Proslov polského vicepremiera a ministra školství Romana Giertycha během neformálního setkání ministrů školství EU v Heidelbergu (1, 30 2007) 

Vážené kolegyně a kolegové,

jsem velmi rád, že máme možnost si upřímně promluvit o budoucnosti Evropy a evropských hodnotách. Je to bez pochyby téma zásadního významu pro další existenci Evropy.

Evropa potřebuje upřímnou a poctivou diskuzi na téma hodnot. Nejdříve je třeba říci o právech národů Evropy k vlastní identitě a svobodě. Dnes je tato svoboda ohrožena pokusy vnutit názory malých ideologických skupin. Zvláště výrazně se toto odehrává v sféře školství.

Jsme nyní svědky celé řady kroků, které vedou k tomu, že je mládež vychovávána v duchu „vše je dovoleno“ a v přesvědčení, že od sebe sama není třeba cokoliv vyžadovat. Je třeba tento stav změnit. Evropa byla silná, když se opírala na přirozeném právu, když se na tomto právu opírala výchova mladé generace. Nedávno jsme se dozvěděl, že se děti (jedenáctiletí chlapci) budou  muset účastnit jednoho z homosexuálních průvodů, a že magistrát jednoho evropského města na to dal povolení. Vím, že téma, které teď uvádím je v některých zemích tabu. Naštěstí v mé vlasti stále ještě se o tom můžeme upřímně bavit.

Propaganda homosexuality se dostává ke stále mladším dětem. V některých zemích se v nemocnících dětem zakazuje mluvit či číst o mámě a tátovi, neboť to prý může urazit menšiny. Probuďme se z té nerozumné politické korektnosti. Pokud nebudeme ze všech sil podporovat rodinu, není pro náš kontinent budoucnost. Budeme obsazeni zástupci světa islámu, kteří na rodinu dbají. Nemůžeme ve výchově mládeže propagovat  normu jako svazky osob stejného pohlaví, zatímco objektivně se jedná o odklon od přirozeného zákona. Nejde tady o diskriminaci kohokoliv. Naopak! Pravda nikoho nediskriminuje a každý člověk, nezávislé na svých slabostech si zaslouží respekt, ochranu a pochopení.

Každý člověk, také ten nenarozený, vyžaduje ochranu. To, že se mlčí nebo nemluví pravda o milionech Evropanů, kteří jsou každý rok zabíjení v rámci interrupci, patří mezi ponuré symboly naši dnešní reality. Tento zločin, legalizován mnohá parlamenty, je novodobou formou barbarství. Národ, který zabíjí své dětí je národem bez budoucnosti. Kontinent, který zabíjí své dětí bude osídlen těmi, kdo je nezabíjí.

Bez pravdy, bez pravdivého poslání mládež nevychováme. Pokud tedy uvažujeme o nějakým společným programu výuky, musíme začít od diskuze na nejzákladnější témata. A bavme se upřímně, bez newspeaku.

Evropa potřebuje změny. Je třeba neodkladně zakázat interrupce. Lidský život je největší hodnotou na Zemi. Je třeba omezit homosexuální propagandu, tak aby dětem nevštepováno nesprávný pohled na rodinu.

Musíme posílit rodinu a vrátit se k hodnotám tradičním pro Evropu – hodnotě lidského života, rodiny a přirozeného práva.

Musíme ve zvláštním dokumentu garantovat práva a svobody národů Evropy. Je dnes potřeba Magna charty práv národů Evropy, která bude garantovat svobodu a identitu právě na základě hodnot, o kterých jsem se zmínil. Když toto prodiskutujeme a přijmeme společné hodnoty, až potom se můžeme bavit o dalších krocích, takových jako evropská ústava.

www.men.gov.pl

Přeložil Maciej Ruczaj

Komentář Macieje Ruczaje

Roman Giertych není můj idol a častěji z ním nesouhlasím, než souhlasím. Lze mu vytknout, že své názory v tomto případě formuloval příliš kategoricky. Lze také oprávněně vytknout, že Evropská unie oficiálně nemá a neměla by mít jednotný postoj a legislativu v hodnotových otázkách a volání po „evropských opatřeních“ tohoto typu je nejen vměšování do záležitosti členských státu, ale i nebezpečná hra, jejíž výsledek by byl spíše opačný, než si Giertych představuje. Na druhé straně – evropský levicově-liberální mainstream takový problém nemá. Prosazování „práva na potrat“ či „zrovnoprávnění homosexuálních svazků“ je stále otevřeněji vydáváno za oficiální program Unie, který by měl mít své celoevropské legislativní dopady (viz nedávný postoj velvyslance Unie v Nikaragua, deklarace EP „o homofobii v Polsku“ nebo mediální kampaň okolo referenda v Portugalsku).

 Giertych se brání tím, že „chtěl připomenout  hodnoty, na kterých je evropská civilizace postavena“ a vyvolat na toto téma diskuzi. Reakce médii a četných europoslanců ukazují, že doopravdy debatu nikdo nechce. Jeho vystoupení bylo odsouzeno tradiční litanii pojmů z evropského newspeaku v čele s „homofobií a netolerancí“. Jistá Gabriele Lesser z Die Tageszeitung – přímo na tiskové konferenci z Giertychem - prohlásila, že tohoto typu argumenty jsou známé od dob III. Říše: „tehdy Hitler, stejně jako Vy dnes, hlásal „zdraví lidé, zdravá rodina! A vše skončilo vražděním homosexuálů v koncentračních táborech“. Der Spiegel pro změnu psal o Giertychově „Kulturkampfu“, poměrně ironické vzhledem k tomu, že v celé kauze stojí jeden člověk s krajně nemódními názory proti sjednocené mediální a politické frontě. Popravdě doby nacismu mi častěji připomíná chování německého tisku, který regulérně pořádá ideologické útoky a kampaně proti všem, kteří si stále ještě dovolují hlásat „nesprávné názory“, ať už je to otázka interrupci, či (ze zcela jiné oblasti) evropské ústavy. V těchto kampaních, stejně jako v té proti Giertychovi, jde vždy nikoli o diskuzi, ale o umlčení a zničení protivníka pomocí magických zaklínadel (homofobie, přirovnání k Hitlerovi atd.), totožných co se mechanismu fungování týče z církevní exkomunikací.     

 A jen na okraji: ve stejnou dobu, co se Evropou nese vlna poboureni z barbarských politiku z divokého východu Unie, na opačném konci kontinentu za minimální pozornosti médií veselé pokračuje kulturni revoluce Jose Zapatera. Do škol přichází nový povinný předmět „občanská výchova“, který bude z mladých Španělek a Španělů vytvářet lidi budoucnosti. Dětem od základní školy se bude vtloukat, že pohlaví, pardon gender, je kulturní konstrukt a volba patří jím samým. A určitě bude upotřeben už známý model rodiny, v němž zastaralé pojmy „otec“ a „matka“ nahrazuje „Rodič A“ a „Rodič B“.

Maciej Ruczaj

Autor je publicista