Fanatici si nevybírají
Už si na to bohužel zvykáme. Únosy a leckdy také exemplární popravy příslušníků bezvěrné „křižácké“ civilizace radikálními muslimy, či chcete-li islamisty, v Iráku. Vždy pečlivě zaznamenané na video a následně „uvedené do oběhu“ za účelem vyvolání strachu a napětí mezi „křižáky“ – příslušníky tzv. euroatlantické společnosti. Nejnověji se objevila zpráva o zabití dvou Italek, jež v zemi pracovaly jako humanitární dobrovolnice a které údajně s válkou v Iráku nesouhlasily.
Tragédie dovedená ad absurdum jen potvrzuje zákeřnost islamistického odboje nejen v Iráku. Omezený rádius atomizovaných teroristických bojůvek je kompenzován zvráceně efektními a leckdy i efektivními technikami. Vždyť stačí tak málo: únos „bezvěrného psa“, požadavky směřované k vládám zemí, odkud dotyčný „pes“ pochází, a pak poprava. Jsou i výjimky – filipínská vláda stáhla z Iráku svojí ozbrojenou jednotku a zachránila tím své unesené občany.
To ale není správná cesta, terorismu nelze ustupovat, s teroristy nelze vyjednávat. Už jen proto, že s jídlem roste i chuť. Osudy o život připravených Američanů, Turků či Italek jsou smutné samy o sobě. Vše je nesčetněkrát násobeno použitím videonahrávek a mrazivě stoickou krutostí popravčích. Avšak jejich oběti znaly rizika, se kterými se ve válkou zmítané zemi mohou setkat, věděly „do čeho jdou“. Jak se navíc nyní ukazuje, je celkem jedno, zda v Iráku stavěly ropovod pro americké korporace s rizikovými příplatky ke mzdě či dobrovolně pomáhaly potřebným. Fanatičtí islamisté si své oběti nevybírají.