Drogy: právo nebo politika?
K napsání tohoto článku mě přiměl nedávný text na Eportalu „Legalizace měkkých drog: Pohled právníka“ od jakéhosi advokáta Antonína Kazdy. Upřímně jsem byl totiž doslova šokován úrovní tohoto textu. Sic je díky naší posttotalitní době vcelku (ne)pochopitelné, že od většiny našich právníků nelze čekat nějaké intelektuálně silné názory. Nicméně v onom textu jsem nenašel ani jakékoliv tzv. politicky či iuspozitivně „korektní názory“; zde se totiž nevyskytují prakticky žádné názory! Celé je to pak vyvrcholené závěrečnou tezí ...a upozornění politicky neméně korektní - autor tohoto článku si své názory na legalizaci měkkých drog nechal pro sebe stejně jako legislativci, o nichž píše... Docela by mě zajímalo, které to legislativce má onen autor vlastně namysli a zdali se sám mezi ně počítá, když nemá odvahu či „legislativní cit“ říci vůbec nějaký intelektuální názor - a to třeba i slabšího charakteru - nepřesahujíc tak hranice své privátní politické korektnosti...
Drogová prohibice je otázkou a podle onoho autora debatou pouze politickou a nikoliv právní jen zdánlivě. Ve skutečnosti je to právě přesně naopak. Pokud hovoříme o nějakých principech práva či třeba otázkách nemožnosti zločinu bez oběti právě ve vztahu k drogové prohibici, tak rozhodně není namístě prznit diskusi nějakou politickou vůlí parlamentně-intelektuálních socek. To, že je drogová prohibice fašistickým totalitarismem a právně-pozitivním primitivismem ve všech civilizovaných zemích, je vyloženě nezpochybnitelné. Dokonce i většina liberálně-konzervativních think-tanků považuje tzv. „war on drugs“ přinejmenším za absurdní zhovadilost. Stejně tak naštěstí i většina současné mládeže, jejíž „drogové prohřešky“ jsou právě výrazem právního vědomí zásad přirozené spravedlnosti. Z tohoto pohledu je opravdu smutné, jak je většina i inteligentních lidí zaslepena a zasažena hloubkou etatistických prohibic dnešní doby, které jsou přímými pohrobky fašistického a socialistického ducha.
Směšnost celého toho všeho si ukažme na symbolickém slovu "dealer". To má dnes z jistých důvodů přinejmenším vysoce pejorativní nádech. Ale zatímco dealeři opiátů či jiných i třeba léčivých drog jsou perzekvováni či někde dokonce popravováni za - povětšinu historie - normální a ctnostnou činnost ... tak bývalí dealeři například cyklónu B (pozn.: plyn používaný ve své době k „rasově hygienickým účelům“) jsou dodnes považováni za státně loajální obchodníky. Stejně tak jako nejrůznější a nejen státní monopoly dealujících s nepřeberným množstvím kvazitotalitních či kvaziteroristických režimů... Je úsměvné jen dodat, že ty úplně nejzrůdnější režimy a sekty jsou možná dodnes ještě naživu právě jen díky drogové prohibici v civilizovaném světě, která dělá z drog velmi vítaný zdroj pro financování lidské anti-civilizace.
Kruh se ovšem neuzavírá až na tomto místě. To je jen logický důsledek neskutečné tragédie v současném právním vnímání lidské spravedlnosti. „Právo“ se čím dál tím stává naprosto perverzním nástrojem etatistického řízení a perzekvování společnosti a jakýmsi „legalizátorem“ všeho možného i nemožného v podobě prohibicí... a to právě pod patronací tzv. „politicky korektních politiků a standardních či loajálních legislativců“... O nich se právě výše uváděný autor zmiňuje a svým „intelektuálním a autorským postojem“ se na ně i přímo odkazuje... Právo je pak čím dál tím měně tím, čím by mělo ve svém pravém smyslu být: tedy institutem ochrany integrity lidského individua od zvůle třetích osob a většiny... a to v podobě individuálních přirozených práv člověka.