Hrozí České republice ozbrojený převrat v režii bývalých milicionářů a KSČM?
Je to přímo ďábelské. Komunisté hodlají spojit svůj souhlas s návrhem antidiskiminačního zákona s otázkou zákona lustračního. Je vůbec pochybné, zda právě diskriminace je tím zásadním problémem, který trápí českou společnost. Zda lze skutečně zákonem nařídit určité chování, kvóty a další prvky pozitivní diskriminace. Proč nestačí ústava? Proč tímto zákonem jakoby vláda signalizovala celému světu - hle, jsme národ xenofobů, rasistů, plni nesmiřitelné třídní, náboženské, sexuální a dalších záští. Pozor na nás, na Čechy, musíme se sami spoutat zákony, abychom svým bližním nekonali peklo na zemi.
Svou neomylnou dialektikou pochopili komunisté správně situaci, a hned vrátili vládě smeč. Nejsou kromě jiných „exkluzivních menšin“ diskriminovány i osoby, které jsou jmenovány v lustračním zákoně? Je třeba hned odpovědět - ano jsou. A je to dobře? Zaplať pánbůh za to.
V české legislativě na rozdíl od přiblblých nesmyslů alá antidiskriminační zákon není příliš norem, které by se dokázaly vyrovnat s naší komunistickou minulostí. Právě lustrační zákon patří k těm, které se o to alespoň částečně pokusily. Ani šestnáct let po listopadu 1989 nezmizely důvody pro to, aby byli tito lidé postaveni byť pouze částečně mimo zákon. Stačí jeden příklad za všechny.
Už samo o sobě by bylo odpudivé, kdyby soudruh Filip, práskač StB zvolený Poslaneckou sněmovnou do funkce jejího místopředsedy, usedl po případném vítězství ČSSD třeba do funkce ředitele BIS. A k ruce si tam sebou vzal svého řídícího orgána Hanzalíka, kterého má dnes k ruce ve své právní kanceláři. A přesně tohle by se mohlo stát. Nejde dnes, jako o to šlo po listopadu, o to, že by šéfové partajních organizací, estébáci, členové Lidových milicí a další podobná havěť, mohli provést nějaké organizované spiknutí proti republice.
Na druhou stranu to nejsou jenom morální důvody, které dnes brání tomu, aby tato havěť zasedla na ústředních orgánech státní správy, na soudech, v policii. Sloužila totiž zločinnému režimu, a pošlapávání lidských práv má ve svých genech.
To, že zrušení lustračního zákona podpořil premiér Paroubek, je signifikantní. Stokrát může vysvětlovat a omlouvat své kontakty-nekontakty se zločinci z StB, svým názorem však vystoupil jako jejich skutečný agent. Nic na tom nemění, že byl hned druhý den okolnostmi donucen své vyjádření zmírnit. Alespoň že i jeho jinak věrný nohsled Bohuslav Sobotka má alespoň v tomto případě tolik cti v těle, že se postavil proti. Jako úřadující předseda ČSSD si zřejmě lépe uvědomuje, že to byla právě komunisticko-estébácká agentura, která po únoru 1948 zlikvidovala protikomunistickou část sociálnědemokratické strany, že to byla StB, která unesla a v kriminále zlikvidovala bývalého předsedu Bohumila Laušmana. A že ruku podanou ďáblovi ďábel smlaskne i s navijákem. Že by si tohle všechno neuvědomoval i sám Paroubek? Těžko. Spíše lze předpokládat, že Mefisto pouze po něm chce splnění toho, čemu se kdysi v pekle upsal.