poslaneckého mandátu poměrně brzy po vstupu do Unie svobody bylo příslibem dalšího slibného vývoje její kariéry.
Ivan Langer zanechal svým nástupcům ďábelské dědictví: invalidní zákon o Policii ČR, který nestanoví jasná pravidla pro odvolání policejního prezidenta. Jeho přijetí je sice také vizitkou nekompetentnosti zastupitelských sborů, které jím předložený zmetek schválily stejně lehce jako jejich nástupci zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, nicméně jeho osobní zásluha je nesmazatelná.
Kdyby si moderátorka pořadu ČT 1 „Máte slovo“ Michaela Jílková při svém účinkování práskala bičíkem, její pobíhání mezi účinkujícími by ještě výrazněji připomínalo vystoupení krotitelky lvů v kleci v cirkusové manéži.
Veřejnost má svaté právo na to, aby v nejhorším případě aspoň nekomerční media podávala věcně správné informace, když ani těm komerčním by se prohřešky proti tomuto požadavku neměly promíjet. Ve vztahu k justici se bohužel často setkáváme s diletantskou povrchností, která vede k vydávání matoucích zpráv.
Když bývalý místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera zjistil, že kárné řízení proti němu, vyvolané jeho nadřízenou Ivou Brožovou z popudu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, nedospěje do konce roku k rozhodnutí odvolacího soudu a bude muset být v důsledku jeho odchodu do důchodu zastaveno, aniž by se mohl očistit, resignoval na funkci soudce.
Neznámý vězeň „práskl“ na Jiřího Kajínka, že uvažuje nad dalším útěkem a kvůli tomu doživotně odsouzeného pro jistotu převezli koncem července z věznice v Karviné na Mírov. Soudě podle novinového titulku „Kajínek plánoval opět útěk. Ministr Pospíšil zasáhl“ o jeho převozu rozhodl přímo ministr.
Veřejnoprávní televize má přinášet občanům pravdivé a vyvážené informace jako neutrální materiál pro vytváření jejich nezávislých názorů. Česká televize na tuto zásadu dávno zapomněla a naopak se silně angažuje ve prospěch vytváření záporného obrazu stran a lidí, kteří se z nějakých důvodů nelíbí jejím redaktorům, či spíše jejich loutkovodičům. Kdo a na základě jakých hledisek vybírá oběti jejího zájmu, není veřejnosti známo.
V poslední době přibývá zpráv o odhalené trestné činnosti policistů, ojediněle také příslušníků Inspekce PČR a o kázeňských deliktech státních zástupců. Momentálním vyvrcholením – prasklým vředem - je odhalení brněnského gangu policejních vyděračů. Znepokojená veřejnost se táže, zda by se neměla za těchto okolností začít bát orgánů, které ji mají chránit proti zločinu.