Mladí "francouzští" muslimové nenávidí nejvíce ženy a Židy. Hned na třetím místě jsou Francouzi. Ať žije multikulturalismus!
Přetváření náboženské víry v politická hesla a ideologii nabývá v soudobých muslimských společnostech nezřídka až dramatických rozměrů.
Islamismus směřuje zpravidla od glorifikace minulosti k militantním akčním postojům, od boje za národní osvobození k odhodlanému úsilí ustavit nevybíravými prostředky islámský stát.
Politický islám neboli islamismus znamená organizované úsilí o mocenské prosazení islámského řádu. Jeli za tímto účelem využíváno násilí, můžeme mluvit o extremismu, případně přímo o terorismu.
Pojem talibanizace se objevuje v souvislosti se vzestupem fundamentalistického sunnitského hnutí Tálibán .
Dnešní “talibanizace” ve světě vykazuje především tyto společné znaky:
-
Nefunkční, nebo nerozvinutý politický systém – Vlády těchto diskutovaných zemí nyní vykazují minimální schopnost fungovat. Výjimkou není vnitropolitický boj mezi různými frakcemi.
-
Vzniká přitažlivost fundamentalistického islámu – mizející zdroje a tlak životního prostředí pak vede k tomu, že milionům lidí, kteří nemají šanci na důstojný život, se nabízí jako jediná schůdná cesta fundamentalistická interpretace islámu.
-
Kam osvícenství neproniklo a kde je stále masová chudoba, lidé nacházejí svobodu v násilí. To vysvětluje, proč se z chudých rybářů v Somálsku stávají piráti, nebo proč Beduíni začali v oblasti Sinaje unášet turisty.
-
Varovným znamením je také rostoucí počet sebevražedných útoků, které se staly pravidelným rysem bojů. Přitom ještě před rokem 2001 byla tato taktika takřka neznámá.
Celková charakteristika Tálibánu – kdo jsou, co reprezentují – byla pro vnější svět z důvodu nadměrného utajení dlouho těžko srozumitelná. Političtí představitelé i samotná politická struktura zůstaly mimo dosah jakýchkoliv analýz.
Tálibán nevydával politická prohlášení, nepořádal tiskové konference, neměl žádný oficiální ideový program. Kvůli zákazu fotografování a televizního vysílání dokonce i samotní Afghánci neznali podobu svých religiózních vůdců, kteří kompletně pozměnili jejich život. Pravděpodobně cílem Tálibánu je vytvořit vládu a právní systém, který oživí život muslimů z doby před 1400 lety.
Tálibán v celém průběhu své vlády v Afghanistanu nebyl svému obyvatelstvu schopen zajistit základní občanské potřeby, Afghánistán v době tálibánské vlády nebyl klasickým státem, byl „zemí bez státu“.
Tálibán má mezi afghánským obyvatelstvem přes uvedené fakta dost silnou podporu. Nízká gramotnost a psychologická válka Tálibánu povstalcům pomáhají. Tálibové obcházejí vesnice a údolí, aby vybírali poplatky a šířili svou verzi práva.
V zemi za vlády Talibů byly zavedeny tradiční tresty - veřejné popravy, bičování,ukamenování a utínání končetin. Byla zavedena celá řada zákazů - muži se nesměli holit, byla zakázána hudba, televize, sportovní zápasy, ženy musely být na veřejnosti zcela zahalené, nesměly chodit samy a nesměly pracovat, bylo zakázáno vytvářet nebo vlastnit podobizny lidí a zvířat.
Tálibán se tak významným způsobem odlišuje od mnoha existujících nedemokratických režimů, jejichž politická struktura byla i přes značná omezení a mezery oficiálně nejen proklamována, nýbrž i vytvořena.
Aktuální bezpečnostní hrozbou pro Evropu ze strany destabilizovaných islámských zemí je rychlé zvýšení migračních toků.
Charakter současných bezprostředních hrozeb ze zhroucených, nebo nestabilních států muslimského světa klade nároky na potřebu co největší koordinace politiky evropských států.
Muslimský problém se ve Francii např. projevuje čím dál tím silnějším odmítáním integrace, a to ponejvíce u mladé generace.
Pískání při fotbale na MS ve Francii v momentě zpěvu státní hymny toho bylo příkladem.
Policisté, kteří pracují v citlivých čtvrtích, vám řeknou, že mají co dělat s mladíky, kteří pohrdají či nenávidí: 1. ženy, 2. Židy, 3. obecně Francouze. A dokonce se na předměstích objevují prvky talibanizace– mladí začínají nosit účesy i oděvy a la Afghánistán.
Tvrdý odpor části afghánské společnosti vzbudilo rozhodnutí rady duchovních ulámů, kteří přišli s dalšími omezeními pro ženy. Podle něj by měla být pohlaví oddělena ve školách, v práci i v každodenním životě. Když rozhodnutí podpořil afgánský prezident Hámid Karzáí, internet se podle BBC zaplnil množstvím protestů proti tomu, co odpůrci plánu nazývají segregací pohlaví.
Zatímco mladí, univerzitně vzdělaní Afghánci rozhodnutí rady odmítají, jiní je vítají. „Podporuji doporučení rady, protože je v souladu s islámem,“ řekl student islámské teologie Abdul Salám. „Navzdory kritice pomůže ženám, aby pracovaly s větší jistotou a bez toho aby byly vystaveny svým mužským kolegům,“ dodal.
Afghánská bojovnice za práva žen Zakia Navaová, která uprchla do Íránu, prohlásila: „ Vláda dláždí cestu Tálibánu, aby ovládl Afghánistán. Pamatuju si hořké časy, kdy nás Tálibán držel doma a odpíral nám vzdělání.“
Všechny konflikty a veškeré dění zanechaly výraznou stopu zejména na utváření konceptu afghánského státu a afghánské identity.
Základem pro mezilidské vztahy, kolektivní identitu a rozdíly mezi Afghánci byly zde vždy rodinné vazby a z nich se tvořící klany, kmeny, rody, jazykové skupiny, nábožensko-sektářské skupiny a národnosti.
Hnutí Tálibán by bez přítomnosti silné mezinárodní finanční i logistické podpory nikdy nezískalo natolik silné postavení, aby dokázalo potlačit všechny ostatní opoziční skupiny a získat vládu nad většinou území.
Při současné úrovni globalizace , Evropa nemůže ignorovat události v chudých a na první pohled nezajímavých zemích, ohrožených bezprostřední destabilizací, nebo islámským fundamentalismem.
Čtěte také:
Muslimská lůza křičí: Pryč s Židy!
Nad pařížskou čtvrtí Saint-Denis svítí arabský půlměsíc. Skončí tak celá Evropa?
Muslimové, omluvte se nám za minulý teror