Snižme hranici trestní odpovědnosti
Dvanáctiletý „výrostek“ zabil nemohoucí stařenku. Již při vyřknutí této věty běhá mráz po zádech. Ještě hůře nám bude, uvědomíme-li si, že malý vrah nemůže být potrestán. České právo nakládá s osobami mladšími patnácti let jako s trestně nezodpovědnými. Tyto děti si tak mohou dovolit úplně vše, nejhorším trestem je pro ně pobyt v pasťáku. Takováto individua ve valné většině případů vyrůstají bez výchovy vlastních rodičů, jsou vyvrheli společnosti. Absence „rodinného hnízda“ v nich může vyvolat pocit nutnosti daleko rychleji se postavit na vlastní nohy. Ano, tyto děti často dospívají dříve než jejich protějšci s fungujících rodin. Jsou k tomu sice dohnány neblahými okolnostmi, omlouvat je však můžeme jen do určité míry. Onen „klučina-vrah“ tu míru překročil s fatálními následky. Je pravděpodobné, že si uvědomoval, že se mu vlastně nemůže nic stát, na pasťák je už beztak zvyklý. Zábrany vzít nůžky a pouze z pomsty smrtelně pořezat stařenku se pak naprosto vytratily.
Zejména tento případ ukazuje, že debata o snížení trestní odpovědnosti je zcela na místě. V řadě evropských zemích je hranice, kdy již každý zodpovídá za své činy, stanovena na čtrnáct let. Proč ale nejít ještě níže, třeba právě na dvanáct let. Mnoho dětí v tomto věku již má reálné představy o životě, zejména ty z rizikových skupin, tedy ty, které vyrůstají „na ulici“ nebo v dětských domovech. Při případných návrzích souvisejícího zákona a při následujících trestních posudcích je však třeba používat zdravý rozum, aby děti nebyly souzeny za obyčejné „klukoviny“. Vražda ale není nikdy „klukovinou“.