Josef Pekař -70 let od smrti geniálního historika konzervativního ražení

Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 30.1.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Lev

V těchto dnech si připomínáme 70. výročí úmrtí historika Josefa Pekaře (1870-1937). Pokrokové 19. a 20. století konzervativním myšlenkám příliš nepřálo a proto i představitelů českého konzervatismu té doby bylo jako šafránu. Josef Pekař byl jedním z nich…

Narodil před 137 lety, 12. dubna 1870 v Malém Rohozci v rodině sedláka coby druhorozený syn.

Po ukončení mladoboleslavského gymnázia odchází studovat na Universitu Karlovu, kde v roce 1892 absolvuje obor historie a zeměpis. Ještě téhož roku se hlásí jako mimořádný student na práva.

Roku 1893 se stává doktorem filosofie, téhož roku i členem redakce Ottova slovníku naučného. O rok později absolvuje studijní cestu do Německa.

Svoji odbornou profesi začíná Pekař jako středoškolský profesor. Nejprve vyučuje na gymnáziu v Mladé Boleslavi, poté v Praze a od roku 1896 ve Strakově akademii, tehdy nadačním ústavu pro mladé katolické šlechtice (dnes sídlo vlády).

Roku 1897 se habilituje prací o Valdštejnovi a na Filosofické fakultě tak nastupuje dráhu soukromého docenta.

V témže roce se začíná významně podílet i na podobě Českého časopisu historického jako jeho spoluredaktor, později - po roce 1918 – zastává funkci vedoucího redaktora.

V roce 1902 je jmenován mimořádným, o tři roky později pak řádným profesorem rakouských dějin na Filosofické fakultě University Karlovy.

V letech 1909-1910 zastává funkci děkana téže fakulty, mezi lety 1910 a 1911 pak je jejím proděkanem. V období let 1931-1932 se stává rektorem University Karlovy, v následujících dvou letech pak prorektorem.

Pekař literárně činný

Za svůj život napsal Josef Pekař desítky historických publikací či statí v odborných časopisech. Jimi si tento žák historické školy Jaroslava Golla, k jehož odkazu se často rád hlásil, zajistil velké renomé a uznání nejen mezi kolegy, ale i v široké veřejnosti.

Své první velké dílo začal vydávat coby pětadvacetiletý mladík. O deset let později byl již uznávaným profesorem a ve svém oboru tedy stanul na vrcholu kariéry.

Jak o něm později pronesl jeho žák Václav Slavík (který s ním často polemizoval) - byl to „geniálně nadaný historik“. A tento fakt mu nemohli upřít ani ti, kteří s ním ideově nesouhlasili. A že jich nebylo málo…

Pekař kontroverzní

Pekař se často pouštěl do citlivých témat českých dějin a nebál se jít ani proti takovým osobnostem, jakou byl například prezident Masaryk či mnozí další z jeho okruhu (Jan Herben a celý časopis Čas).

Mnozí ho za jeho kontroverzní názory odvrhovali, mnozí mu nemohli přijít na jméno. Avšak skutečnost, že byl po Masarykově abdikaci navržen jako možný kandidát na úřad prezidenta, mluví sama za sebe. Pekař ale tehdy odmítl.

Stejně tak dokázal mnohé zmást tím, když během protektorátu nacházely Pekařovy myšlenky odezvu u představitelů nacistického Německa. Historik byl tehdy pro svůj kritický postoj k Palackému vyzdvižen až tak, že zatímco Palacký měl být zapomenut a všechny názvy ulic, mostů či nábřeží se měly přestat honosit jeho jménem, po Pekařovi byla naopak nově pojmenována nejedna ulice.

Přitom Pekař nebyl o nic menším vlastencem než Palacký (byl nacionalistou a hlásil se k tomu).

Rozdíl byl pouze v tom, že Palacký budil národní hrdost a sebevědomí tvrzeními o staletém „stýkání a potýkání se s Němci“. Ukazoval na dlouhou a slavnou historii českého národa, která mu dává legitimitu k jeho dalšímu pokračování, což bylo přirozeně trnem v oku okupující moci. Pekař se naproti tomu ve svém díle zasazoval o narovnávání vztahů s Němci a často bojoval proti překrucování některých kapitol česko-německých vztahů.

Stejně tak se ale vždy, když bylo třeba, dokázal ostře vymezit vůči těm autorům, kteří pod dojmem velkoněmeckých úvah opovrhovaly ostatními (převážně slovanskými) národy a snažili se jejich historii dezinterpretovat. S těmi se naopak Pekař na odborné úrovni přel a jejich argumenty přesvědčivě vyvracel.

Pekař konzervativní

Josef Pekař byl zároveň horlivým zastáncem Rakousko-uherské monarchie a velmi se obával jejího rozpadu. Když pak nadešel rok 1918, vznik Československé republiky sice s nadšením uvítal, ale v jejím průběhu patřil mezi jedny z největších konzervativců a - kritiků.

Razantně se například stavěl proti pozemkové reformě, dovolával se zemského vlastenectví a stavovství. Toto konzervativní smýšlení se v něm utvrzovalo možná tím více, čím radikálněji a pokrokověji si mladý český stát ve svých prvních letech počínal.

Politicky náležel Pekař k národně demokratické straně.

Ve své historiografii se hodně zabýval husitstvím. Právě zde vedl jedny ze svých nejvášnivějších sporů se svými současníky i žáky. Husitství sice hodnotil kladně coby vyvrcholení mravních a kulturních snah českého národa, ale husitskou revoluci vnímal jako nešťastnou, svým způsobem i předurčující pozdější Bílou horu. Stejně tak odmítal Tomkovo kladné hodnocení Žižkovy postavy a v reformaci viděl spíše překážku v přimknutí se národa k renesanci.

Pekař se přitom svým dílem vůbec nesnažil vyvolávat konflikty - spíše chtěl často otupit ostří sporu mezi prokatolicky a prohusitsky orientovanými tábory v české společnosti. A to se mu snad i částečně podařilo.

Pekař o smyslu českých dějin

Roku 1928 vystoupil Josef Pekař s přednáškou, kterou o rok později vydal pod názvem „O smyslu českých dějin“. Ačkoli on sám byl přesvědčen, že jeden konkrétní smysl dějin neexistuje a že je trochu bláhové jej hledat (nikdy jsme například nečetli o smyslu francouzských dějin, ani o smyslu dějin německých, říká), přesto se k tématu vyslovil.

V mladé republice byl totiž vnímán jako reprezentant poněkud odlišného postoje, než jaký představovala hlavní oficiální linie.

Odmítal například Masarykovo pojetí smyslu českých dějin (Masaryk viděl jejich smysl v náboženské otázce nakonec otázce humanity) a často s ním polemizoval. Jeho oponenti ho proto vyzývali, aby na danou problematiku, která byla tehdy ve společnosti aktuální, představil svůj názor.

Pekař hlavně namítá, že neexistuje jakýsi statický smysl dějin, ale že se tento smysl mění spolu s tím, jak se vyvíjí duchovní klima jednotlivých období – v Evropě obecně i v našem národě. Přičemž duchovní klima v našem národě je do značné míry dáno právě tím, co se v danou dobu děje ve zbytku Evropy.

„V mém chápaní vývoje mění se cíle, mění se smysl českého národně kulturního snažení podle ideálů, jež vnesly do života českého duchovní dominanty jednotlivých období evropských,“ píše. Podle něj je tedy Čech století čtrnáctého zcela jiný, než Čech století sedmnáctého, devatenáctého či dvacátého. Každý žije jinými touhami, myšlenkami, výzvami. Každý má jinou mentalitu. Národ bude mít tedy tolik „smyslů“, kolik prožil jednotlivých duchovních proměn.

Přesto Pekař přichází s několika tezemi. Předně uznává, že duchovní vývoj našeho národa je ovlivňován impulsy z Evropy. Evropa má rozhodující vliv na utváření českého myšlení.

Druhým faktorem je podle něj naše poloha mezi Němci. Nevidí jen negativní stránku celé problematiky – to, že byly české země na Němcích dlouhé období politicky závislé a že docházelo i ke germanizaci programové – ale uznává i fakt, že Němci našemu národu zprostředkovávali pokrok a přinášeli k nám to, co sami přebírali od Západu.

Vybudovali městský stav, průmysl, zúrodnili i méně bohaté kraje, podnítili kulturní a materiální rozmach země. Svým způsobem nás nutili k závodění a soupeření. V neposlední řadě, dodává Pekař, se pak s námi promísili i pokrevně. Německý vliv je tedy také nutné počítat mezi určující činitele našich dějin, vyvozuje.

Nesmíme též zapomenout na vliv náhody. Nemá smysl uvažovat, co by se stalo, kdyby… Ale musíme si na druhou stranu přiznat, že dějiny našich zemí často ovlivňovaly okolnosti, které vývoj posouvaly určitým směrem. A nebýt jich, mohlo být vše úplně jinak.

Konečně i dějiny samy, píše Pekař, zpětně ovlivňují naše dějiny. Vše má nějaký následek, jedno hnutí vede k existenci druhého, jedno duchovní období položí podmínky pro období další. Husitství vedlo k reformaci, naše staletá státní samostatnost zase k vyvléknutí se z Rakousko-uherské monarchie po první světové válce.

Jedno je ale všem obdobím společné. Jedno činí z Čecha čtrnáctého století i z Čecha století dvacátého jednu duchovní rodinu. Je to národní vědomí.

„Jen tam, kde z dálek minula zazní nám jeho hlas naděje, modlitby nebo hněvu, jen tam rozumíme a cítíme všichni synové národní rodiny, že jsme duchovně za jedno s pokolením předků dávno vymřelých, jen tam uvědomujeme si cele a bez rozdílu, že jsme částí duchovního kolektivu, žijícího od staletí a do staletí budoucích putujícího s touže základní snahou: zachovat, zesílit, zušlechtit svou individualitu mezi národy.“

Předpokladem našich dějin je tedy národní myšlenka, uzavírá Pekař.

Poslední pocta

Josef Pekař zemřel v Praze 23. ledna 1937.

Prezident Masaryk, který s ním často nesouhlasil a jehož výklad českých dějin Pekař nejednou kritizoval, nechal na stuhu k jeho pohřebnímu věnci napsat následující slova – „Byl jste hodný člověk“. Od realistického prezidenta, který nikdy nevolil přehnaně silná slova, to byla více než pocta…

7926 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

Wilders a Le Penová něco chtějí. Něco, co se Bruselu líbit nebudeReferendum prý není pro britskou vládu závazné. Co se teď bude dít? Je třeba deportovat všechny Brity a zachránit Honzu ČulíkaBrexit je skvělý počin. Ještě je tu však jedna zásadní věcArabové lžou jako na běžícím páse. Je to prý jejich přirozená vlastnost

euPortal.cz

Za více než 1500násobný nárůst počtu znásilnění ve Švédsku jsou zodpovědní především muslimští migrantiA co bude teď po odhlasování vystoupení Británie z EU: Hovoří Alexander Tomský

Eurabia.cz

Podle muslimů byl Mohamed sexuální superman. Nepohrdl ukojit se na dítěti ani na staré ženěSoros vyhrožuje Evropanům, ale přesto bývalý polský premiér Kaczynski varuje před jeho aktivitami

FreeGlobe.cz

Známe vlhké sny eurofašistů po Brexitu! Myslíte, že se poučili? Tak schválně… Možná vás zamrazí z jejich plánů, jejichž součástí jsme i myBude nové referendum ohledně Brexitu?

Nezdravi.cz

70letá žena vypadá jako by měla třicet, odhaluje tajemství mladíAntibiotika: předem prohraný boj s přirozeným prostředím. “Superbacily” se konečně vynořily. Což takhle dát si česnek? Bakterie jsou schopné se (po)učit. Zdá se, že narozdíl od (některých) z nás

euServer.cz

Miloš Zeman: Existuje nikým nevolená pseudoelita, která své názory považuje za nadřazené názorům ostatníchBrexit – čí je to výhra a čí porážka? Je to v prvé řadě porážka Washingtonu. Současný odchod Britanie z EU může být předzvěstí odchodu dalších zemí z EU a jejího konečného rozpadu

ParlamentniListy.cz

Zeman v nejlepší formě spustil hodinovou kanonádu: Brexit, Čína, „škrtič“ Kalousek, snůška nesmyslů. A za těchto okolností se potkám s dalajlamou Náboženství pravdy a lásky s fanatickými inkvizitory a ďáblem jménem Zeman. Historik Vondruška obsáhle popsal ideologii Tomáše Halíka
Anketa
Koho byste chtěli vidět v čele ODS, která právě slaví 25. výročí od svého založení?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění