S vraždou této významné osobnosti to mohlo být úplně jinak. Objevily se nové skutečnosti, které vás dostanou do kolen

Autor: Josef Provazník | Publikováno: 17.2.2016 | Rubrika: Rozhovor
Vlajka - Česká Republika

Badatelka Václava Jandečková před několika týdny vydala svůj třetí autorský počin s názvem Kauza Jan Masaryk - Nový pohled, která se věnuje doposud neobjasněným okolnostem smrti syna prvního československého prezidenta. V médiích vzbudila kniha oprávněný ohlas. V rozhovoru pro ePortál.cz prozrazuje autorka další netušené souvislosti.

 

Před nedávnem jste vydala svoji v pořadí již třetí knihu, která se pokouší vrhnout nové světlo na smrt Jana Masaryka. Lišila se práce na ni nějakým způsobem od těch předchozích? 

Bylo to něco úplně jiného. Předem mi bylo jasné, že se pouštím na ten nejtenčí led a že se můžu naprosto znemožnit. Myšlenek na spojitosti s příběhem druhého protagonisty knihy Jana Bydžovského jsem se ale nedokázala zbavit. Nakonec jsem se rozhodla pro knižní zpracování, protože teprve to mě vždy přinutí přemýšlet nejen nad každým relevantním archivním spisem, každou stránkou, každou větou, ale doslova nad každým slovem a sebemenší nesrovnalostí. Věděla jsem, že půjde o nesmírně zajímavou a důležitou práci – to mě lákalo a dodávalo sílu, přestože mě někteří historikové od mých plánů a úvah zrazovali.

 

Ptám se proto, že v oněch dvou předchozích knihách Kámen a Tři muži proti totalitě šlo přece jenom o osobnější téma. V obou hrál podstatnou roli váš dědeček, Ota Tulačka, kterého komunisté zavřeli na 14 let do vězení…

To je pravda, ale své předchozí knihy jsem nepsala kvůli dědečkovi; byly to příběhy neznámé a přitom pro naši historiografii velmi důležité. Prostřednictvím knihy Kámen jsem mohla laickou i odbornou veřejnost informovat o tom, co všechno se mi podařilo zjistit při odkrývání pozadí v organizování provokačních akcí Státní bezpečnosti, které byly přísně utajované a dokonale kamuflované, plně v režii československé kontrarozvědky. Knihou Tři muži proti totalitě jsem zase chtěla upozornit, že ne všechny politické procesy z 50. let byly vykonstruované, jak se v poslední době s oblibou uvádí. Zejména mladší generace, o zahraničí ani nemluvě, to totiž svádí k tomu si myslet, že tu nebyl téměř nikdo, kdo se nově nastolenému totalitnímu režimu skutečně postavil na odpor a snažil se ho i za použití vojenské síly zvrátit.

 

Co bylo vlastně tím prvotním impulsem, který vás dovedl k rozhodnutí se zabývat právě touto kauzou? 

V srpnu 1949 organizoval můj dědeček s jeho spolupracovníky ilegální přechod hranic bývalého vyslance ve Švýcarsku Jaromíra Kopeckého. Na rozdíl od desítek jiných skončila právě tahle akce nezdarem. Brzy po zatčení Kopeckého byl zadržen nejen můj dědeček krycím jménem „Cyril“, ale také celá řada dalších osob včetně Jana Bydžovského, jehož bývalí kolegové s dědečkem ilegálně spolupracovali. Některým dědeček už dříve pomohl dostat se bezpečně za hranice. Snadno jsem poznala, že výpovědi Jana Bydžovského týkající se všech těchto osob nebyly nesmyslné. Rozměr výpovědí, a především pak jejich fundovaně pojatý obsah odpovídající odborným znalostem zkušeného úředníka byly už na první pohled v rozporu s často negramotně vyznívajícími svodkami vyšetřovatelů. Jan Bydžovský nemohl mít halucinace, jak se o jeho případu dosud uvádělo.

 

Člověk neznalý věci by si řekl, že na úmrtí syna prvního československého prezidenta se již těžko dá zjistit něco nového. Ostatně i renomovaný historik Igor Lukeš v předmluvě Vaší knihy přiznává, že když jste se mu v létě 2014 se svým úmyslem svěřila, tak se „rozesmál na celé kolo“…

Je to tak, jak říkáte, ale profesor Lukeš v té době archivní dokumentaci k případu Jana Bydžovského neznal. Poskytla jsem mu ji až později, aby měl sám možnost si dokumenty z provenience Státní bezpečnosti prostudovat. Ani pak ale částem výpovědí Jana Bydžovského týkajících se zavraždění Jana Masaryka nevěřil. Nikdo jim přirozeně věřit nechce, ani já ne, ale po zevrubném prostudování dalších souvislostí a obzvláště pak archivních materiálů z fondů Generální prokuratury, Státní prokuratury a Státního soudu Praha uložených v Národním archivu dostává nevyřešená kauza Jana Masaryka ve spojitosti s neprůhlednou kauzou Jana Bydžovského jiný, nebojím se říci závažný rozměr.

 

Jednou z hlavních postav Vaší knihy je právě zmíněný Jan Bydžovský. Ten byl zatčen za protistátní činnost a doznal se k tomu, že je jedním ze spolupachatelů vraždy. Máte nějakou teorii, proč se k vraždě doznával, když o dvacet let později vše popřel? 

Teorií bych bohužel mohla jmenovat celou řadu. Vezmu-li si na pomoc názory uznávaných historiků, se kterými jsem se v počátcích své práce setkala, mohu dokonce citovat: „byla to konstrukce Státní bezpečnosti“, „jednalo se o představy cizích osob, které Jana Bydžovského donutily k nesmyslným výpovědím“, „vězeň si sám vše vymyslel, aby se jeho život rychleji ukončil nebo aby ochránil svou rodinu“, ale třeba také „Jan Bydžovský byl obyčejný práskač“, „byla to záložní varianta související s přípravami na třetí světovou válku“ a tak podobně.

 

Spisovatelka Václava Jandečková, Foto: Jan Rasch

 

Takže Vám jeho výpověď dává celkově smysl?

Mně osobně obsah jeho výpovědí dává smysl, ale nejvíce za předpokladu (pominu-li spekulaci, že jako „vojenská osoba mimo činnou službu“ mohl dostat tajný rozkaz z vojenské kontrarozvědky řízené Bedřichem Reicinem napojeným na NKVD), že už v únoru a v březnu 1948 se stal součástí takzvané operativní kombinace, kterou mohly řídit sovětské zvláštní služby ve spolupráci s jejich agenty z československé kontrarozvědky. Ti ho mohli sledovat, udržovat ve falešném přesvědčení, že stále ještě zprostředkovaně pracuje pro západní rozvědku, že jeho špionážní zprávy skutečně putují na západ od našich hranic a že to, co je třeba provést, vyžaduje britská SIS, jak nakonec ve vazbě tvrdil. Bylo by totiž celkem logické, že skuteční vrazi potřebovali někoho naivního z ministerstva zahraničních věcí, koho mohli pro svůj ďábelský plán využít. A pak, proč by se Jan Bydžovský k vraždě dál přiznával, pokud – jak se sám už ve vyšetřovací vazbě mohl záhy přesvědčit – o to nikdo nestál? Vždyť jeho výpovědi mu přišel tajně rozmlouvat přímo nechvalně známý estébák Josef Čech, jeden z hlavních viníků smrti pátera Toufara.

 

Přečetl jsem si knihu i některé Vaše rozhovory  v médiích, které se  k ní vztahovaly. Měl jsem pocit, že někteří novináři knihu naprosto mylně interpretují. Na rozdíl od nich jsem neměl dojem, že Bydžovského považujete za skutečného spolupachatele vraždy Masaryka...

Mám stejné pocity, ale beru to jako zkušenost. Bylo velmi poučné pozorovat, jak si tisk a média uměle zvyšují sledovanost, aniž by si konkrétní lidé přečetli třeba jen na internetu zveřejněnou anotaci ke knize. Kauzy Jana Masaryka a Jana Bydžovského jsou velmi složité a není možné je zlehčovat tím, že se vyjme z textu obsáhlé studie o 488 stranách nebo z novinového článku jedna věta, která dalším opisováním seriózně zpracovanou hypotézu obrátí kompletně naruby.

 

Jestli jsem správně pochopil "jádro pudla", tak smyslem knihy je znovu otevřít veřejnou i odbornou diskuzi k asi nejzáhadnějšímu úmrtí na tuzemské politické scéně....

Přesně tak. Přeci jak je možné, že se důkladné analýze průběhu vyšetřování Jana Bydžovského nikdo z historiků dosud nevěnoval? Žádné mínění by nemělo šanci na pravdu utlačovat, ať už by se nám líbila nebo ne. Jak se říká, lidé ochotně věří tomu, co si přejí. Představa, že by za vraždu Jana Masaryka mohl být spoluodpovědný i někdo z nás mimo bezpečnostní aparát a ne jen ti druzí – ať už z Východu nebo ze Západu, je přirozeně hodně těžce stravitelná. Ovšem i syn Jana Bydžovského považuje za nejlepší další krok zahájení nového vyšetřování a provedení rekonstrukce činu podle popisu otce.

 

Věříte, že by se bez otevření archivu KGB mohlo podařit vypátrat skutečné vrahy Jana Masaryka? 

Nevyloučila bych to. Ostatně moje kniha je důkazem, že příslušné úřady zdaleka nevyčerpaly všechny možnosti, jak se pravdy dopátrat. I když výpovědi Jana Bydžovského, bývalého přednosty šifrové služby exilového ministerstva zahraničních věcí v Londýně, později odborového rady ministerstva zahraničí v Praze a také poručíka dělostřelectva v záloze, vyvolávají velké otazníky, není to přeci důvod se jimi nezabývat a namlouvat si, že jeho kauza s věcným řešením případu Jana Masaryka nemůže ani trochu souviset. Jan Bydžovský sice v roce 1968 prohlásil, že v bytě Jana Masaryka nikdy nebyl, ale řada podrobností, které ve vlastnoručně psaných výpovědích uváděl, opravňuje přinejmenším úsudek, že se o způsobu provedení vraždy a mnohých detailech z bytu musel nějakou cestou dozvědět. Proč to tedy důkladně neprověřit?

 

V knize píšete, že STB postupovala ve vyšetřování značně liknavě. Obávali se snad vyšetřovatelé, že by je vyšetřování mohlo dovést právě k NKVD (pozdější KGB) a proto v tom, lidově řečeno, nechtěli příliš šťourat

Mám takové zkušenosti, že pokud v určitých případech vedly stopy k provokatérům StB, dalo dvojnásobnou práci vše zakamuflovat, aby se k soudnímu projednávání dostaly pouze informace očištěné; případně byl soudce upozorněn, že obžalovaný si bude určitě vymýšlet, když bude u soudu tvrdit, že hranice překročil a že ho vyslýchali Američané – teď mám na mysli provokace s využitím metody Kámen.

 

Komunisté se však nakonec výpovědi Jana Bydžovského o úmrtí Jana Masaryka rozhodli veřejně nepublikovat...

V případě Jana Bydžovského byl ještě ve vyšetřovací vazbě vydán příkaz, aby jeho kauza byla ukončena pouze na špionáž. V té době byli také odstaveni původní vyšetřovatelé. U soudu o Janu Masarykovi nepadlo ani slovo. Bydžovského výpovědi byly ale přesto více než rok a půl dál tajně přešetřovány a porovnávány s dokumenty vzešlými z březnového vyšetřování roku 1948. Důkladná interní státněbezpečnostní revize byla ukončena dokonce návrhem na provedení rekonstrukce činu i vstupu do Černínského paláce podle podrobných „doznání“ Jana Bydžovského. Byly vydány příkazy, že musí být znovu vyslechnut – ty ale byly vytrvale sabotovány!

Stejně tak Generální prokuratura si nebyla nově poskytnutým svědectvím Bydžovského z května 1968 jistá a dál tuto cestu sledovala; zvala si k výslechům a také dopodrobna vyslechla jeho vyšetřovatele i výše zmíněného zpravodajce Josefa Čecha…jenže přišel srpen 1968 a vše utichlo.

 

Na druhou stranu zmiňujete poměrně pečlivý rozbor nejmenovaného znalce , který zmiňuje, že za podobných okolností jako Masaryk v oněch měsících zemřelo několik amerických a britských agentů. Může to mít nějakou souvislost? 

Ani to bych zcela nevyloučila, když nám stále zatím nezbývá než spekulovat, ale takové okolnosti považuji spíše za krajně nepravděpodobné.

 

Pro zpravodajce byla poválečná Praha důležitým místem. Podrobně o tom napsal historik Igor Lukeš ve své vloni vydané knize. Mnoho agentů pracovalo pro Západ, jiní pro SSSR a mnozí z nich byli dvojitými agenty. Těžko se ve spletitých zpravodajských hrách po více než šedesáti letech vyznat. Nicméně v knize uvádíte také údajný Masarykův dopis na rozloučenou, který údajně adresoval Stalinovi...

Ano, a vedle toho se v knize dočtete, že podřízený tehdejšího přednosty zpravodajské služby Jindřicha Veselého (napojeného na NKVD) a kolega Miroslava Picha-Tůmy (jedné z podezřelých osob z posledního oficiálního vyšetřování, rovněž s vazbami na NKVD) Josef Čech, který s nimi a dalšími zpravodajci z kontrarozvědky byl na místě činu už brzkých ranních hodinách 10. března 1948, měl zanedlouho organizovat v této souvislosti průzkum veřejného mínění. A právě nato se v západním bulvárním tisku objevila kopie dopisu Jana Masaryka, která tam doputovala oklikou z Kremlu a měla tedy velmi pochybným způsobem smazat pochybnosti o tom, že to byla sebevražda. Jsem přesvědčená, že tento podvrh je jedním z hlavních nepřímých důkazů, že odstranění Jana Masaryka, ať už samotný akt provedl kdokoliv, iniciovaly sovětské zvláštní služby.

 

Když člověk uvažuje, komu by smrt oblíbeného a s první republikou spjatého Masaryka prospěla, napadnou jej v první chvíli komunisté. Na druhou stranu, Masaryk „lidově-demokratickou vládu plně podporoval“. V OSN hlasoval vždy se Sovětským svazem a minimálně na veřejnosti proti komunistickému puči neměl námitek…

Máte naprostou pravdu. Českoslovenští komunisté museli považovat za úspěch, že Jan Masaryk svou účastí v nové Gottwaldově vládě pomůže legitimizovat únorový převrat. Je ale známo, že Sověti – když přišlo na lámání chleba – důsledně uplatňovali černobílé vidění, kdo byl v daný moment přítel a kdo nepřítel. V kombinaci s prosakujícími informacemi o Masarykově plánovaném útěku to mohl být právě tenhle nekompromisní pohled, který rozhodl o urychleném ukončení jeho další kariéry.

 

Jak ovšem v knize zmiňujete, tak v den své smrti měl Masaryk přednést svůj projev, ve kterém měl údajně opět potvrdit svoji věrnost ke stávajícímu režimu. Mohla tedy smrt právě z tohoto důvodu přijít i ze Západu? Zejména ve Spojených státech měl Masaryk silné postavení. Američané museli být z jeho postojů přinejmenším rozčarovaní...

Osobně si myslím, že si Masaryk útěk za hranice nakonec rozmyslel, což skutečně mohlo být zklamáním pro jiné a spekulace o dalších motivech to tím oprávněně posiluje.

 

Komunisté tvrdili, že Masaryk spáchal sebevraždu, což však většina expertů i Masarykových blízkých přátel odmítá. Mně osobně to zas tak nelogické nepřijde. Nemohl mít třeba nějaké výčitky svědomí? Těžko by si člověk vzhledem k jeho minulosti a rodinným kořenům představil, že bude jednou fakticky podporovat komunistickou vládu...

Nepochybuji, že Jan Masaryk výčitky svědomí měl. Sám se sebou nebyl jistě spokojený. Ale co ještě víme o jeho údajné sebevraždě? Musel by skočit pozadu, odřít si při tom břicho a dopadnout tvrdě přímo na paty…v pyžamu s utrženými knoflíky a s přetrženou šňůrkou u kalhot. Komunistický ministr vnitra tehdy prohlásil, že Jan Masaryk ukončil svůj život v pominutí smyslů. Jsou tu ale kupodivu někteří jeho blízcí spolupracovníci (jednoho z nich Bydžovský ve vazbě obvinil z přípravy vraždy), kteří v pozdějších letech tvrdili, že šlo o předem promyšlený demonstrativní čin proti nastolenému policejnímu teroru.

Ve Vaší knize se zmiňujete o poměrně nestandardní manipulaci se žaludkem Jana Masaryka ze strany těch, kteří prováděli pitvu...

Ano, pak je tu konečně tento nezpochybnitelný fakt: Masarykův žaludek byl k analýze odeslán až šest dní po narychlo provedené pitvě. Nebyl podvázaný, byl rozstřižený, bez obsahu a údajně i propláchnutý. Proč byla tahle opatření zapotřebí? No a nakonec se vraťme ke slovům Jana Bydžovského: se svým pomocníkem – ofenzivním zpravodajským důstojníkem Františkem Fryčem, který v Masarykově bytě předtím několikrát byl, měli údajně za úkol uspané tělo Jana Masaryka vyhodit v noci z okna nohama napřed takovým způsobem, aby se nedalo zjistit, zda to byla vražda, nebo sebevražda. Různě naaranžované důkazy, jak o nich později v exilu přemýšlel Masarykův přítel a Benešův kancléř Jaromír Smutný, by k tomu tedy přirozeně patřily…

To všechno by nás ale nemělo od dalšího bádání odradit, ba právě naopak!

 

Čtěte také: 

Uznávaný historik promluvil o činnosti americké zpravodajské služby v Praze mezi lety 1945 - 1948. A také o Benešovi a jeho tajemství

14244 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Čtěte také

ePortal.cz

"Nenechte se opít rohlíkem", vzkazuje politička, kterou ohrožovali muslimovéAmeričané už mají plné zuby jedné zásadní věci. Proto Trump bodujeMerkelová dostala vyčiněno od syrského uprchlíka. Její slogan "My to zvládneme" je prý k ničemuAnděla Merkelová Čechy potřebuje více, než si myslíte. Tak levnou a kvalitní práci pro ni „selfíčkoví“ Afghánci ani Syřani neodvedou Uprchlíci v Norsku si "přivydělávají". Ale úřady jsou z toho na prášky

euPortal.cz

Tenhle známý sluníčkář zaměstnaný Sobotkou a Dienstbierem se totálně znemožnil. Fakticky obhajoval tuto zrůdnostEU a Merkelová nám vyhrožuje se stejnou drzostí, s jakou nám Brežněv vyhrožoval v roce 1968. Chybějící tanky si chtějí opatřit v podobě tak zvané evropské armády

Eurabia.cz

První úroveň propagace islámu v českých školách - jak islamofilové a muslimové vymývají mozky naších dětíZell am See: Arabky napadly rakouskou policii

FreeGlobe.cz

Odpovíte správně na otázku, jak se pozná multikulturní země? Přinášíme odpověď…Ach ne! Tak tohle se opravdu nepovedlo! Neuvěřitelné symbolické sebeponížení Ukrajinců v Bruselu. Koho to napadlo? (+ foto)

Nezdravi.cz

Sladký zabiják pod ochranou WHO: Jak se "dělá planetární zdraví"? Krušné časy Coca-Coly končí. Zlobovaná vědkyně radí: Gatesovi lidé to zařídí. Skandály na zakázku.Lži a polopravdy. Předepisování léků nás zabíjí! Seznamte se s jedním z doktorů, který o tom publikoval studii

euServer.cz

V USA by měli zpozornět. Putin sjednotil Čínu a Írán do protiamerické koaliceNohavica útočí na Arabský svět a hrozí mu i smrtí, to řekli v TV Nova. Prý xenofob, rasista a islamofob. Bože...

ParlamentniListy.cz

VIDEO Berkovcova kanonáda v Pražské kavárně: Váleční štváči, kteří nikdy nebyli za frontovou linií. Financování ČT a její objektivita...Sobotka byl při návštěvě Merkelové jako Hácha. Ta Němkyně by měla být odsouzena na doživotí, udeřil český senátor
Anketa
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny
Články autora
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění