Chcete zbohatnout: V Asii už to nepůjde
Filipínské peso mohlo získat nezáviděníhodnou pověst „první asijské oběti spekulativního útoku v 21. století“. Vše je ale jinak. Po třech „bitvách“ s centrální bankou se zdá, že spekulanti tentokrát prohráli i celou „válku“. V lepším případě dosáhli zanedbatelných zisků, mnozí však spíše ztratili. Podobně jako před nedávnem v Japonsku a Číně, ukázalo se také nyní, že asijské trhy již nejsou tak snadným terčem pro měnové překupníky jako v roce 1997, kdy vypukla „asijská měnová krize“.
Před sedmi lety region postihla citelná recese, již způsobily nepřiměřené úrovně krátkodobého dolarového dluhu a útlý stav devizových rezerv. Vše umocnila selhání bankovních zprostředkovatelů a morální hazard bankéřů, kteří byli „pojištěni“ skrytými vládními garancemi. „Virtuálně fixované“ měny neměly šanci obstát vůči nájezdům spekulantů. Nové století přineslo radikální změny. „Lidé se již nazaměřují na jednu specifickou hodnotu úrokové míry. Panuje určitá nejistota ohledně sazeb, jež bude centrální banka hájit. Nebezpečí, že asijské měny budou nadhodnoceny víceméně neexistuje a rezervy pro devizové operace jsou vysoké,“ říká Simon Flint, měnový stratég Bank of America v Singapuru. „Všechny tyto faktory hovoří proti úspěchu případného útoku na zdejší měny,“ dodává. Hodnoty většiny měn, například čínského jüanu, malajského ringitu či hongkongského dolaru, jsou určovány režimem plovoucího kursu. To výrazně snižuje možnosti spekulantů. Devizové rezervy dosahují v regionu úrovně vyšší než 2,2 bilionu dolarů, což značí šestnáctiprocentní nárůst oproti konci loňského roku. Je to výrazně vyšší suma než v roce 1998, kdy se na stejném „kontě“ objevoval „zůstatek“ čítající pouze 800 miliard dolarů. Přebytky zahraničního obchodu vedou navíc k dalšímu zhodnocení asijských měn. Spekulanti prostě nyní mají mnohem těžší „práci“, asijské centrální banky jsou na boj s nimi po všech stránkách lépe vybaveny. Například japonská centrální banka vloni zmařila naděje překupníků, že by se jen mohl vyšplhat až na kurs 100 jednotek za dolar. Banka utratila rekordních 20 bilionů jenů (181 miliard dolarů) na intervenci, jež vedla k prodeji japonské měny. Přitom si ještě „stranou“ nechala dalších 140 bilionů jenů pro případnou další intervenční operaci v blízké budoucnosti.
Zatímco v letech 1997 a 1998 slavili spekulanti úspěch, když tvrdými ataky poslali „k zemi“ thajský baht a indonésskou rupii, po třech obdobných letošních úderech oslabila filipínská měna pouze o 1,5 procenta. Ačkoliv v březnu před prezidentskými volbami se peso propadlo rekordně nízko, až k 56,45 jednotkám za dolar, dokázalo nakonec odolat. Nebylo spekulanty „pokořeno“ ani při varování staronové hlavy státu, Glorii Macapalaga Arroya, před možnou fiskální krizí či při rezignaci ministra financí z minulého měsíce. Imunní peso je úspěchem monetární politiky. „Strach a respekt z centrální banky a nastavení úrokových měr jsou důležitým aspektem,“ potvrzuje Flint. Filipínské úrokové míry jsou téměř o šest procentních bodů vyšší než v USA, což peso činí dražším při nákupu i prodeji. Problémem spíše zůstává fiskální oblast, neboť veřejný dluh dosahuje 120 procent HDP.
Příklad Filipín ilustruje stav v celém asijském regionu, jenž si z krize konce devadesátých let vzal, jak se zdá, hluboké ponaučení. Velcí spekulanti tak letos mohou svůj majetek násobit spíše na ropných trzích či atakováním turecké liry a jihoafrického randu. „Spekulanti mají obecně Asii stále rádi, avšak již nejsou ochotni riskovat peníze a pokusit se zde vydělat,“ shrnuje náladu překupníků Cliff Tan, stratég společnosti Citigroup. „Tento rok nebyl rozhodující, byl však frustrující,“ uzavírá. Spokojený není ani George Soros, legendární měnový spekulant, jenž vydělal na evropských měnových krizích z počátku devadesátých let. „My, měnoví spekulanti, se nejspíše unudíme k smrti,“ stěžuje si.