Pomýlený svět pana Zaorálka
Už jsem si docela zvykl na to, že když vidím nebo slyším pana Zaorálka cloumají se mnou střídavě návaly zuřivého vzteku nebo hysterického smíchu. Jeho názory se pohybují v mantinelech tvrdého bolševismu, fanatického europeismu a populistického demagoga. Což je opravdu vražedná kombinace, která, chápejte, mě zkrátka nemůže nechat v klidu. A taky že nenechává. Třeba naposledy dnes (7. března 2007 ), kdy pan Zaorálek uveřejnil v deníku Lidové noviny svou polemiku z článkem komentátora téhož listu pana Palaty. Zaorálkův elaborát měl zajímavě znějící nadpis: „Povzdech nemytého anarchisty“, bohužel samotný článek už tak zajímavý nebyl.
V úvodu se místopředseda Sněmovny ptá, proč ho vlastně pan Palata nazval nemytým anarchistou. No odpověď je vcelku nasnadě, stačí se trochu zamyslet. Tak např. Zaorálkovo vystupování právě v případu americké radarové základny je skutečně kuriózní. Zaorálek přesně zapadá do škatulky populistů a demagogů, kteří si nejdříve vytvoří problém a pak přispěchají z jeho ostrou a nekompromisní kritikou. Radar je prý možno použít i útočně, tedy nikoliv jako reakci na případný útok, ale jako nástroj prvního úderu. Tuto fantasmagorickou teorii přinesla do debaty o základně právě ČSSD a její hlásná trouba pan Zaorálek. Do té doby byl tento skutečně směšný argument tabuizován a žádná strana s ním neoperovala v tak rozsáhlé míře, jako právě populista Zaorálek. Problém vytvořen, pojďme ho kritizovat! Tak nějak si to asi pan Zaorálek řekl a vydal se na nedělní Otázky V. Moravce na ČT 1.
Myslím, že není nutné rozebírat v tomto článku skutečnou nesmyslnost a absurditu tohoto nového „zaručeně přesného“ argumentu, který používá ČSSD. Snad všichni vojenští experti se shodují na tom, že tento typ radaru skutečně nelze použít pro první útok. Jeho technické prostředky prostě neumožňují, aby naváděl útočnou raketu na nějaký cíl. Schopností tohoto zařízení je pouze sledovat již vypálenou nepřátelskou raketu a navést na ni tzv. antiraketu, která útočnou střelu zničí pomocí kinetické energie. Tolik tedy velmi krátce z technických parametrů radaru. Bohužel pan Zaorálek nehodlá respektovat jasné a neměnné parametry radaru a vymýšlí si a vymýšlí, jenom aby nějakou tu mouchu na radaru našel, a mohl ji přimíchat do svého levičáckého argumentačního mišmaše.
Téměř až na konci své polemiky Zaorálek vysvětluje, proč by mohl být radar skutečně použit jako zbraň, jako útočná zbraň. Tato pasáž jeho článku, kde zcela vážně nastoluje problém jaderného útoku Spojených státu amerických na Rusko a Čínu, je snad nejzajímavější. Zrovna v této závěrečné pasáží mě zastihl ten známý záchvat hysterického smíchu… Takže k věci. Skutečně se mi nechce věřit, že by autoři, které pan Zaorálek zmiňuje, publikovali to, co on popisuje. Ale bohužel protože není uveden přesný zdroj (zřejmě záměrně), nelze tyto údaje potvrdit, či vyvrátit. Troufám si však tvrdit, že se zřejmě jedná o autory stejného názorového ražení jako je pan Zaorálek. Jak jinak si lze vysvětlit jejich absolutně scestné a stupidní názory o možném jaderném útoku USA na Rusko a Čínu. Této politické pohádce snad můžou věřit jenom tito pánové.
Tedy teorie, že americký protiraketový deštník v dnešní podobě může být použit i útočně vychází právě z předpokladu jaderného útoku USA na Rusko a Čínu. Cituji doslova z článku: „…Pokud by Spojené státy provedly nukleární útok na Rusko nebo Čínu, cílové zemi by zůstal jen malý zbytkový arzenál. V tomto případě by dokonce i relativně malý systém protiraketové obrany mohl být více než dostatečný k odražení jakéhokoliv úderu, protože zdevastovanému nepříteli by zbylo jen málo hlavic.“ Takže takto uvažuje sebranka fanatických levičáků a protiamerických aktivistů! USA napadnou Čínu nebo Rusko, zcela je zdevastují a pak ovládnou celý svět americké elity zbrojařských a ropných koncernů prostřednictvím zlotřilé americké administrativy. Nastane konec nynějších věků! A na scénu nastoupí děsivý svět v režii prezidenta Bushe! To není pohádka. To jsou pravděpodobně myšlenkové pochody pana Zaorálka a dalších, kteří používají tyto nesmyslné argumenty a zbytečné strašení.
USA v žádném ani tom nejhorším snu nemůžou zaútočit na tyto dva zmiňované státy. Jistě kapacitně to jistě možné je. Ovšem politicky je něco podobného absolutně nepředstavitelné a nemožné. Bohužel pan Zaorálek si to nechce přiznat a hraje na tuto kartu, na kartu jaderného útoku USA na nějaký jiný stát. Uvědomme si, že celých dlouhých 40 let, co trvala studená válka, nedošlo (až na pár vyjímek) k výraznějšímu jadernému ohrožení z té či oné strany ideové barikády. Takže je možné se domnívat, že by v době míru, v době silně globalizovaného světa došlo k nějakému jadernému úderu USA na jiné státy takovýchto formátů? Ne, myslím si, že to není možné. Proto je tento argument o možné útočnosti protiraketového systému USA, taktéž zcela mylný.
A tím článek pana Zaorálka díkybohu končí! I když vlastně pardon! Ještě stačil na závěr dodat, že nejde o to, kdo je víc proamerický, ale o daleko těžší úkol, totiž naučit se být Evropanem. Ach ano… Zaorálek zkrátka vždy musí připomenout, že jeho sen o evropském lidu a národu dokáže hory přenášet. A taky to připomíná slavný výrok římského senátora: „Kartágo musí být zničeno“, který tento senátor donekonečna opakoval, až bylo Kartágo skutečně zničeno. Pan Zaorálek asi doufá, že když bude neustále omílat dokola, že se musíme stůj co stůj stát Evropany, skutečně se jimi staneme. Za sebe říkám, že kdyby mi to Zaorálek každé ráno třikrát zopakoval, stejně se Evropanem nestanu. Ale zkrátka Evropan Zaorálek je už takový, a jak se praví ve slavné písni: „…starého psa novým kouskům nenaučíš…!“