Grossovi estébáci provokují, ODS to stmeluje
„Když je hrad v ohrožení, nelze na něm pořádat turnaje,“ komentuje současnou situaci v ODS Vlastimil Tlustý. Zdravý rozum vítězí. Žabomyší půtky uvnitř opoziční strany ustupují do pozadí. Jsou pro to pádné důvody. „Grosstapo“ – komunita bývalých estébáků a dalších bitkařů z roku 1989, premiérovi ochotně posluhující pod ministerskou maskou dojemného „exchartisty“ Bublana – pořádá hon na politické oponenty. Rok 1948 to sice ještě není, ale vše začíná pěkně „smrdět“. Máme se ještě nač těšit! Proč? Nedokazatelná teze zkompromitovaného unionisty Kořistky posloužila socialistům, výrazně ztrativším na oblíbenosti, jako politické eso v neblahé době. Vše už tu předtím bylo, socanská perzekuční schémata se nemění. Vzpomínáte na zátahy proti řediteli TV Nova Železnému? Co výslech Bobošíkové kvůli osočení jedné „ženy z davu“? Hra, jež socialistům zajišťuje růst preferencí. Klepnout přes prsty někoho takového se vždy setká s potleskem „prostých“ davů, na něž stejně tak platí Grossovo paktování s hvězdami komunistické propagandy, např. s Františkem Janečkem či Standou Hložkem. Vše by bylo v pořádku, pokud by policie zatčeným něco dokázala. Nikdy se tak však nestalo. Všichni bychom byli velmi udivení, bylo-li by tomu v cause „Kořistka“ jinak.
Gross se skvěle trefuje do vkusu „prostých“ lidí, věčně nadávajících na poměry, právě pro to, že z této „prosté“ sorty lidí se i on rekrutoval. Výraz „prostý“ přitom nemá se stavem konta, ani s výší vzdělání, co dělat. „Prostí“ jsou ti, jimž nápady Grossových přitleskávačů a mediálních pseudoporadců, dělají dobře a kteří se snadno nechají uchlácholit nic neříkajícími a všeobjímajícími líbivými frázemi současného premiéra. „Prostí“ jsou také ti, kdož se rádi dívají na zatýkání a následné výslechy magnátů, nepodbízejících se politiků, či jinak „závadných“ osob. „Prostáčků“ je u nás, jak se zdá, docela dost. Bude však zamoření české kotliny nebetyčnou „prostotou“ tak intenzívní, že socialisté se svým „upřímným“ divadlem uspějí? Zvítězí konečně zdravý rozum nad rovnostářským lidovým „tyjátrem“? Nadějě umírá poslední.