Poradí si Paroubek s „ježkem v eurokleci“?
Neměl bych se přiznávat bez boje, ale přesto… Jako malý capart jsem párkrát s vrstevníky neodolal té zábavě položit na okresní silnici do jedné lajny připínáčky a zpoza křovisek s napětím dychtit po lamentacích nebohých cyklistů. Nevěřili byste, že obyčejná euromince může být pro těžkotonážní buldozer stejnou pohromou jako kdysi připínáčky pro bicykly…
Představme si na chvíli, že červnové volby nepřinesou žádnou rošádu na postu premiéra. Jiří „buldozer“ Paroubek tak bude muset rozuzlit hlavolam, proti němuž je i „ježek v kleci“ rébusem pro malé caparty: Buď sociální jistoty, nebo euro.
Dnes se premiér dušuje, že již v roce 2010 – na konci příštího volebního období – budeme platit eurem. Ekonomové i Česká národní banka se unisono shodují: Vláda pro to téměř nic nedělá. Varovný prst zdvihla i Evropská komise: Z osmatřiceti podmínek nutných pro přijetí euroměny splnilo Česko jedinou – stanovilo předpokládané datum přijetí měny. Může nás těšit, že takoví Poláci se nezmohli ani na to. Na druhou stranu, Slováci již mají u dvaadvaceti kolonek fajfku s nápisem „Splněno“… V čem je tedy u nás problém?
Státní hospodaření je stále schodkové. Sice méně, než se předpokládalo, ale to pouze kvůli neočekávaně rostoucí ekonomice. A také kvůli rostoucím daním. Výdajová stránka rozpočtu by však s přehledem zastínila i Otesánka. Vláda totiž v sociálních transferech zásadně neškrtá.
Experti kroutí hlavou i nad dalším nešvarem, který nás oddaluje od evropské měny – nefunkčním trhem práce. Ten není ani zdaleka tak pružný, jak by měl. Příčiny? Hlavně přehnaně štědré podpory v nezaměstnanosti a též zchřadlý trh s byty. I když si nezaměstnaný nakrásně najde novou práci – jenže mnohem dále než jen „za humny“ –, je pro něj velice obtížné se přestěhovat. V novém působišti by totiž často musel platit tržní nájemné, jež je z důvodu nedostatečné deregulace závratně vysoké.
Zvlášť v tom případě, že naši sousedé budou v přijetí jednotné měny hbitější, může budoucí vládní garnitura počítat s pořádným debaklem. A také s odchodem zahraničních investorů. Obyčejná euromince tak zneprovozní nejen jeden buldozer, ale rovnou celou Českou republiku.
Co s tím? Nechce-li Paroubek, aby jej po případných vyhraných volbách euro vychýlilo z dráhy, bude chtě nechtě muset hned zkraje nového funkčního údobí zavést politiku utahování opasků. Bez omezení sociálních výdajů, bez závanu tržních poměrů na trh s byty a potažmo s prací se totiž schodků nezbavíme a na euro nedosáhneme.
Pragmatická politika káže: Rozhazuj a slibuj před volbami, po nich sliby „retušuj“ a zavírej kohoutky. A Jiří Paroubek je pragmatik. Volební cykly mají u něj ještě výsostnější postavení než cykly hospodářské.
Podnikatelé uzavírání kohoutků zřejmě uvítají – alespoň z dlouhodobého hlediska. A nejen kvůli euru. Ale co skalní voliči Paroubkova týmu, kteří opět uvěří slibům o pečených holubech grátis? Přikloní se po prozření ke komunistům?
Psáno pro týdeník Profit.