reklama
reklama

Nemůžu Karla Gotta ani cejtit, to radši začnu krást

Autor: Petr Žantovský | Publikováno: 7.12.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace

Hudební kritik Jiří Černý se v Lidových novinách (Naše vypálené iluze, 5.12.) pozastavuje nad vypalováním cédéček. Odsuzuje tuto činnost a dovolává se morálních korektivů. Vypálením cédéčka přece okrádáme autory a interprety o honorář, který by jim náležel z cédéčka koupeného v legálním prodeji.

Černý tu smíchal jablka a hřebíky. Jedna věc jsou cédéčka vypálená na kšeft, a to je samosebou čin nejen zavrženíhodný, ale přímo trestný. O tom není třeba diskutovat. Jiná věc ale je zkopírování disku pro vlastní potřebu. Což je dnes úkaz doslova masový, stojí na něm velká část computerového a softwarového průmyslu.

Program na kopírování si pořídíte za pár stovek, prázdné cédéčko za pětikorunu. Kopii od originálu běžným uchem nepoznáte. Zástupům hudebních fandů tahle vymoženost umožňuje dostat se ke své zálibě, k níž by jinak měli dveře zavřené: cédéčka jsou totiž na trhu vcelku volně dostupná (samosebou unikáty si musíte umět najít), ale za cenu, která je vzdaluje širšímu publiku. Tato cena je samozřejmě konstrukcí řady položek, kdy samotná výroba tvoří jen malé procento.

Nejvíc peněz z prodeje má právě prodejce a distributor, potom teprve vydavatel, a podstatně méně autor a interpret. V tom je první podraz: vypalováním neokrádáte až tolik umělce (ač to taky), ale především obchodníky. Je poctivé to v diskusi na toto téma zdůraznit.

Běžný teenager si zpravidla přepálí cédéčko pro vlastní potřebu, obvykle s ním dále neobchoduje. Je to úplně stejné, jako si generace dnešních čtyřicátníků kdysi přehrávala vinylové LP desky na magnetofonové pásky. Byla to tehdy docela věda. Mizernými tuzemskými pásky Emgeton se pohrdalo, protože ničily drahé magneťáky. Sháněly se obstojné importované pásky Scotch či BASF. Na každý o průměru 15 cm se vešla čtyři elpíčka. Sama elpíčka se sháněla taky všelijak, jen ne legálně. Jen malá část byla dovezena oficiálně přes nějakou státní obchodní firmu (do obchodů se dovážely převážně jen licence z Indie nebo Jugoslávie, a i to jen svátečně), něco málo v licenci vydával státní Supraphon. Jinak byl rockový fanoušek odkázán na černé burzy, které kvetly v každém větším městě. To byla ovšem také činnost na hraně zákona.

Důsledně vzato i samo kopírování desek na pásky bylo porušením autorských práv a okrádáním umělců. Jenže kdyby ho nebylo, neposlouchali by ti mladí lidé nic. Ke Karlu Gottovi by je to nedohnalo.

Namítnete, že rozdíly jsou přinejmenším dva: jednak dnes je vše dostupné v legální distribuci, jednak dnešní digitální kopie se má k originálu v podstatě 1:1. Zatímco dávné pásky neměly kvalitu originálu a originály se prostě sehnat nedaly. To vše je pravda. Jistě je rozdíl mezi nedostatkem z politického a ekonomického důvodu. Ale ten rozdíl je jen filosofický. Věcně nedostatek zůstane nedostatkem. A je v lidské přirozenosti jej nahrazovat dostatkem, byť třeba v menší kvalitě.

Kromě toho: nezapomeňme, že kdyby tisíce teenagerů dnes nemělo v discmanech přepálené kopie kdejaké zahraniční hvězdy, odkud by se rekrutovali v budoucnu kupci legálních kopií, kteří by měli nejen fandovství, ale také rozhled? Proto bych se na děti s kopiemi v uších nezlobil. Tím spíše, opakuji, že jsou k tomu vedeny softwarovým průmyslem. Ty pásky před dvaceti lety přece také někdo vyráběl a distribuoval, ne?

Černého poctivý mravní zápal, s nímž bojuje proti přepalování cédéček, je podobný, jako jeho politická rétorika. Černý je symbolem boje proti novinářům (patřím k nim), kteří vstoupili na svou profesionální dráhu za pozdní normalizace. Známkuje je z etiky, označuje je za bezzásadové kariéristy. Jako by bylo zločinem narodit se po roce 1960. Černý ale zapomíná jedním slovem připomenout, že jeho generace vstupovala do médií v 50.letech, která jistě nebyla o nic demokratičtější a svobodomilovnější, než ta osmdesátá. Spíše naopak. A že se i Černý mohl – stejně nespravedlivě třebas – jevit mnoha odsunutým a zakázaným autorům z poúnorových čistek jevit jako bezzásadový kariérista, který roste na jejich umlčení.

Je to jako s tím kopírováním. Jen jiná doba přináší jiné technologie. Podstata je tatáž. Proto by mravokárci měli vypnout paměťový selektor, které je samé milosrdně vyviňuje z dějin, dává jim svatozář a právo soudit druhé.

reklama
2784 čtenářů | 9 komentářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
Komentáře


Re: Nemůžu Karla Gotta ani cejtit, to radši začnu krást
(Dr.Str., 7.12.2005 11:53:01)
Odpovědět
A co jako? Víte vy, kolik já platím na podporu umělců?

Denně kopíruji a tisknu. Jde v drtivé většině o mou tvorbu. A jsem nucen platit z každé kopie mých věcí procenta na podporu "umělců". S cd je to to samé. Z každého cd se platí speciální daň pro umělce. možná by se našlo ještě několik kanálů, ze kterých se sponzorují.

A co z toho mají ti, kteří trénují doma v garáži a hrají na zábavách pro radost a za pivo zdarma?

Nic.

Ať se někteří zamyslí nad tím, proč Karel Havlíček Borovský nebyl miliardář (neměl finančního patrona). Proč byl Beethoven ve své době miliardář (měl finančního patrona). Je to jednoduché. Umění není věc, na které se dá vydělávat. Umění se nedělá proto, aby člověka živilo, ale proto, že ho to baví. Pokud je člověk naplněn tím, že ze sebe uvolní na papír svůj názor a pocity, pak se stává umělcem.

Teď si konkrétně nevzpomínám na jména, ale dám vám příklad.
Ve Francii byl spisovatel, docela slavný. A ten dostal jednoho dne mnohastránkovou stať s doprovodným dopisem. Autor se ptal, jestli je spisovatelem. Jestli je na to dost dobrý.
Ten dotyčný mu řekl toto:
"Milý pane, nemohu Vám odpovědět, jestli jste spisovatel podle napsané knihy. Když se probudíte a musíte psát a další den znova a znova, tehdy jste spisovatel."

Umělci by nemělo dělat radost to, že z tvorby dostává peníze, ale to, že se tvorba dostává mezi lidi a že lidi ji mají rádi. V momentě, kdy to onen člověk dělá pro peníze, stává se výrobcem. Tím pádem už se nemůže ohánět uměleckým statusem. Má si svá díla patentovat. To je jediná věc, která by měla výrobce chránit.
Re: Nemůžu Karla Gotta ani cejtit, to radši začnu krást
(V.Neckář jewnior, 7.12.2005 15:38:05)
Odpovědět
Tahle diskuse mi připadá trochu out. Vono se ještě vypaluje? Já měl za to že dnes všichni stahajou jak diví přes DC ++ nebo Strong.
Re: Nemůžu Karla Gotta ani cejtit, to radši začnu krást
(Petr.Pavel, 7.12.2005 18:34:44)
Odpovědět
Jen malá technická poznámka: Před dvaceti lety (tedy na přelomu r. 85/86) již byly klasické kotoučové pásky zcela vytlačeny mag. kazetami. O pár let později už začala některá rádia vysílat z kompaktních disků. Počátkem 90. tých let byla již CD běžné médium. Pamatuji si to přesně, protože 80. léta byla snad nejplodnější léta v pop music. Ostatně hity jako The final Countdown od skupiny EUROPE nebo Live is Life od skupiny OPUS a další desítky písní z těch let jsou hity i dnes a byl jsem překvapen, že je zná i dnešní mládež a na diskotékách se stále hrají - už 20 let - neuvěřitelné. Něco na těch písních muselo být výjimečného. Nám v té době 80. let, kdy jsem byl náctiletý, kdyby na diskotéce pustil dýdžej píseň o generaci starší, tedy ze 60. tých let, tak bychom praskli smíchy. A opačně, jsem zvědav, která ze současných písní se bude hrát za dvacet let.
Ze 70. tých let a 90. let už je to slabší. Pokud vím, tak jediné, co se občas ještě objeví, je ABBA a BoneyM. V 90. letech už v popmusic a disco hudbě začal panovat guláš stovek skupin a skupineček a tato džungle průměrných pokračuje do současnosti.
Re: Nemůžu Karla Gotta ani cejtit, to radši začnu krást
(LOBO, 9.12.2005 23:01:20)
Odpovědět
Pan Cerny ma mozna k CDeckum (a deskam) trochu jiny vztah. Z titulu kritika jich ma doma stohy a pochybuji, ze si koupil byt jedno procento z nich. Pamatuji si, ze na jedne antidiskotece nabizel odprodej singlu za pausal pri odberu vetsiho mnozstvi. Jenze pro normalniho kluka ma petikilo za CD trochu jinou cenu. V levnejch knihach jsem si koupil skoro vsechny CDcka ceskyho undergroundu za 49 kc za kus. (Proc tam jsou tak levny, ze by to byla tak spatna muzika?) A maj tam i sqely DVDcka. Treba Sedmou pecet od Bergmana za 99Kc. :-)
Re: Nemůžu Karla Gotta ani cejtit, to radši začnu krást
(zkf, 17.1.2007 9:47:01)
Odpovědět
Celý článek velmi výrazně kulhá, protože je založen na předpokladu, že: „Běžný teenager si zpravidla přepálí cédéčko pro vlastní potřebu.“ Pokud by snad náhodou byl tento předpoklad správný, tak nezbývá než zmíněné věkové skupině lidí doporučit, aby začali krást pro vlastní potřebu snowboardy, rohlíky a cokoli jiného, protože pro ně autor bude moci sepsat stejně vyvedený článek. Zbyněk
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Reklama