Prohlášení k 59. výročí komunistického puče
Především se podle mého názoru ukazuje, že komunistické stereotypy mají tendenci přetrvávat a dokonce se vracet i tehdy, kdy už se mnozí domnívali, že byly nahrazeny demokratickými postupy a standardy.
Kdo by si třeba před sedmnácti lety pomyslel, že ještě někdy budeme muset řešit aféru, kdy inspekce ministra vnitra odposlouchává novináře a sleduje jejich hovory dlouhé měsíce zpět, aby zjistila jejich kontakty a zdroje.
Kdo by si v listopadu 1989 pomyslel, že ještě po sedmnácti letech budeme zasypáváni informacemi, na jakých důležitých postech pracují či ještě donedávna pracovali exponenti totalitního režimu.
Kdo by si pomyslel, že ještě v roce 2007 se bude komunistická strana otevřeně hlásit k "revolučnímu odkazu" Klementa Gottwalda, schvalovat jeho puč a zároveň se velmi vážně připravovat na vstup do vlády.
Jako premiér jsem často dotazován novináři, co udělám v tom kterém konkrétním případu, kdy je podezření na omezování základních práv občanů, zneužívání moci v duchu metod komunistické politické policie, či kdy do věcí veřejných zasahují lidé s totalitní minulostí. Odpovídám, že nic. Naštěstí. Naštěstí, dnes tyto pravomoci nenáleží předsedovi vlády, ale pouze a výlučně k tomu určeným nezávislým orgánům. Na médiích pak je, aby hrála roli veřejné kontroly a upozorňovala na každé ohrožení občanských svobod.
Studentům bych v této souvislosti vřele doporučil oskarový snímek Životy těch druhých, který skvěle mapuje atmosféru doby totality.
Nakonec, ale rozhodně ne v poslední řadě, při příležitosti tohoto smutného výročí vyjadřuji hlubokou úctu před všemi, kteří měli odvahu postavit se komunistické totalitě a skláním se před památkou všech obětí komunistických žalářů a šibenic.