Analýza: Proč ČEZ nadstandardně zdražuje elektřinu?
„Taky mě štve, kolik platím za elektřinu. Ale musíme se chovat tržně,“ uvedl nedávno generální ředitel společnosti ČEZ Martin Roman. Odůvodnil tak zvýšení cen elektřiny, které se pro spotřebitele stává realitou počínaje Novým rokem 2006. Pravda, do výše konečných cen mluví taktéž Energetický regulační úřad, který bdí nad poplatky za přenos a distribuci elektrické energie, leč hlavní slovo má právě ČEZ. Je pochopitelné, že veřejnost vysoké ceny elektřiny také štvou. O to překvapivější je shledání, že její výtky vůči elektrárenské firmě nemíří úplně do ztracena.
Proveďme nejprve krátký exkurs do evropské statistiky. Nejnovější údaje Eurostatu říkají, že ve druhém pololetí roku 2005 zaplatila česká domácnost, jež ročně spotřebovává 1200 kilowatthodin elektřiny a která obývá třípokojový byt s kuchyní, celkem 10,90 eura za sto kilowatthodin. O takové ceně lze říci, že je v kontextu Evropské unie průměrná. Většina „starých“ členských zemí má ceny vyšší (výjimkou je např. Řecko s cenou 7,47 eura), většina „nových“ členských zemí pak ceny nižší (výjimkou je např. Slovensko s cenami 13,60 eura).
Vyšší vypovídací schopnost má však statistika, která vztahuje ceny elektřiny k výši rodinných rozpočtů. Upřeme-li zraky na takováto data Eurostatu, shledáme, že průměrná cena elektřiny v paritě kupní síly není v Česku ani zdaleka „průměrná“ v evropském měřítku. Výše uvedená česká domácnost zaplatila v daném období za sto kilowatthodin celkem 18,48 eura v paritě kupní síly. To značí, že elektřina je, takto měřeno, dražší jen pro naprosté minimum evropských domácností totožné charakteristiky. Zatímco Portugalci či Slováci platí ještě o něco více, Němci, Irové, Poláci, Slovinci, Finové, Britové, Lotyši či Italové platí méně. Posledně jmenovaní až o více než padesát procent. K obdobným závěrům dospějeme, zkoumáme-li v paritě kupní síly domácnosti se spotřebou 600 a 3500 kilowatthodin ročně.
Suma sumárum, česká elektřina je vysoce nadprůměrně drahou záležitostí přihlédneme-li k tomu, jaké jsou stávající rozpočtové možnosti tuzemských domácností. A ČEZ přesto žene ceny nahoru. Proč?
Existují dva hlavní důvody zdražování elektřiny. Nazveme je pracovně důvody „subjektivními“ a „objektivními“. Začněme subjektivním. Cílem ČEZ je – podobně jako každé jiné firmy – dosáhnout co nejvyššího zisku. K tomu mu výrazně napomáhá jeho velmi silné postavení na trhu. S výjimkou Prahy, Jižní Moravy a Jižních Čech ovládá společnost i všechny regionální distributory. V průběhu let 1993 až 2002, kdy byl elektrárenský sektor o poznání méně „homogennější“ vzrostly ceny energie procentuálně přibližně o tolik jako nyní za jedinou noc z 31. prosince 2005 na 1. ledna 2006. Lze se tedy oprávněně ptát, zda by jiné uspořádání trhu nevedlo k méně strmému zvyšování cen elektrické energie.
Objektivním důvodem zdražování elektřiny je tzv. cenová nákaza. Pro český trh je určující vývoj cen v Německu. Jelikož je trh našich západních sousedů o poznání větší, je tedy i dominantní. Tzv. zákon jediné ceny pak říká, že rostou-li ceny na dominantním trhu, vzájemná obchodní propojenost a zákony nabídky a poptávky zaručí, že zdraží i trh menší. A jak známo, cena elektřiny v Německu v posledních letech stoupá.
Martin Roman tak má vlastně pravdu. ČEZ se opravdu chová tržně: využívá svého dominantního postavení na trhu s elektřinou v České republice a zároveň přijímá šoky, neboli cenovou nákazu, které přicházejí z trhu německého. Smůlou spotřebitelů – a štěstím pro ČEZ? – je, že oba tyto impulsy vedou k zdražování energií.
Autor je analytik finančních trhů.
Vyšlo v týdeníku Profit dne 23. 1. 2006.