Zprzníme Švédky, vypálíme školy, zbijeme invalidy do krve!
Poradce českého premiéra Jiří Havel se k násilnostem ve Francii vyjádřil takto: „Nikdo z nás si nedovede představit něco podobného v Norsku, Švédsku nebo Finsku. Společenský model těchto zemí totiž něco podobného vylučuje. Nejde o žádný zázrak. Jen o trpělivou sociální práci a vysokou výkonnost vzdělávacího systému.“ Pokud si pan poradce nedovede představit sociální nepokoje ve Skandinávii, dává tím pouze najevo hloubku své neznalosti. Realita potvrzuje, že sociální stát nefunguje nikde na světě. Ani ve Švédsku.
Je pravda, že neintegrovaní přistěhovalci ve Švédsku málokdy zapalují automobily. Jejich specialitou jsou školy. Pouze v samotném roce 2002 zapálili násilníci 139 škol. Kompletní statistiky za novější období chybí, protože Švédsko se touto novodobou severskou sportovní disciplínou příliš nechlubí. Jen 31. května 2004 mládež v Malmö zapálila hned tři školy za jedinou noc, uvedl deník Aftonbladet. Na internetu lze najít záběry místní televize, které spíše připomínají pásmo Gazy, Bosnu nebo Čečensko než vyspělý sociální stát.
Čtvrť Rosengård v Malmö je ekvivalentem nejhorších francouzských předměstí. Björn Vinberg z hasičského sboru v Malmö uvádí, že je únavné a potupné hasit požáry znovu a znovu ve stejných čtvrtích, zatímco tamní školní mládež se hasičům jen směje a při nejbližší příležitosti založí nový požár. O mnoho lepší není stockholmské předměstí Husby. Tamní mládež jednou přepadla a oloupila celou školní třídu, která šla na tamní plavecký stadión. Mladí lupiči přitom pokřikovali na švédské školáky nadávky jako „svennejävlar“ (švédské svině).
Násilníci mají školství ve velké oblibě. Ve stockholmské čtvrti Hjulsta přepadli mladíci ozbrojení železnými tyčemi školu. Několik školáků zranili. Ani učitelé ani žáci neměli odvahu svědčit před policií. V období 2000-2003 počet oficiálně registrovaných případů výhrůžek svědkům vzrostl čtyřnásobně. Ve Švédsku by se také stěží mohlo stát, aby policie zahnala delikventy do transformátoru. Švédská policie nemívá ve zvyku někoho honit.
V roce 1991 ve Švédsku existovala jen tři uzavřená přistěhovalecká ghetta. V roce 2005 jejich počet vzrostl na 136. (Ve Francii se počet „zones de non-droit“ – doslova oblastí bez práva – odhaduje na 800. V přepočtu na množství obyvatel tedy Švédsko příliš nezaostává.) Do mnohých z těchto rizikových čtvrtí nevedou linky městské hromadné dopravy, protože místní výrostci po nich házejí dlažebními kostkami. Terčem kamenů se stávají i policejní, hasičské a sanitní vozy. Stockholmské úřady například zrušily autobusovou dopravu do čtvrti Tensta a vlaky do Nynäshamnu. O podobných opatřeních uvažuje i podnik městské dopravy v Uppsale.
Vzhledem k vysoké úrovni násilné kriminality a pasivitě státní policie jsou velmi ziskovým odvětvím bezpečnostní služby. Nabídka těchto služeb nestačí poptávce. Tak se nedávno stalo, že polovina bankomatů byla prázdná, protože kapacity bezpečnostních služeb prostě nestačily doprovázet převozy hotovosti. Švédsko drží rekord v počtu přepadení transportů peněz na počet obyvatel. Akcie bezpečnostní služby Securitas patří na stockholmské burze mezi nejobchodovanější cenné papíry.
Počet případů znásilnění v Malmö je 5-6 krát vyšší než v nedaleké Kodani. Rozdíl: v Malmö žije mnohem více přistěhovalců. Velká část švédské veřejnosti však problémy s rostoucím násilím na ulicích nevnímá příliš ostře. Vládne totiž téměř dokonalá segregace. Kdo bydlí v dobré čtvrti, nemusí přistěhovalce potkat, jak je rok dlouhý, pokud nechce. Málokdo chce.
Švédští politikové jsou pak od reality odloučeni dokonale. Deník Expressen přinesl ironickou reportáž z prvomájových oslav v Malmö. Premiér Göran Persson chválil z tribuny úspěšné budování vyspělé socialistické společnosti, zatímco opodál skupina násilníků zbila do krve invalidu. „Neexistuje větší svoboda než bezpečnost,“ deklamoval premiér po doznění Internacionály. A zatímco Persson sliboval zlepšení zubařské péče pro mládež, policie a hasiči vyhlásili poplach kvůli požáru školy v nedalekém Örtagårdu. Vzápětí po projevu premiér nasedl do pancéřovaného volva a vyrazil nejkratší cestou k letišti, aby neztrácel čas nutný pro práci ve prospěch blaha všeho lidu.
Pan Jiří Havel je možná hodný člověk, ale evidentně příliš naivní a důvěřivý. Jakožto poradce premiéra by měl méně věřit pohádkám a zlepšit práci s fakty.
www.eurabia.cz
(redakční titulek)