Drogy a meze svobody
Životní styl západní společnosti budí v našich občanech obavy kvůli toleranci drog. Myslím si, že to není pouze projev české malosti a ustrašenosti ze všeho nového a nezvyklého. Může se jednat o oprávněný strach před možným zničením lidské existence. Měkké i tvrdé drogy pronikající především mezi mládež jsou většinovou veřejností nahlíženy prizmatem všeobecného ohrožení morálky. Ani běžní lidé se při diskusi o drogách nevyhnou zaběhnutým klišé. Ulevují si poukazem na upadlé mravy mládeže, zastírajíce tak pociťovaný strach z drog. Do první řady ohrožených patří děti a mládež.
Západní liberální systém, zápasící s drogami, kolabuje. Podle mínění evropských odborníků mají země střední Evropy, chystající se ke vstupu do EU, k ideálu také daleko. Ředitel Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA) Georges Estievenart ve výročních zprávách za rok 2003 hovoří pesimisticky o stavu konzumace drog v členských i kandidátských zemích EU. Jeho analýzy nejsou povzbudivé a ústí ve slepé uličce. Estievenart přiznává určitý úspěch v postupu vůči drogám. Zároveň však vysvětluje svoje obavy a bezmocnost. Evropská instituce totiž neumí zamezit dlouhodobé formy šíření a užívání drog.
Drogové nebezpečí je pro mnohé teenagery prostředkem zábavy. Věřím, že tohoto nouzového „kamaráda“ si volí také z pocitu vlastní osamocenosti a chybějícího společenství. Filozofický důvod pro odmítnutí drog se jmenuje lidská svoboda. Hmotné věci, vůči kterým se člověk ocitne v podřízeném postavení, se stávají pánem lidské osobnosti a svobody. Pokud droga různého stupně návykovosti donutí lidský organismus k trvalé konzumaci, ztrácí člověk svobodu a svobodnou vůli rozhodnout se přestat. Výměnou za tento duševní a duchovní žalář je mu krátká „rozkoš“ drogového opojení. To sice může indiánského šamana uvést do stavu umožňujícího komunikaci s mrtvými, ale v důsledku vede k chátrání tělesné i duševní existence člověka. Nepopiratelné je, že člověka může o svobodnou vůli připravit také alkohol nebo cigarety.
Pro běžného českého rodiče představuje měkká i tvrdá droga primárně existenční ohrožení vlastního potomka. Matky s dětmi ve školním věku se ani tak nezajímají o „osvícenou“ debatu intelektuálů nebo o utilitaristické pohnutky, jež stojí v pozadí snah o legalizaci drog. Tyto matky chtějí především uchránit svoje děti před zákeřným nebezpečím. V této souvislosti si myslím, že tvrdý protidrogový kurs, který nasadila KDU-ČSL a její předseda Kalousek, nelze chápat apriorně jako líbivý předvolební tah. To bychom mohli názor předsedy US Petra Mareše, vyslovujícího se pro částečnou legalizaci marihuany, pokládat rovněž za účelový a mající za cíl získat voliče US mezi konzumenty této drogy. Představitelé lidové strany pokládají zpřísnění sankcí hlavně proti dealerům za nutné kvůli malé účinnosti současné protidrogové politiky státu. Miroslav Kalousek označil drogy za vraha našich dětí a zdroj terorismu, neboť existuje souvislost mezi drogovým obchodem a organizovaným zločinem. Podle křesťanského pohledu je užívání drog proviněním proti přikázání nezabiješ, vztahujícímu se i na poškozování vlastního zdraví.
Příznivci legalizace drog používají záměrně řadu zastíracích manévrů. Jedním z nich je přepjatá generalizace pojmu droga. S cílem zamlžit nebezpečnost klasických drog zařazují do této škatulky také alkohol a cigarety s tím, že se jedná rovněž o návykové látky. Není pochyb o tom, že nemírné užívání těchto produktů je nebezpečné pro lidské zdraví. Avšak třeba pivo se u nás pilo celá staletí. Ve středověku se z něj dokonce, kvůli jeho vitamínové vydatnosti, vařily polévky a omáčky. Ale co je hlavní: středoevropské národy, které pivo hojně konzumovaly a konzumují, nebyly přes letitou zkušenost se zlatavým mokem uvrženy do duševního a fyzického zoufalství, do jakého vede dlouhodobá konzumace drog.
Není vždy východiskem volat po silném státu, který jediný v poslední instanci může uvést v život neomylně správný postup. Prvním aktérem protidrogové iniciativy je přirozeně rodina. Společenství rodin ve vzájemné komunikaci může pro protidrogovou prevenci učinit mnohem více než represivní akce státu. Ta přichází ke slovu tehdy, když z důvodů společensky nebezpečného chování narkomanů nepřichází v úvahu jiná alternativa. Příčině šíření drogové závislosti může předejít jedině dobrá rodinná výchova a vedení dětí k takovým občanským postojům, díky kterým se potomci rodičů nebudou muset schovávat za všudypřítomný stát, ale budou se umět postavit samostatně problémům moderní doby. V protidrogové prevenci jsou často úspěšné křesťanské rodiny. Účinnost náboženství proti nebezpečným sociálním jevům přiznala řada sociologů (např. Masaryk, Vašek). I přes sociální pracovníky, kurátory mládeže a psychologické poradce, které nabízí stát, zůstává na rodičích prvořadá povinnost chránit děti před drogami. Spíše než o podpoře různých center bezplatného poskytování injekčních stříkaček by proto odpovědní politici mohli hledat cesty k tomu, jak pomoci přímo konkrétním rodinám, potýkajícím se se smrtelným nebezpečím drog.
Poznámka:
Příspěvek je rozšířenou verzí článku S. Vejvara, otištěného pod názvem Drogy berou lidem svobodu... v MF Dnes 6. 3. 2004.
Vyšlo v Portálu 2/2004