Problémem nových arabských režimů ale není zdaleka jen Izrael. Do velkého ohrožení se dostávají všechny menšiny žijící v těchto státech a na prvním místě menšiny křesťanské. Ty jsou nyní terčem pouličních násilností a rovněž vypalování kostelů se stává věcí poměrně častou. Je takový vývoj posunem kupředu? Bohužel nikoliv. Je tomu přesně naopak. S politováním je třeba vzpomenout na to, že za Mubaraka v Egyptě menšiny byly chráněny daleko více než je tomu dnes.
I letos tedy asi budeme svědky známého přetahování mezi Komisí a Parlamentem na jedné straně a Radou na straně druhé o celkovou výši rozpočtu. Já osobně i moji kolegové z ODS hlasujeme o evropském rozpočtu v souladu s tím, co si přeje Rada. Nepodporujeme snahy Komise a Parlamentu rozpočet zvyšovat a naopak vyzýváme k přijetí kompromisu, který chce Rada a který je pro státy přijatelný. Tak tomu bude i letos. Snaha nafouknout rozpočet nakonec podle mne neprojde.
Je s podivem, že v době, kdy hospodářství ve státech EU je vystaveno těžké krizi, pokračuje Evropská komise ve svých šílených feministických a globálněoteplovacích plánech. Zdá se, že je nepoučitelná. Co na to říkaly ženy při včerejší oslavě MDŽ?
Němci reprezentovaní Merkelovou říkají, že za krizi mohou dluhy a proto se musí šetřit a toto se snaží vnutit fiskálním kompaktem ostatním. Francouzi geniálně reprezentovaní bývalou ministryní financí a dnes šéfkou MMF Christine Lagardeovou říkají, že příčinou krize je to, že "Němci moc pracují". Pokud by dle této logiky Němci pracovali méně, tak by problém neexistoval.
Včera se náš růžovo-rudý Senát usnesl na tom, že premiér Petr Nečas údajně svým postupem na Evropské radě poškodil české zájmy. Pro tento nesmysl hlasovali opoziční sociální demokraté a jejich levicoví souputníci, kteří Senát dnes ovládají. To, že má opozice jiný názor než vláda je normální. Je ale nenormální využívat Senát k takovémuto očerňování protivníka. Takový postup je dle mého soudu zcela za hranou. A je to potřeba ČSSD velmi otevřeně říci.
Česká vláda schválila návrh na provedení "církevních restitucí". Dávám to označení do uvozovek, protože ve skutečnosti se jedná o daleko širší téma, které zahrnuje jak téma majetkových restitucí a to jak v naturální, tak také v peněžní podobě a dále také neméně významné téma odluky církví od státu a vzájemného vypořádání mezi jednotlivými církvemi. Vzhledem k tomu, že se jedná o téma velmi rozsáhlé a jde v něm o stovky miliard Kč slušelo by věci daleko více transparentnosti.
Takto zní jedna z klíčových otázek dnešní české politiky. Zdá se, že je už rozhodnuto a že přímá volba bude. Stále ale definitivně rozhodnuto není. Hlasovat musí ještě senát a podpis musí připojit i prezident. Pokud by senát nebo prezident byli proti, tak musí o věci opět hlasovat sněmovna a musí tak učinit ústavní většinou. Takže uvidíme. Vzhledem k tomu, že se jedná o zásadní změnu našeho ústavního pořádku, stojí za to, položit si otázku: Komu taková změna prospěje?
Tak nějak by měl nazvat předseda Evropské komise svůj návrh na zavedení společného evropského dluhopisu - eurobondu. Bylo by to sexy a bylo by to cool. Ale v Evropě teď žijeme ve strachu od emise k emisi dluhopisů a na legraci už není ani čas a ani nálada. Cena dluhopisů stoupá a nálada na potápějícím se Titaniku evropského sociálního státu se každým dnem zhoršuje.
Hlavním problémem současné západní civilizace je nezvládnutý dluh. Tento problém nemají pouze evropské státy. Je to stejný nebo dokonce v mnoha případech větší problém také USA, Kanady, Austrálie, Japonska a dalších států světa, které souhrnně označujeme jako Západ. Problémem jsou dluhy nejen veřejné, ale také dluhy firem a dluhy domácností.
Evropská komise představila před nedávnem svůj návrh na podobu Společné zemědělské politiky Evropské unie (SZP EU) pro období 2014-2020. Jedná se o rozsáhlý balík, který se týká mnoha různých věcí a bude přímo ovlivňovat i to, jak bude vypadat české zemědělství a jeho produkce. Proto by nás mělo zajímat, co se v tomto návrhu skrývá.
46 článků (5 stránek)