Hypermarkety jsou pro primitivy
Lamentace různých pseudointelektuálů nad „markety“ všech možných předpon je evergreenem už hezkou řádku let. Po pádu komunismu začali tito myslitelé bičovat svými postřehy konzum a vše, co k němu náleží. Ten konzum, jenž se zrodil z materialismu vštěpovaného v éře rudých hvězd, ale naplno uplatnivšího se až po zborcení železné opony. Super- a hypermarkety jsou nejhmatatelnějším projevem konzumu. A tedy i první obětí na ráně.
Jsme zajatci hypermarketů. Před markety všeho druhu nelze uniknout. Není kam. Zastara ostnaté dráty na hranicích, dnes nedozírná parkoviště před meganákupními centry. Fuj, zastavte to někdo, křičí mnozí pseudointelektuálové. Připomínat jim, že styl nakupování je v éře volného trhu dán zezdola, preferencemi jednotlivých spotřebitelů, zatímco nesmlouvaví četničtí střelci na komunistických hranicích byli v éře ekonomiky nedostatku dosazeni shora - právě proto, aby lidé za železnou oponou nevěděli, co vše si mohou dopřát konzumenti před ní -, je zřejmě házením hrachu na stěnu. Ale zkusme to.
Jeden z nejvýznačnějších myslitelů první poloviny 20. století, španělský intelektuál a zastánce liberalismu, José Ortega y Gasset tvrdí, že moderní člověk nezřídka trpí syndromem „rozmazleného dítěte“; je primitivem, který se vynořuje uprostřed civilizovaného světa. Tíhne k masovosti a průměrnosti. Tíhne k davům. V průběhu života zavrhuje myšlenku stát se výjimečným, stát se elitou.
Ortegovo dílo je vskutku nadčasové. I dnes mezi sebou rozeznáváme mračna primitivů. Odkroutí si svoji osmihodinovku kdesi v účtárně či za přepážkou a vrhají se do nákupních hal pro novější mobil, rychlejší počítač, čerstvější sýr a skvělejší fritovací hrnec. Ale hlavně levnější! Věda, lidský pokrok, nové objevy primitivy zajímají až tehdy, zjeví-li se jejich výsledky v regále hypermarketu. Netouží poznávat, objevovat, učit se. Touží po levném řízku k večeři a pivku u VyVolených. Ano, konzum. Laciný konzum bez nápadu a jedinečnosti.
Hypermarkety jsou plné šidítek: zboží, aby zde mohlo být prodáváno, musí být co nejlevnější. Často tedy také méně kvalitnější, poruchovější, zkaženější. Řetězce se chovají maximálně efektivně, lidé je přesto odměňují a nakupují zde za miliardy. Přirozeně, svobodně, nikdo je nenutí.
I elita, řečeno s Ortegou, má svá nákupní střediska. Často však jiná než primitivové. Tato, dá se říci konzumní elita požaduje nešizenou kvalitu, dokáže se pídit za zbožím, nikoliv masově do supermarketů, nýbrž za precizně vybraným. A vůbec to není otázka stavu konta!
Existují například lidé, a je jedno, zda bohatí či chudí, kteří konzumují výlučně biopotraviny. Ti by z klasického hypermarketu patrně vyjeli s prázdným vozíkem. Svobodně se proto rozhodli nevstupovat do bran chrámů konzumu, stali se renegáty lacině-konzumní společnosti. A přesto přežívají. Ne, oni jen nepřežívají, oni šťastně žijí. Akorát nejdou s davem, jsou elitou. Konzumní elitou.
V tom je ono „kouzlo“, které pseudointelektuálové nevidí, či nechtějí vidět. Hypermarkety jsou podle nich dosazeny nějakou vyšší tržní mocí, jež obyčejný lid kazí i ničí. Je to ale právě obyčejný lid, ortegovští primitivové, který je ve své honbě za laciným ochoten se třeba i servat jako zvíře. Je to však vždy volba toho konkrétního kupujícího: Plasmová televize o pět tisíc levnější? Jen musím přetrpět sedmihodinovou frontu a pár facek? To beru!
Konzumní primitivové se melou, konzumní elita se nemele a vybírá si podle svého, preferuje jiné hodnoty než láci. Takový je dnešní svět. Není to svět ostnatých drátů na hranicích. Tehdy byli primitivové i elita nesvobodní, dnes ne. Třeba i pseudointelektuálové si mohou vybrat, zda do hypermarketu, nebo do toho obchůdku na rohu. Chtěli-li si dříve vybrat, zda do Německa Východního, či Západního, tak snadné to zdaleka neměli. Nyní by na to zas neměli zapomínat.