Vojákovi, co mi nabízel sex, jsem řekl, že má malý péro. Proto mě zlynčovali
Určitě jste o něm slyšeli. Ten psycholog, co na Hradě znásilňoval vojáky. Miloš Topolovský nyní – poté, co jej soudy zprostily všech obvinění – razí do boje proti českým zamindrákovaným pisálkům, kteří jej bez důkazů označili za „úchylnou zrůdu, jež potřebuje léčení“, a zničili mu tak část života i kariéru. Po zproštění obvinění už se ti novináři patrně nechichotají tak jako dříve. Přejde novinářské zrůdy typu Gazdíka, Potůčka, Sobotkové či Kadeřávkové humor dočista? Třeba poté, co budou odsouzeni(y)? Pak bychom mohli říci, že „Dobro vítězí“. Přečtěte si zamyšlení pana Topolovského o homosexuálech, médiích, Vladkovi i o pokrytectví…
Začnu myšlenkou. Proč už konečně někdo nezaloží českou obdobu Pulitzerovy ceny pro nejlepšího novináře roku? To by určitě pomohlo ke zvýšení prestiže žurnalistiky (mohl by jej např. vybírat Syndikát novinářů ČR, nebo by hlasovali novináři samotní), a kdyby k tomu byl finanční bonus – třeba jeden milion korun, tak by se tím novinář stal opravdu nezávislým. Já bych jim tu cenu osobně každoročně rád předával… i kdyby se nazývala „Kachna roku.“
V čem považuji moji kauzu za mediálně „výjimečnou“ snad za celých 15 let české „svobodné“ žurnalistiky? Není to jenom tím, že kauza trvala tři roky – deset soudních stání, ale že jsem nakonec byl zproštěn všech obvinění a nerespektováním presumpce neviny vznikla největší blamáž a pochybení české žurnalistiky.
To je ta investigativní žurnalistika? Za tři roky o mně vyšlo více článků než o nějakém vrahovi nebo pedofilovi. Jenom na internetu je po zadání „Miloš Topolovský“ k nalezení snad padesát odkazů na všechny články, co vyšly. Vzniklo tady mediální klišé a hysterie, že chudáček vojáček přišel za psychologem a tam ho, nešťastníka, ožrali a znásilnili.
Novináři mají právo vyjádřit svůj názor, mají právo i na to, aby na základě tohoto názoru postavili svoji reportáž. Na co však nemají právo, je vynášet rozsudky a trestat. Kde je pak hranice mezi reportáži a lynčem? Komu prospělo moje jméno a fotografie v novinách už rok před soudem? Jak to prospělo společnosti? Nijak. Jak to prospělo Hradní stráži? Asi tím, že rok po této aféře devět vojáků nafotilo akty pro internetové gay stránky.
Ke každému opravdovému lynči prostě patří i cejch a k tomu novináři potřebují jméno a tvář. Další – co mohlo být a ve skutečnosti nebylo – už si v mém případě sami vyfabulovali ve svých článcích, úvahách a komentářích. I když pro veřejnost by byli určitě zajímavější fotky oněch devíti mladíků – spolu se mnou by mohli obíhat televizní estrády jako Superstar nebo účastníci reality show.
1. Kauza „Psycholog Hradní stráže“ byla od začátku mimořádně mediálně sledovaná
- z důvodu – Hradní stráž
- gay v armádě, i když podle Zákona o vojácích z povolání není homosexualita jako taková překážkou k služebnímu poměru vojáka – ve služebním poměru je zakázána jakákoliv diskriminace vojáků z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství… a paradoxně celá aféra nevznikla, protože bych někoho obtěžoval, ale jelikož jsem odmítnul vojáka, který se mi nabízel (řekl jsem mu, že má malý péro – no jo, mužská ješitnost) …až pak jim hrozil trest za konzumaci alkoholu v kasárnách.
- obvinění ze znásilnění (už samotný pojem „znásilnění“ vyvolává nepříjemné asociace, i když to pak média upřesnila na „orální znásilnění“
- obvinění ze znásilnění ne jednoho, ale pomalu všech na Hradě
2. Zatím se nestalo (nebo já si ta alespoň nevybavuji), že by někoho, kdo byl ve vazbě a šel k soudu s tím co já, nakonec zprostili obžaloby, tj. obvinění z devíti trestních skutků… v podobě jak to ještě média prezentovala veřejnosti. Už tam jenom chybělo obvinění, že jsem zapálil Národní divadlo a vyhodil Jana Masaryka z okna.
3. V podstatě nikdo nečekal, že to tak dopadne, že mě uznají nevinným – ani vyšetřovatel, ani státní zástupce, ani média. Také proto žurnalisté psali to, co psali – žádná presumpce. Toho zavřou, tak mu to může být stejně jedno…
4. První šok pro média byla podmínka po prvním soudním verdiktu…
5. Další šok, který už více méně z vývoje situace vyplýval, bylo zproštění.
6. Média nevěděla, jak na to reagovat – to tady ještě nebylo, největší zlosyn v jejich článcích je najednou čistý jako lilie.
7. Tak na to raději nereagovali vůbec – jako TV Nova a Týden, média, která kauzu v podstatě začala. To mají tato dvě média společné – odstartovala to, ale pak se nevyjádřila k závěru, k zproštění – jejich představitelé to přešli mlčením. Ostatní, kteří to komentovali v bulvárním duchu jako Blesk, MF Dnes, Večerník - Šíp, alespoň přinesli informaci o zproštění, ale s podtextem „ano, byl zproštěn, ale je to stejně svině“.
BLESK je z tohoto pohledu unikátní v tom, že když porovnáte jejich články od prvního „Zrůda zneužila deset vojáků“ až po poslední „Co všechno se u nás může stát“, je to námět pro Švandrlíka. A také se celé kauze nevěnoval jeden novinář, ale psali o tom snad čtyři. Článek v Blesku z 22. 3. 2002 (rok před soudem) pod titulkem „Zrůda zneužila deset vojáků“, konstatuje: „Ironií osudu je, že zvrhlý psycholog měl jako obor činnosti, kromě klinické psychologie také psychiatrii – sexuologii.“ Takové vzdělání jsem nikdy neměl – já mám jenom státnice z vojenské psychologie a vojenské pedagogiky a ironií osudu je, že Blesk je nejčtenější deník. To už klidně mohli v Blesku ze mě udělat ornitologa nebo experta na etiopské kuchyňské nádobí nebo tomu dát titulek „Ptákolapka kundovrčná“. Novinářka Sobotková pak ten svůj poslední článek pojala jako nějakou „omluvu“ Blesku. Tak budiž… je to bulvár …mají v popisu práce psát o skandálech a sexu v rámci marketingu. Ale také musí dodržovat zákony na ochranu osobnosti.
LIDOVÉ NOVINY si zachovávaly odstup a v podstatě jenom přinášely informace ČTK bez komentáře, čekaly jak to dopadne. Až když pak probíhaly soudy, tak se tomu věnoval Martin Zeman a opatrně připravoval veřejnost na to, že se to zvrtne a že všechno bylo jinak… Po zproštění jedině Lidové noviny přinesli „plusovou charakteristiku“ mé osoby.
MF DNES snad přinesla nejvíc článků od redaktora Gazdíka – bývalého vojáka z povolání, který jako novinář na volné noze vystupoval coby odborník na armádu, hlavně její kritik a znalec všeho špatného, co se v armádě odehrává. Jeden z jeho článků, rok před soudem, pod titulkem „Psycholog hradní stráže zneužil šest vojáků“ byl na žalobu, ale prošvihl jsem termín na podání trestního oznámení. To už můžou klidně v MF DNES psát, že „Žížala ušlapala pět turistů“ a „Šílená veverka zmlátila důchodce“. Když jsem byl zproštěn, tak o tom už v MF DNES napsal článek někdo jiný v duchu „je vinný – jenom mu to neprokázali…“
PRÁVO tím, že obhospodařuje i zpravodajství internetového Seznamu, se kauze věnovalo dlouhodobě, ale co můžete čekat od redaktorky Kadeřávkové, která penis viděla leda tak v odborné knize o pohlavních orgánech…
TÝDEN, který já osobně považují za nejlepší periodikum v ČR, píše v článku – jako první, 2. 4. 2002, o „gauči“ a o tom, co je – vojáky – vzbudilo? „Opilé vojáky měly rychle probrat vousy pana kapitána, něco je šimralo na přirození.“ Nikdy jsem nenosil vousy a nevím, co koho šimralo, paní redaktorko…
K REFLEXU jsem se už vyjadřoval. Při této příležitosti je jenom zajímavý fakt, že Reflex a Blesk patří stejnému majiteli – Ringier ČR a.s., takže samozřejmě sídlí na stejné adrese v bývalém Holešovickém pivovaru. Takže když se pan Potůček zapomněl kriticky zmínit ve svém článku o „kolezích“ z Blesku, tak to bylo určitě proto, že jim to řekl z očí do očí ve společné kantýně, nebo když čekali na výplatu před stejnou pokladnou. I když z obchodního hlediska je to geniální tah – vydávat „nejlepší“ bulvár a seriózní Reflex. Abychom jim nekřivdili – Týden a AHA jsou na tom stejně.
Co mě překvapilo, tak to byla ČESKÁ TELEVIZE v podání seriózní Marcely Augustové s tím jejich znaleckým posudkem. To opravdu bilo do očí, jak si to neuvědomují, že porušují lékařské tajemství. Byl zproštěn, ale hned na to – „je to homosexuál a alkoholik“. Ještě, že tam mají mluvčího Krafla… (i když to o mně stejně věděla celá republika, ale neměli tam říct, že je to „podle znaleckých posudků“).
1. Jednalo se o dva citlivé problémy –
a) Homosexualita, potažmo homosexualita v armádě v nějaké „násilné podobě“.
b) Hradní stráž a její vazba na prezidenta.
Jde o to, že v podstatě prezident – prostřednictvím své vojenské kanceláře – řídí Hradní stráž a víceméně za ní odpovídá. V době vzniku aféry, v roce 2002, byl prezidentem Václav Havel, takže v pozadí se hledala nějaká politická snaha „očernit“ Havla prostřednictvím bordelu, jaký má v Hradní stráži. Pak ještě to jeho srdíčko, co tam na Hradčanech svítilo každý večer, a skoro každý už si dělal „prdel“, že je to „Hradní gay klub“, nebo že nás přejmenuje na „HOMO stráž“…
Zprošťující rozsudek už přišel v době, kdy byl prezidentem Václav Klaus a Hradní stráži „velel“ on. Mezitím mu ale devět vojáků Hradní stráže nafotilo na internetu gay porno fotky v uniformách Hradní stráže. To musel být naštvaný…
2. Takže v těchto mantinelech se pohybovalo myšlení novinářů a já jsem byl jenom figurka na šachovnici.
3. A v zákulisí se hledal viník. Kdo za to může, že k něčemu takovému došlo. Ideální by bylo, kdybych se zastřelil, jak to za Rakouska udělal plukovník Redl po jeho „homo aféře“… To by si všichni oddechli.
4. Fakta – soud trval tři roky, celkem proběhlo deset soudních stání. Jako obhajoba – (obhájce byl ex offo ) jsme nevyhráli ani jeden soud – vždy se rozhodlo tak, jak navrhoval státní zástupce. Dokonce už i zproštění u toho posledního soudu navrhoval státní zástupce.
Jinak by bylo zajímavé porovnat tři jména:
- Opočenský
- Topolovský
- Kulínský
Je zajímavé, že jména všech tří sexmanů končí na -ský. Porovnáme-li přístup médií k těmto třem relativně podobným kauzám tak, „Opočenský sedí za lolitky“, „Kulínský má na krku 50 sboristek“ a já vojáky Hradní stráže. Já si myslím, že na mě toho hnoje naházeli nejvíc, i když jako jediný z nich jsem byl zproštěn.
Dnes, když Českou republiku zasáhla v médiích „teplá vlna“ a pomalu v každém filmu nebo seriálu musí být nějaký gay, se i kauza „Psycholog Hradní stráže“ jeví v trochu jiném světle.
Úvaha k fenoménu „Vladko“
Jsme svědky něčeho mimořádného, já nevím jestli si to veřejnost uvědomuje. Vladko se stal bez nějakého vlastního záměru „mluvčím“ všech gayů v tom, že neskrýval svoji homosexualitu. Ale… můžeme se dohadovat, nakolik to byla jeho svobodná volba, jestli v pozadí nestál mediální tah TV Prima na zvýšení sledovanosti, nebo jeho kalkul na výhru, atd. Můžeme o tom uvažovat ze všech stran, ale nic to nemění na výsledném efektu, že má podporu nejen holčiček za to, že si nechal ostříhat vlasy. Stal se symbolem.
O co tu vlastně běží?
Zarytý homofob by to shrnul, že je to jenom další projev křižáckého tažení gayů za homoerotizaci celé kultury, která začala v USA už v devadesátých letech filmy jako Philadelphia, Ptačí klec, Americká krása, Lepší už to nebude... A že v pozadí je prostě reakce trhu na to, že gayové jsou potenciálně movití zákazníci.
Nějaký katolický duchovní, který se každý den prochází v kostele v „dlouhých večerních“ a „hoří mu u toho kabelka“, by řekl, že je to mezinárodní homosexuální lobby, která usiluje o rozvrat tradiční rodiny a mladý ministranti místo k němu do kostela k němu utíkají do gay klubů.
Nějaký islámský terorista, který vyšel právě z hammámu, kde si to cvičně análně rozdal se sousedem a vrací se domů k manželce, by řekl, že je to další projev satanství západu.
V Číně by podobnou soutěž zavedli na dalších deseti programech, protože mají takový nadbytek mužů, že nevědí co s nimi.
A co v Čechách? Myslím, že doba, kdy ve venkovské hospodě řekne u stolu plného chlapů Pepa Jardovi „…nechlastej už to pivo, protože pivo pěnivý – ocas lenivý a mě bolí huba, než ti ho postavím…“, je ještě daleko.
Jinak představa, že se pan Zuna s panem Voříškem po skončení hlavního televizního zpravodajství na TV Nova loučí vzájemným polibkem, by asi nikomu nevadila. Byli by opět první…