Demokracie
(1) Na prvém místě označuje demokracie zřízení, v němž vládne lid, resp. volí ty, kdo vládnou. Je to demokracie ve smyslu lidovlády. Je-li tomu tak skutečně, potom je třeba říci, že pojem "lidová demokracie" je nesmysl, protože doslova znamená "lidovou lidovládu", tedy něco jako "máslové máslo". Slovo demokracie totiž pochází z řeckého démos (lid) a kratein (vládnout).
(2) Často se ovšem pojmem demokracie neoznačuje demokracie vůbec, ale určitá forma demokratického zřízení. A zde existují nejrůznější druhy demokracie. Jedním z nich je tzv. přímá demokracie, jež se dosud praktikuje v některých malých švýcarských kantonech a v určité míře i v celé švýcarské konfederaci. Jinou formou demokracie ve smyslu uspořádání společnosti je demokracie nepřímá, v níž lid volí své zástupce (poslance). Rovněž tato demokracie má různé formy; existuje například demokracie prezidentská (ministři odpovídají prezidentovi, jehož volí lid) a demokracie parlamentní (ministři odpovídají parlamentu). Často se setkáváme s tím, že některá z těchto četných forem demokratického zřízení je považovaná za jedinou "skutečnou" demokracii, což je evidentní pověra.
(3) Od demokratického zřízení je třeba odlišovat zřízení liberální, v němž například panuje svoboda tisku, svoboda shromažďování apod. Stává se, že uvedené svobody jsou v demokratickém zřízení omezovány (zpravidla např. v době války) a že naopak v nedemokratickém zřízení existuje více svobody.
(4) Něco jiného je také zákonné uspořádání státu , třebaže i ono bývá často označováno pojmem demokracie. Právní stát je zřízení, v němž jsou respektovány právní normy. Že je chybné směšovat zákonnost s demokratickým zřízením, vyplývá ze skutečnosti, že existuje řada států s demokratickým zřízením, v nichž není respektována zákonnost a že jsou naopak známy nedemokratické, ale právní státy. Představu o druhé možnosti si můžeme učinit ze známé anekdoty z doby Friedricha Velikého, jenž byl samovládce a v jehož státě nebylo po demokracii ani stopy. Hovoří se v ní o mlynáři, jemuž královští úředníci zabrali mlýn a jenž prohlásil, že jde do Berlína, protože - dle jeho vlastních slov - "v Berlíně jsou ještě soudci". Takže mlynář věřil v zákonnost tohoto nedemokratického státu.
(5) Rovněž není namístě směšovat demokratické zřízení, a v podstatě i liberální či právní zřízení, s demokracií "společenskou". Demokracie uvnitř společnosti znamená, že mezi jednotlivými vrstvami neexistují psychologické přehrady. Že je tato "sociální" demokracie něco jiného než demokratické uspořádání, nám potvrzuje skutečnost, že existují země s čistě demokratickým zřízením, v nichž jsou tyto bariéry velice silné, na druhé straně jsou země bez demokratického zřízení, v nichž nejsou mezi příslušníky různých sociálních vrstev příliš hluboké rozdíly. Podobná "společenská" demokracie existuje dokonce v zemích ovládaných tyrany, kteří chtějí všechny občany snížit na úroveň nevolníků.
(6) A konečně marxisté-leninisté si uvykli označovat za demokracii diktaturu své strany; podobné terminologie používají také tyranští samovládci v mnoha zaostalých zemích, v nichž často existuje pouze jedna strana. Říkat takovému zřízení demokracie je patrně tou nejtěžší pověrou, jakou si lze představit, protože v něm neexistuje demokracie ani v jednom z výše uvedených významů: demokracie ve smyslu uspořádání společnosti nebo ve smyslu liberalismu atd.
Nezávisle na zmatku kolem pojmu demokracie i na pověře spočívající v tom, že za "skutečnou" demokracii je považován pouze jeden z významů slova, existuje ještě jedna velice rozšířená pověra, Spočívá v těžko pochopitelném přesvědčení, že demokracie, nebo dokonce některá z forem demokratického zřízení, které se osvědčilo jako vhodná forma vlády v naší zemi nebo zemičce, musí být nastolena všude ve světě, v Číně, stejně tak v Etiopii či Brazílii. Že je to pověra, vyplývá už z prostého faktu, že ze sto šedesáti v současnosti existujících států má demokratické zřízení sotva 21. Podléhat této pověře je jedním z nejhorších a nejvíc kompromitujících projevů provincialismu.
Polský katolický teolog a filozof Józef Maria Bocheński (1902-1995) ve svém slavném "Slovníku filosofických pověr" poukazuje na řadu předsudků, lží a pověr, jež si donedávna činily nárok na výsadní postavení v soudobém myšlení.
převzato z Konzervativního listí
www.konzervativniklub.cz