Krutý šok! Co nestihl Heydrich, po tom teď baží socansko-komunistická většina!
Rudočervená většina sněmovny opět zabodovala. Smetla ze stolu návrh šéfa poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého na prodloužení takzvané restituční tečky. O co jde?
Několik desítek tisíc restitutentů, zhruba celá třetina, se zatím, téměř patnáct let po vydání příslušného zákona o půdě, marně domáhá návratu pozemků, které jim ukradli v padesátých letech komunisté v rámci kolektivizace zemědělství. Levice všech odstínů se již od počátku zemědělských restitucí brání tomu, aby byli okradení odškodněni.
Co se kvůli atentátu nepodařilo zrealizovat již kdysi Heydrichovi, Hitlerovu „správci“ protektorátu, to zrealizovali s využitím převzatých agentů gestapa Ďurišovi a Gottwaldovi pacholci. Oba totalitní režimy si dobře uvědomovaly, že hrdý nezávislý sedlák, je v Čechách největší překážkou k totálnímu ovládnutí společnosti. Stejně tak si to uvědomuje socialistická vláda, spolu s bolševickými pohrobky z KSČM.
Zákon o půdě i zákon transformaci družstev, které měly znovuzavést na českém venkově spravedlnost, byly často rozmělňovány a měněny v neprospěch těch, kterým měly pomoci. Bezesporu největším podvodem devadesátých let se staly právě transformovaná družstva. Bolševičtí předsedové z nich vyvedli všechen majetek a na ubohé restituenty nezbylo nic. Případně takové chuťovky jako kus silážní jámy, část cesty mezi poli, nepojízdná auta, rozflákaná mechanizace.
Advokátka, která celý postup tunelů, jež většina českých JZD zrealizovala, navrhla, je údajně po bouračce neschopná trestního řízení. Ze zlodějských předsedů neskončil před soudem ani jeden. Sicilští kmotři by jenom koukali.
Je rovněž otázkou, co stálo za pomalým postupem Pozemkového fondu: zda to byla jenom neschopnost a malý počet úředníků, spolu s velkým množstvím žádostí, a nebo záměr, co nejvíce vyřizování restitučních nároků zpomalovat, aby zbylo na jiné účely.
Je totiž jasné, že v peněžních náhradách nedostanou tolik, kolik by dostali v půdě. Pozitivním ekonomickým signálem je sice každý krok, který uzavře transformační období, nicméně z hlediska elementární spravedlnosti a slušnosti to v zemědělských restitucích příliš neplatí.
Podle ministra zemědělství, který zdůvodňoval, proč by restituční tečka měla být co nejdříve, se v případě vznesených nároků nejednalo ani tak o „poctivé restituenty“, ale o spekulanty. Pomiňme, že Zgarba používá stejný slovník, jaký používali vůči soukromým zemědělcům jeho soukmenovci v padesátých letech. Úsměvné spíše je, že pana ministra přepadla taková starostlivost o morální rozměr restitucí ve chvíli, kdy se provalilo, že přes Pozemkový fond přihrál svým kámošům pozemky v Uhřiněvsi.