Budoucnost patří spíše konzervativcům
Lidovci by měli směřovat do budoucnosti. A hájit přirozené instituce a důstojnost člověka.
Neúspěch KDU-ČSL v parlamentních volbách podnítil v řadách jejích členů i voličů před nadcházejícím sjezdem debatu o tom, jaké má být další ideové směřování strany, pokud má v budoucnu oslovit širší vrstvy obyvatel.
Ani v minulých volbách se voličstvo naší strany nekrylo s populací věřících: na jedné straně zdaleka ne všichni katolíci volili KDU-ČSL, na druhé straně ji volili i někteří křesťané jiných vyznání, nebo lidé mimo křesťanský okruh. Čím naše strana oslovuje lidi mimo tradiční okruh věřících?
Myslím, že nebude sporu o tom, že je to její konzervativismus: nehájíme ani socialistické ideje, ani hospodářský liberalismus laissez-faire. Důraz na důstojnost a význam každé lidské osoby v zásadě oslovuje mnoho lidí. Spory začínají tam, kde my začínáme tuto koncepci upřesňovat, konkretizovat. Co znamená konzervativismus dnes? Co dnes patří nebo nepatří do konzervativního politického programu?
Slovo "konzervativismus" souvisí s latinským conservare - uchovávat, chránit. Co chtějí političtí konzervativci chránit? Snad by se dalo říci, že konzervativismus chce chránit člověka v jeho přirozenosti, v jeho vnitřním směřování. To předpokládá ochranu jeho přirozeného lidského prostředí, přirozeného společenství: společenství místa, kde žije, společenství práce, o níž se podílí s ostatními, a především společenství rodiny, do níž se rodí a v níž roste.
Člověk je bytost závislá. A právě tady je rozdíl mezi myšlením konzervativce na jedné straně a liberála a socialisty na straně druhé. Ano, liberálové a socialisté mají mnoho společného. Kladou důraz na člověka jako jednotlivce: socialisté přitom počítají s tím, že partnerem člověka v jeho potřebách a nouzích je stát. Liberálové to sice popírají, ale v praxi dospívají k týmž postupům: člověk po většinu života na někom závisí, a nemá-li kolem sebe dostatečně silné společenství, je nakonec odkázán na veřejné, popř. státní instituce. (To nejsou nějaké akademické teorie: ze své praxe vím, že liberálové např. nevychovávají své děti doma, ale svěřují je právě institucím.)
Konzervativci trvají na tom, že závislost člověka by se měla orientovat na lidi jemu blízké a nejbližší. To ovšem předpokládá, že přirozená společenství rodiny, obce a práce musejí být dostatečně silná a autonomní. Hospodaření státu musí respektovat samostatnost hospodaření rodiny, obce a soukromé sféry podnikání. Příjmy živitele rodiny nesmějí být zkracovány tak, aby se i rodina s pracujícím otcem stávala klientem sociální politiky státu. Příjmy obce musejí umožňovat rozhodování blízké občanům, kteří v ní žijí. Příjmy z podnikání nesmějí být nepřiměřeně zkracovány.
To vše jsou věci, které jsou blízké mnoha lidem, a já se domnívám, že většině. Otázkou je, je-li možné takové principy hájit a přitom - v politice - obcházet problémy hodnotového rozpadu současné evropské společnosti; je-li např. možné, aby rodina samostatně hospodařila, vychovávala odpovědné občany, starala se o své slabé a nemocné, pečovala o děti v ranném věku i o rodiče ve stáří, a přitom byla kdykoli zrušitelná rozvodem, oslabovaná nevhodnými "výchovami" ve veřejných školách, nerespektovaná zákony i veřejnými institucemi, atd. Domnívám se, že nikoli.
KDU-ČSL jako strana konzervativní to vždycky chápala a chápe i dnes, kdy je třeba hájit na veřejnosti věci, které byly ještě donedávna samozřejmostí, o níž se ve slušné společnosti nediskutovalo (na prvním místě ochrana života nenarozených, nemocných a umírajících). Ozývají se samozřejmě hlasy, že právě od obhajoby civilizačních hodnot bychom měli ustoupit, že bychom ji neměli "přehánět". V tom případě se ptám, jestli ještě budeme mít co nabídnout. To je akutní zejména v době, kdy islámský svět argumentuje proti naší civilizaci právě úpadkovými jevy, jako je rozpad rodin, neúcta k manželství, propagace homosexuálního chování, alkoholismus apod. Náš důraz na svobodu zpochybňují muslimové právě takto: pokud na Západě svoboda projevu může znamenat urážku posvátných věcí, k čemu vlastně je?
Hledání té správné politické linie v dnešní krizi západní kultury není snadné. Myslím si ale, že bychom se měli především zaměřit na budoucnost. A budoucnost patří spíše konzervativcům. I když mají dnes liberálové natolik pevné pozice v médiích, že úspěšně manipulují veřejným míněním (kdo si dnes ještě troufne na veřejnosti říci, že nesouhlasí s homosexuálním chováním?), počet jejich dětí je spíše nízký. To konzervativci budou tvořit stále větší podíl příštích mladých generací, protože jsou to oni, kdo s chutí přijímá děti a nenechává se odradit dnešním nevlídným klimatem. Proto soudím, že právě v zájmu budoucnosti bychom dnes měli hájit přirozené instituce a důstojnost člověka. Za ústupky nás budou možná chválit média, ale rozvoji naší společnosti tak neprospějeme.
JUDr. Ing. Jiří Karas je bývalý poslanec KDU-ČSL
vyšlo na Aktuálně.cz