Hanba za Polsko, hanba za Evropu
Tak jsem se třeba dočetl, že britská vláda vypracovala zákon, který katolická střediska pro adopci nutí vydávat k osvojení děti homosexuálním párům. Protesty, manifestace, dopisy, promluvy na tom nic nezměnily. Britští politikové nijak nereagovali na žádosti a prosby papeže, kardinálů a biskupů. Nový zákon si nakonec nepřál ani premiér Tony Blair. A co se stalo? Nic. Nesouhlas premiéra nic nezmohl. Většina ministrů by se spíš zřekla Blaira, než by rezignovala na nový zákon. A na otázku, proč nelze pro katolíky učinit výjimku, odpověděl britský ministr pro výchovu Alan Johnson takto: „Byla by to evidentní diskriminace. Nemyslím, že existuje nějaká možnost zavést jakoukoli výjimku.“ Skvělé. Jinými slovy: buď katolíci uznají právo homosexuálů na adopci dětí, nebo mohou svá střediska zavřít. Buď se podřídí zákonu, který je v rozporu s jejich morálním přesvědčením, nebo spánembohem.
A teď se ptám: Kde jsou obránci demokracie? Kam se poděli všichni ti, kdo mají takovou péči o evropské hodnoty? Nikdo neprotestuje. Rada Evropy mlčí, Evropská unie jakbysmet. Celý svět je zticha. A to přesto, že se v zemi považované za civilizovanou přímo před našima očima děje donebevolající násilí na lidském svědomí. I když pan Alan Johnson působí dojmem člověka stokrát více zideologizovaného než Roman Giertych, civilizovaný svět přihlíží jeho totalitním choutkám s naprostým klidem. S klidem? Možná dokonce se sympatiemi.
Proto si na rozdíl od jistého polského profesora sociologie, který se nechal slyšet, že se jeho studenti stydí za polský stát dovolím prohlásit, že se občas stydím za Evropu. Ano, stydím se a mám strach z Evropy, v níž lidé jako pan Johnson mohou úspěšně dělat politickou kariéru.
Rzeczpospolita 27. ledna 2007.
autorem původního článku v polštině je Pavel Lisicki