Morální kreditka
Posledně jsem si postěžoval, že u nás chybí osobnost, která by nazývala veřejné věci pravými jmény. A nejen věci, ale také osoby - v domácí politice i té za hranicemi. Oriana Fallaciová, již jsem uvedl jako zářný příklad, mezitím minulý měsíc zemřela. Kdo v světě širém na její místo? Patrně nikdo, a to nejen „v tuto chvíli“.
V České republice se v polistopadové době mnozí tvářili, že do politiky vstupují jaksi mimochodem, neboť se vlastně obětovali. S oblibou se tehdy o nich říkalo, že dávají do hry celý svůj morální kredit.
Více než před čtrnácti lety se mi krátce před volbami roku 1992 jedna z podobných „obětí“ svěřila, že strana, již reprezentuje a která mezitím upadla v zasloužené zapomnění, získá vzhledem k morálnímu kreditu svých hlav nějakých čtrnáct patnáct procent hlasů – jen z vrozené skromnosti prý před veřejností uvažuje o deseti. Spojení s ODS, aby se síly na pravici netříštily? Ale ano, výborný nápad, my dodáme osobnosti s morálním kreditem, ODS voličský kanónenfutr.
Pozdějšího (dnes již dávno někdejšího) senátora jsem se tehdy zeptal, nechtělo-li by to v politice zavést něco jako karáty ve zlatnictví. Vícekarátoví občané by ve volbách mohli úměrně svému zlatnickému cejchu disponovat více hlasy a nejen to: dostávali by automaticky přednost v politickém postupu.
Kdo by rozhodoval o přidělování karátů? To jsem tehdy nevěděl, až za nějakých sedm let mi došlo, že přece občanská společnost. Zatímco elektronika pokročila v posledních patnácti letech mílovými kroky, politika se v podstatě nehnula z místa. Místo karátů, které se nakonec neujaly, mohly dávno i v oblasti morálky fungovat kreditní karty. Kdo by je dobíjel a vybavoval potřebnou intenzitou? To dnes už sedm let vím zcela bezpečně: občanská společnost přece.
Janu Rumlovi chybí pocit důležitosti spojený s politickou funkcí. Frustraci, kterou po neúspěšném pokusu stát se rezervním ombudsmanem v tuto chvíli patrně zakouší, se dalo snadno předejít právě morální kreditkou. Sváťa Karásek žehrá na svého křesťanského bratra ve víře Jana Litomiského, chartistu a člena někdejšího VONSu, který ho vystřídal ve funkci vládního zmocněnce pro lidská práva. I zde by morální kreditka zabránila nejhoršímu. Někdejší evangelický duchovní už ani nečeká, až to o něm eventuelně řeknou druzí, ale o svém morálním kreditu sám hovoří. Do větru, marně. Navíc ministerstvo informatiky, které mohlo na tvorbě odpovídajících karet začít urychleně pracovat, bylo kazisvětem nr. 2 Langerem zrušeno.
autor je publicista a překladatel
publikováno s laskavým svolením autora
psáno pro 51PRO