Vyhrají-li Paroubek a spol. volby, pořádně utáhnou opasky!
Vyhraje-li Paroubek a spol. volby, pořádně utáhne opasky!
Člověk je od přírody tvor chybující a leckdy přímo neomluvitelně, neb opakovaně. Možná to znáte také. Bujarý večírek, vodopády šňapsu i hromady jídla. Kdo by myslel na zítřek? Pijme a jezme, dokud je co. Ale ouha! Vystřízlivění bývá více než spletité. Hosté jsou fuč, lednice vyjedená, bolavá hlava se točí jako závod a třes rukou by mohla závidět i virgule v rukou média.
Jelikož nám zatím nevládnou roboti, je každá vláda pouhopouhým souhrnem takto chybujících človíčků. Kupit se mohou nejen omyly, ale i jejich závažnost a tedy též doba vystřízlivění.
Vstup do Unie odstartoval „mejdan“
Jeden velký – „ekonomický“ – večírek prožívá celá Česká republika. Prvého máje loňského roku jej odstartovaly ohňostroje a bouchající šampáňa na náměstích. Vstup do Evropské unie znamenal mnohé. Zahraniční investoři, například, zbavili ve svých očích Českou republiku tzv. rizikové prémie, kterou do té doby při rozjíždění svých aktivit na našem území přičítali. Právě přímí investoři jsou těmi hosty, kteří na večírek stále ještě nosí dobré jídlo i pití. Staví tu nové fabriky, zaměstnávají nové lidi, přidávají nová procenta k HDP.
Co dělá hostitel? Česká vláda předvádí čísla o růstu mezd, vzestupu průmyslu i celé ekonomiky. Ano, večírek se rozproudil věru zdařile. Jak už to tak bývá, zítřek v mejdanové euforii málokdo řeší. České hospodářství roste svižným tempem, proč by nemohlo stoupat i nadále? Jenže…
Večírek lze pojmout buď jako relax, při němž sbíráme síly do budoucna, nebo jako pitku, která vyústí v nepříjemnou kocovinu. Navzdory hezkým makrodatům se nedaří ničit letité škůdce českého hospodářství, tedy hlavně rozpočtové schodky a poměrně vysokou nezaměstnanost. Je-li rozpočet schodkový v čase večírku, jaký bude, až oslava skončí? Přispěje nelehký proces vystřízlivění k poklesu nezaměstnanosti? Stěží. Spíše naopak.
Mejdan se však chýlí ke konci. A nejen v České republice, nýbrž v celém středoevropském regionu. Další potenciální investorské hosty před pár dny vylekal třeba článek v prestižním ekonomickém časopise Barron’s. Podle něj jsou země střední Evropy v „prekérní situaci“, neboť navzdory aktuálním hospodářským úspěchům ční v povzdálí nebezpečná skaliska prohlubujících se deficitů, které mohou řádně zamávat s lokálními měnami. To, že jsou investoři již poněkud ostražitější, potvrzují čísla: investiční dynamika v Česku se posledních měsících citelně snižuje.
Blížící se volby proměňují poklidný večírek v tuhou pitku ještě znatelněji. Státní pokladna v mínusu, ale též třeba nepružný pracovní trh už vedly Evropskou komisi i ekonomy České národní banky, k upozorněním adresovaným Strakově akademii: česká vláda dělá pro přijetí eura máloco, půjde-li to takto dál, s euroměnou v roce 2010 nechť se Česko rozloučí.
Reformy jsou teprve před námi
Sečteno, podtrženo, česká ekonomika nedokázala zužitkovat potenciál, jenž vznikl v souvislosti s naším vstupem do Evropské unie. Ekonomika sice roste rychle, ale mohla růst rychleji. To samé platí pro reálné mzdy. Naopak, nezaměstnanost a deficity měly být nižší, ale nejsou.
Česká ekonomika se pouze veze na vlně, již spustilo dění kolem našeho vstupu do EU. Paradoxem je, že tento setrvačný pohyb vydává naše vláda za svůj úspěch, což jí dovoluje otálet s reformami důchodů, zdravotnictví i sociální politiky, a přitom ještě vyhlížet vítězství v nadcházejících volbách.
Ať už červové volby vyhraje kdokoliv, povečírkovému úklidu se nevyhne. Aktuální růst byl, a ještě stále je, jen koláčem bez práce. Příští růsty již budou muset být vykoupené důslednými reformami, deregulací trhu s byty, zpružněním pracovního trhu či omezením sociálních transferů. Prostě, každá sranda něco stojí. Ale kdo by to před volbami připomínal, že?
(psáno pro deník Metro, titulek redakce)