Sobotkova ČSSD: Hysterie jako politický program
V divoké vřavě, kterou sociální demokraté svou nepokrytě nacionálně socialistickou plakátovou kampaní rozproudili kolem zákona o částečné restituci a postupné finanční odluce církve a církví od státu, samozřejmě nemá věcná, klidná a rozumná argumentace nejmenší naději. Socdemokraté poškozeni úplatkářskou aférou svého hejtmana Davida Ratha (chycen in flagranti se sedmi milióny v krabici) a z nedostatku volitelného programu před krajskými volbami – těžko slibovat natož prosazovat další výhody sociálního státu, zdaňování a rozdávání v ekonomické recesi - vsadili na české ahistorické nacionální protiřímské zaujetí. Nepochybně jejich manažeři uvažovali: jsme v recesi a církev chce peníze, vyčíslili si, že je 80 % populace proti (přestože 4, 5 milionů voličů, při sčítání lidu neuvedlo žádnou konfesi), a chamtivá ruka preláta s briliantovým prstenem, co přijímá 134 restitučních miliard, bude v převážně světském prostředí českých zemí bomba.
A výbuch hysterie při nejmenším mediální skutečně nastal. Ve veřejném prostoru zavládly zuřivé verbální emoce, osobní resentimenty, účelový historicismus i odpudivý pomlouvačný jazyk. Od převratu jsem neslyšel větší absurdity. Spisovatelka Lenka Procházková se obává rekatolizace a mluví o spolupráci církve s nacisty, nařkla církev z (potenciální) korupce, falšování katastrálních knih a podala na arcibiskupa Dominika Duku trestní oznámení. Jeden politolog omlouvá protináboženskou kampaň socdemokratů politickou nadsázkou „řecké lži“ minulých voleb. Pravice nesmyslným srovnáním našeho rostoucího deficitu s řeckým krachem minulé volby vyhrála. Nadsázka do politiky patří! To jistě: vzpomeňme si „na spálenou zemi“ nebo „mobilisaci proti hrozbě staronových pučistů,“ jenomže tu může každý brát s úsměvem. Tady šlo především o nenávistný útok na samou náboženskou víru (pokrytectví) a identitu věřících a nikoli o těch ubohých 59 miliard v hotovosti v průběhu dlouhých 30 let, které nezvyšují státní deficit, jak kdosi tvrdil. Jaké znevýhodnění restituentů, když už dávno většina hospodaří na svém? Bohuslav Sobotka, toho času lídr ČSSD, se obává tzv. prolomení Benešových konfiskačních dekretů, ačkoli to zákon výslovně vylučuje, a poukazuje na sníženou valorizaci důchodů a napadá církev (ve skutečnosti jde o církve), že si vůbec dovoluje žádat zpátky (svůj) majetek. Spor se táhne už dvě desetiletí a jednání s církvemi se jeho strana zúčastnila a mohla všechno dávno vyřešit. Korunu všemu ovšem jako obvykle nasadil místopředseda strany nevzdělaný Lubomír Zaorálek. Ten nesrovnává jen nesrovnatelné, ale do všeho zatáhl rovnou Husa, Bílou horu, šlechtu, Masaryka, „farskou“ slovenskou republiku a spolupráci s německými nacisty (konkordát).
Když se katolická církev s Ekumenickou radou a Federací židovských obcí proti demagogii nenávistné kampaně ozvala a totalitní slovník i plakáty s “neblahou reminiscencí na antisemitské a antiklerikální slogany třetí říše“ odsoudila, ozval se z vedení strany řev podle leninského hesla „ne vrah, ale zavražděný je vinen. Církev se obranou věřících prý plete do politiky a nárokuje si mocenskou pozici ve státě. Arcibiskup má „využít svého práva mlčet“ – na evangelíky a židy raději nikdo nekorektně neútočil.
Co na to říct? Že má Duka povinnost chránit křesťany před sprostou nenávistnou propagandou? Že je česká církev chudá a zdevastovaná pronásledováním? Že nejde o dar, jak implikuje plakát, ale o zruinovaný a podhodnocený majetek (směšné dvě promile restitucí), že byl výčet majetku odborně vypracován (VŠE) a má za cíl finanční odluku církve, že je restituce splatná v průběhu 30 let a státní příspěvek na financování bude postupně klesat k nule. Že v právním státě musí být nepopiratelný majetek chráněn, kompenzován, atd? Že je církev největší charitativní organizací v zemi? Že to katolická církev napadla nacistickou ideologii a to dokonce německy psanou encyklikou „Mit brennender Sorge,“ za jejíž rozšiřování v Říši se trestalo smrtí? Že desetitisíce kněží a řeholníku položilo za svou víru zvláště v Německu a Polsku život? Že statisíce židovských životů bylo křesťany a také Vatikánem zachráněno, včetně mého otce, který se ukrýval za války v hradeckém katolickém semináři?
V atmosféře rozbouřených zavilých vášní, je to však houby platné. A to je na celém dění to nejsmutnější. Taková léta po válce i po pádu železné opony a sociální demokracie stále ještě žije ve stínu totalitní minulosti. Účel prostředky nesvětí! Vedení sociálních demokratů otrávilo veřejný prostor a na internetových stránkách komentářů teď chrlí nadávky nenávistná klaka, anonymní spodina společnosti, která cítí příležitost byť jen verbální. Vývoj k civilizaci, byl duchy minula pozastaven.
Nepochopitelná je ta prastará strašlivá zášť proti křesťanům. Snad je dána jejich absurdní vírou, že je možné milovat, co není milováníhodné a odpouštět, co není odpuštěníhodné. Tohle jediné považuje hříšný duch světa za největší skandál.
Týždeň, 20. 8. 2012
Čtěte také:
Dědičkou KSČ není KSČM, ale Paroubkova ČSSD
ČSSD šíří strach, paniku a demagogii
Paroubek: Hraju si rád piškvorky, šachy nemám rád