Gross se zalekl Kalouska
„Chceme tři posty včetně ministerstva zahraničí, jinak ve vládě končíme.“ Miroslav Kalousek si takovéto věty může dovolit a jak je vidět, nemluví do větru. ČSSD nakonec uzná status quo v otázce lidoveckých postů. Tři jsou tři a Svoboda je Svoboda. Proč to Kalouskovi prošlo? Je to těžký kalibr naší politiky a jeho vliv se dá do jisté míry srovnávat s Grossovým. Stejně jako Gross je pragmatikem a obstojným zákulisním stratégem. V lidovecké partaji skoncoval s posledními náznaky „idejí“, z „křesťansko-lidové“ strany učinil stranu „lidovou“ se vším všudy. Jak dlouho mu to bude procházet u jihomoravské voličské základny?
Zarážejícím výsledkem vládních vyjednávání je spíše než Svobodovo setrvání Kühnlova nominace na post ministra obrany. Zbytky unionistů budou této zemí škodit až do své úplné sepse. To nepotěší. Naší armádu tak zřejmě povede diletant, proti němuž byl i exministr Tvrdík člověkem na svém místě. Nebo ne? Ale ano, Karel Kuhnl, vezmeme-li to retrospektivně, dokázal bravurně a rychle rozložit čtyřkoaliční slepenec, jeho úřednické ministrování bylo plné všemožných kiksů - štěstím je, že trvalo pouze půl roku - a na zadlužení ODA, jeho „rodné“ partaje, v němž má prsty, si už raději ani nevzpomíná. Na politice je překvapující to, jak dlouho se při určitých konstelacích mohou politické mrtvoly držet při životě. Karel Kühnl určitě nebude jedinou mrtvolou v nové vládě, počkejme si, čím nás Gross s Kalouskem ještě oblaží.