Zdrcující! "Novinář Reflexu prokazatelně lže." Zničí tím homosexuály?
Českou republiku čeká další žaloba. Tentokrát ji chce soudně napadnout Miloš Topolovský, známý jako „Homosexuální zrůda u Hradní stráže.“ Tu nálepku mu bez jakýchkoliv důkazů přisoudila česká média, od Mladé Fronty přes Reflex po Blesk. Čeští novináři, jak vidno, dodržují principy presumpce viny… Nechutný to pozůstatek doby komunismu. Zveřejňujeme dopis, který pan Topolovský zasílá redakci Reflexu.
V Praze dne 11.11.2005
Mgr. Miloš Topolovský
U Kanálky 3
120 00 Praha 2
Vydavateli Ringier ČR, a.s.
Prostřednictvím
šéfredaktora
Petra Bílka
Redakce Reflex
Ringier ČR, a.s.
U Průhonu 13
170 00 Praha 7
Věc: Žádost o zveřejnění „Odpovědi“ k článku Doživotní úchyl, Ohlédnutí – Reflex 47/04, redaktora Jana Potůčka, v čísle Reflexu 45 ze dne 10.11.2005.
Využívám svého práva podle tzv. Tiskového zákona č. 46/2000 Sb. §10 odst.(1) a odst. (2) a žádám o zveřejnění tohoto textu:
Odpověď:
Plně si uvědomuji, že když se občan brání proti médiím, tak dosáhne jenom toho, že na sebe opět upozorní a znovu se začnou veřejně propírat negativní skutečnosti, které mu ubližují. Ve výsledném efektu spravedlnost způsobí více škody než prospěchu.
Redaktor Potůček píše: „Zajímavé je, že pan Topolovský proti titulku, který je zjevnou nadsázkou, neprotestoval už před rokem. Tedy v době, kdy vyšel. Asi se to před obnovením procesu nehodilo. Tomu se říká nevděk“
Redaktor Potůček, když se mnou udělal rozhovor, tak mi e-mailem poslal informativně celou podobu článku i s titulkem ještě před zveřejněním. Já jsem na to reagoval hned e-mailem, také ještě před zveřejněním, s upozorněním na nevhodnost titulku a se žádostí, že „se zřejmou nadsázkou“ tam nemůže dát titulek „Hradní gay klub“ nebo „Homo stráž“.
V této záležitosti ohledně nevhodnosti titulku telefonicky intervenoval u redaktora Potůčka také pan Hromada. Ale zřejmě už bylo pozdě a článek byl v tiskárně.
K jeho výroku „Asi se to před obnovením procesu nehodilo“ bych chtěl upozornit na skutečnost, kterou sám v původním článku uvádí, že „Soud obnovu procesu povolil 4. listopadu, týden po sepsání tohoto článku.“ Takže mi to určitě nemohlo nijak pomoci, dokonce tímto tvrzením jenom přiznává, že média můžou mít vliv na rozhodování soudu.
Takže ze strany pana Potůčka se jedná o prokazatelně lživé tvrzení.
K jeho větě „Tomu se říká nevděk“ Bych jenom dodal, že novinář nepíše na zakázku pro jednotlivce, ale je ve službách veřejnosti, aby přispíval k objektivnímu a nestrannému pohledu na jakoukoli záležitost, ke které se vyjadřuje.
K jeho větě „Miloš Topolovský se teď chystá zažalovat média“ bych jenom dodal, že chci žalovat Českou republiku u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku, protože Česká republika nemůže garantovat svým občanům právo na presumpci neviny v médiích, ani lidskou důstojnost.
Když média poruší Trestní řád a tím i Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod právě nerespektováním presumpce neviny, tak to není podle českých zákonů trestný čin. Nejdřív ale musí proběhnout soudy v České republice o výši náhrady škody, kterou budu uplatňovat na Ministerstvu spravedlnosti.
Přejděme k Potůčkově větě: „…v hromadném e-mailu, který ale jakoby náhodu nezaslal přímo autorovi článku.“ Pan Potůček opět nemluví pravdu, protože ten e-mail dostal a hlavně celý podtext byl v duchu, že titulek článku při informaci o mém zproštění ve formě „Úchyl byl zproštěn“ by se opravdu nehodil. Po mém zproštění a nabytí právní moci rozsudku 1.3.2005 jsem byl opět dva měsíce v psychiatrické léčebně, abych se z toho dostal a neměl jsem sílu reagovat v té době na skutečnost, že některá média zapomněla informovat o mém zproštění. Kdybych jsem se neozval sám, tak by to brala tak, že mi to nevadí. Mně to vadilo a vadí od začátku. Vadí mi, jak mě lidsky degradovali a zašlápla do bláta.
Faktem je, že kvůli strachu z tisku a médií je zamezeno daleko většímu množství zločinů a případu korupce či nemorálnosti, než prostřednictvím zákonů. Dalším faktem ale je, že bránit se proti médiím je těžké. A bojovat proti nim pak takřka nemožné, protože vždy budou mít poslední slovo.
Podle mého názoru zhnusení ze špíny, kterou všichni novináři na moji osobu vyprodukovali, jim brání v tom, aby se mi ospravedlnili. Na druhé straně se v očích veřejnosti zdiskreditovali ne jenom oni ale, také média, které to publikovala.
Mimo text „Odpovědi“ si dovoluji upozornit, že táto kauza by mohla přispět ke kultivaci celého českého mediálního prostředí.
V etických kodexech žurnalistiky se praví:
- Být uvážlivý při jmenování osob podezřelých z trestných činů před formálním vyslovením obvinění
- Uvědomit si, že soukromé osoby mají větší právo hlídat si informace o svém soukromí než osoby veřejně činné a ti, kteří usilují o moc, vliv nebo pozornost. Jedině prvořadý veřejný zájem může ospravedlnit narušené soukromí
- Jaký vztah má informace o soukromí dotčeného k veřejnému zájmu? Má veřejnost právo znát ji? Potřebuje ji k občanskému rozhodování?
- Co může zveřejnění informací ze soukromí dotčeným osobám způsobit?
- Jak bychom se cítili, kdybychom se stali předmětem stejného přístupu?
- Dokážeme před veřejností i před poškozeným plně ospravedlnit své rozhodnutí?
- Pokud se chyby dopustíme, opravíme ji co nejrychleji. Osoby, které nás na chyby upozorní, musí být pozorně vyslechnuty.
- Novinář musí nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály. Novinář je odpovědný svým čtenářům, posluchačům, divákům i sobě navzájem.
- Působit co nejmenší škody. Projevit soucit těm, kteří mohou být zpravodajstvím nepříjemně postiženi.
- Objasňovat a vysvětlovat zpravodajství a vybízet veřejnost k dialogu o chování novinářů. Povzbuzovat veřejnost, aby vyslovila své výhrady vůči sdělovacím prostředkům. Připustit chyby a ihned je napravit.
- Odhalovat nemorální přístupy novinářů a zpravodajských médií. Dodržovat stejně vysoké standardy, k jakým vybízejí ostatní.
Dále bych si dovolil upozornit na § 13 odst. 1 pís. a) … Aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné s rozsahem přiměřené napadanému sdělení. Jako formu sdělení považuji také fotografii, která byla otištěna a kterou bych doporučoval vyměnit za jinou – pan Tesař jich nafotil více, ať to můžu poslat mamince na Slovensko. Mně už dnes publicita nevadí – média mi už více ublížit nemůžou, jedině pomoct v boji za očištění mého jména.
Mojí advokáti mě pořád upozorňují, že titulek „Doživotní úchyl“ je žalovatelný jako pomluva a ohrožování cizích práv – i ten z 10.11.2005, zatím to ale nebudu řešit soudně.
Dále bych chtěl upozornit na právní názor: „Z hlediska požadavku přiměřenosti může být odpověď eventuálně i rozsahem širší než uveřejněné sdělení. Lze mít za to, že by v pochybnostech měla být dána přednost dotčené osobě, do jejíž osobnostních práv bylo zasaženo.“
S nadsázkou se Váš přístup může charakterizovat jako „pokračování v páchaní trestné činnosti.“ Myslím, že titulek: „Reflex pokračuje v páchaní trestné činnosti“ by Vám určitě vadil, i když je „zjevnou nadsázkou“.
S pozdravem
Miloš Topolovský