Tragický konec Bořka Šípka a Michaela Kocába: Končí jako patolízalští uličníci
Aktivisté Pravdy a Lásky Michael Kocáb a Bořek Šípek trpí zřejmě jakousi chorobnou představou, že dokud nebude nad Hradem vlát evropská vlajka, je s naší zemí něco v nepořádku (proč jim ale stejně tak nevadí, že nad Hradem nevlaje vlajka NATO či OSN, přestože jsme členy i těchto organizací?).
Nevím, zda mají potřebu modrý prapor s dvanácti hvězdami rozvěšovat i na jiných místech, zda ho mají pověšený doma v bytě či zda zasněně hledí na stoupající eurozástavu, když ji vztyčují na své chalupě, nicméně absence vlajky EU nad sídlem hlavy státu jim zřejmě nedává spát. Jejich minulý pokus („po dobrém“), kdy přišli vlajku oficiálně předat a poprosit o její vyvěšení, se přirozeně nesetkal s pochopením pana prezidenta a kromě zpráviček v novinách bylo brzy po všem. Ale alespoň se vyhaslé hvězdy trochu poohřály na mediálním výsluní. Tak proč si to nezopakovat? A aby to bylo trochu dramatičtější, zkusíme to „po zlém“ - nikoho se ptát nebudeme a vlajku rovnou vyvěsíme sami.
Jak si usmysleli, tak učinili. V doprovodu spřízněného novináře (jak jinak by se mohli v médiích objevit fotografie s oběma dobrodruhy, jak se - třímajíce v rukou onen modrý hadr - usmívají do objektivu fotoaparátu?) se pokusili na hradním nádvoří na jeden z mohutných stožárů vlajku připevnit. Službu konající vojáci z hradní stráže však zareagovali pohotově - pan prezident si nic takového nepřeje, s „umělci“ se vypořádali rázně.
Že se jim to podaří, tomu Kocáb s Šípkem snad sami ani věřit nemohli, ale za další zprávičku do novin, i s fotografií, to stojí, že, ehm? Najde se někdo, kdo těmto pánům konečně řekne, jak je jejich počínání trapné? Jak je ubohé a směšné? Člověk neví, zda se tomu má zasmát či je spíše politovat. Dejte již, prosím, panu Kocábovi a Šípkovi nějaký čas ve veřejnoprávním médiu, aby se trochu předvedli, zviditelnili, aby byl pocit jejich důležitosti uspokojen a nemuseli se pozornosti domáhat pomocí tak pochybných exhibicí. Zvláště na tak význačný den, jako je svátek 17. listopadu, a na tak výsostném území - národním symbolu, jakým je sídlo českých králů a sídlo českého prezidenta.
Normálně uvažující člověk, hrdý na svoji zemi, nemůže mít pro výstřelky pánů Kocábů a Šípků pochopení. Normálně uvažující člověk by takové počínání odsoudil jako nedůstojné. Ne tak další, nejdůležitější, představitel Pravdy a Lásky, exprezident Václav Havel. Ten se jich naopak zastal a přidal se, že na svých cestách po Evropě vidí vlajku EU všude (což ale není pravda, existuje hned několik zemí, nad jejichž vládním sídlem nevlaje), jen u nás prý chybí. Proto se vlastně pánové nedopustili provokace, ale naopak udělali dobrý skutek, protože chtěli pomoci Správě pražského hradu - udělat za ní to, co sama nedělá.
Výtečná tečka za celým nepodařeným vtipem. Jak vystřižené z nějaké absurdní Havlovy hry. Ale co jiného také čekat od člověka, který pár dní před oslavami 17. listopadu společně s dalšími „disidenty“ zveřejní petici proti zpřístupnění svazků StB? Z Pravdy a Lásky nám pomalu začíná mizet to první. A zůstává již jen ta Láska. Láska k čemu? Soudě podle nechutných tahanic s vlajkou, zřejmě k EU. A asi ne láska, ale spíše Patolízalství...